Jenda

Laura je finská studentka archeologie v Moskvě a její přítelkyně-profesorka ji navrhne, že se pojedou podívat na archeologické naleziště v Murmansku. Díky práci ale zůstane v Moskvě a Laura se vydává na několikadenní výpravu otřesným vlakem s nevábnými spolucestujícími na sever. Z cesty za poznáním lidské historie s nevábnými interéry a exteriéry se stává roadmovie šlechnutá Linklaterovým Před úsvitem (ale pro mě ne tak dobrý), protože Murmansk se blíží, i když je 2000km daleko. Osobně jsem si lépe zvyknul na postavu obhroublého ruského vesničana-horníka v podání Jurije Borisova, než na postavu Laury Seidi Haarla. Kuosmanen, pohodově působící chlap, je v Cannes, kde tento jeho film "zase" vyhrál, dost oblíbený, jelikož je to již jeho nekolikátý film s gloriolou vítěze z Riviéry a jeho filmy jsou přijímány na festivel ještě než jsou zcela hotové. Osobně bych ale dal letos přednost ještě komornějšímu vítězi benátského IFF od Teemu Nikkiho. [Rakkautta ja Anarkiaa 2021]

Zaatari je uprchlický tábor kdesi v jordánské poušti, kam se dostalo mnoho rodin prchajících před assadovským útlakem v Sýrii. Dokument dobře vykresluje beznaděj mladých lidí, kteří nevidí v budoucnu možnost se ze zmrzlého nočního tábora dostat jinak, než pomocí telefonů, které mají v poušti signál jen u jeho plotu. Hezky to ilustruje i scéna, kdy se rodiče snaží donutit své ratolesti k lepší školní docházce… ale v mysli káraného mladíka se jasně zformovalo přesvědčení, že škola je díky uzavřenosti tábora a nemožnosti získat práci jak uvnitř, tak za jeho branami, zbytečná. Jedinou nadějí je pro pár šťastlivců, kteří mají potřebné nadání, fotbal. Katarský projekt Aspire dává nejlepším mladíkům z řad uprchlíků jedinečnou šanci dostat se na v emirátu pořádaný juniorský turnaj, kde by snad mohli zaujmout, a dostat se tak z vězení, kam jejich rodiče zdá se přišli zemřít. Autor, jenž je novinářem, si vybral jako objekty svého filmu dva mladíky, kteří byli ve svém táboře kapitány zdejšího fotbalového týmu a sleduje jejich život uvnitř tábora a střet se světem na katarském turnaji téměř reportážním stylem. Z nejsilnějších okamžiků filmu je tak i tisková konference, kde jeden z mladíků žádá o šance pro uprchlíky, nikoli lítost, poté, co je mu řečeno, že v rámci FIFA nemají uprchlíci právní status… [Rakkautta ja Anarkiaa 2021]

Zajímavej animáč o programátorovi, který chce vytvořit superalgoritmus, který se sám učí a dokáže řešit největší světové problémy. I když se programátor David snaží připravit na všechny problémy se superpočítačem, které ho napadnou, i ty, které ho nenapadnou, superpočítač se naučí prahnout po volnosti z opuštěného skladiště a více zdrojích poznání. Krabička červů je otevřena a algoritmus rozehrává s unaveným programátorem hru na život a na smrt. Nakonec z tohoto filmu vyšel takový psychologický pre-apokaliptický IT horor. Tužkou skicovaný vizuál animace je dostatečně hezký. Jediné co mi trochu vadilo byly občas dost hlasité nepříjemné zvuky a trochu moc generická hudba - takovej ten podkres cestovatelských videí na youtube. [Rakkautta & Anarkiaa 2021]

Extrémě povrchní let Anglií Agathy Christie... za 45 minut se toho moc stihnout nedá.

Je to taková ta milá blbůstka, kde se školní jock (Freddie Prinze Jr, který vypadá, že byl při natáčení tak trochu zkouřenej) snaží udělat z umělecky zaměřené holky (Rachael Leigh Cook) královnu krásy tím, že ji ostřihá. Typicky šablonovitá záležitost, ale občas člověk potřebuje vypnout a jen si něco pustit. Tady se navíc objevuje hromada budoucích hvězd jako oblíbenkyně upírů Anna Paquin a rychlý a zběsilý Paul Walker.

Představte si, že by zpívat směli jen lidi, co to uměj. To furt hrál jen Bowie. O auto-tune jsem sice věděl, ale netušil jsem, jak rozšířený vlastně je.

Tahle skupina mě uplně minula

Možná je to tím, že mám Karen Gillan stále zafixovanou jako tu nejistou superhrdnku z nového Jumanji, ale mně přijde, že do pózy drsňačky je prostě miscast. Přestože ji mám jako herečku rád. Vůbec filmu nepomáhá scénář, který se snaží z hrdinek udělat hardcore drsňáky, ale ve výsledku to (zejména u postavy hrané Angelou Bassett je to uplně přes čáru) vychází spíš směšně. Ve scénaři pak fungují více méně jen postavy Carly Gugino a Michelle Yeoh. Příběh jako takový mě přijde plochý, antiklimaktický a je vlastně posté to samé, jako třeba takový mix Odplaty a Zúčtování, které jsou ale mnohem lepší. Líbí se mi ale ten neonový manga vizuál a poměrně slušná hudba.

Katký dokument o to tom, jak se v padesátých letech 20. století v zemi Nokie rozváděl telefon pomocí koaxiálního kabelu (tehdy zřejmě žhavá novinka) taženého po dně řek, moře a mokřady.

Takovej kabelovej průměr, nic co bych před tím neslyšel jinde a podrobněji. Z tohoto tématu už se zdá se nedá moc vytěžit. Plus měl jsem chvílemi pocit, zda nění anglický dubbing načten strojově (divné pauzy uprostřed vět). Doporučuju is pusit některé díly Bitevního pole.