monolog

Tohle je ten typ komedií, který mám rád. Přesný koktejl zábavy, dobrého příběhu a dojímavosti. Takový ryze lidský příběh pozorovaný s určitým nadhledem a humorem, hřejivě a přátelsky a nepříliš dramaticky. Navíc, co se mě týká, je to děsná zábava koukat na ty parchanty, jak jim jejich jimi dávno odepsaný manželky natrhávají prdele a nakopávají koule. Ono sice mužský a ženský styly myšlení jsou daný různýma hormonama, který na nás působí, ale to neznamená, že takový chování nemůže člověk odsuzovat. Herecky je vidět, že se většina zúčastněných (hlavně žen, chlapi moc prostoru nedostali a to ani typem postav) se doslova vyřádila. Dát dohromady takhle rozdílné herečky, které každá vždy zastávala naprosto rozdílný typ postavy, byl geniální nápad. Ani jedna není ústřední postavou, takže se příběh dělí mezi ně a tak je neustále co popisovat. Feministický mi to ani nepřišlo, protože ti chlapi dostali co zasloužili a to, že by byli všichni zmetci tu nebylo (pomáhal jim i jeden chlapík a jeden z manželů se vrátil k ženě). Takže podtrženo sečteno milý Watsone, já vidím velice příjemnou komedii, která zabaví celou rodinu a častokrát i rozesměje, a o to jde především.

Diane Keaton považuju za dobrou herečku, ale její hysterky nesnáším. Když má charakterní roli, tak je to dobrý, ale jakmile sebou začne před kamerou svíjet v nějakým záchvatu strachu nebo hysterie, je konec. A tenhle film je celej jen o svíjení se v záchvatu hysterie. Příběh jsme viděli už milionkrát jindy, je to ten typ ztřeštěných komedií typu Růžový Panter nebo některé francouzské komedie. Jenže tady tato není humorná, ztřeštěnost je trapná a hloupá. Postavy jsou nesympatický a žádná herecká kreace mě na zadek neposadila. Nudná a nezáživná blbost plná známějších herců. A Diane ty hadry opravdu hodně nesluší.

Největším problémem tohoto filmu je, že se snaží těžit na značce inspektora Clouseaua, jenže bez všech potřebných a notoricky známých rekvizit. Panteří hudba, všechny ty známé postavičky, zažití herci, skvělý humor a nápadité eskapády, nic takového tu není. Navíc Alan Arkin je sice dobrý a charakterní herec (Hlava 22, Útěk ze Sobiboru ...), ale komediálního talentu věru nemá ani co by se za mák vešlo, nebo rozhodně ne na ztřeštěnou komedii. V jeho podání vyznívá Clouseau spíš jako trapný nepříjemný pako, než roztomilý a zábavný nešika. Pravda, některé momenty jsou celkem i úsměvné, ale není jich vůbec moc. Spíš většina vyznívá trapně a směšně nesměšně. Příběh je řádně zamotaný a spletitý, no zábavné to není. Občasná až přílišná parodičnost na Jamese Bonda mi připomínala staré Casino Royale. Jenže Arkinův Clouseau je zdlouhavý, nudný a nepřesvědčivě ztřeštěný a tím pádem se stává pro většinu publika naprosto nezajímavým a zbytečným, a to včetně mě (možná tuhle roli dostal, že byl zlý na Audrey Hepburn :)

Naprosto nudná detektivka o vysloužilém poldovi, který se dostane do stínu podezření a musí se zároveň vyrovnat se smrtí milované manželky i novou láskou nové ženy. Takhle dobře ji hodnotím jen kvůli standardnímu výkonu Richarda Crenny a taky že tenhle styl kriminálek miluju. Slyšeli jste někdy o případech detektiva Janeka? Toho hrál taky Richard Crenna a to v mnoha dílech. Jonathan Stone by mohl být dalším ze série Janeků, jenže je mnohem víc nezáživný a nudný. Zatímco série Janek byla často zábavná a někdy i atmosférická či docela nápaditá kriminálka, Dokonalé spiknutí nestojí za nic. Předvídatelný děj nebo nepropracované nenavazující dialogy a přílišná drsná hláškovitost hlavní hrdinky, jsou na škodu míň, než scénář pachtící se od desíti k pěti, či spíše v tomto případě od jedné k nule. Když po pěti minutách procházky na místě vraždy objeví Nora Walshová vražednou zbraň (nečekaně Stoneův poloautomat), přestože ho předtím pečlivě prolezli policajti, nic už následně váš špatný dojem nezlepší. Hlášky jsou toho typu, kterej začal třeba Raymond Chandler (Zapálil jsem si cigaretu, která chutnala jako instalatérův kapesník.), jenže problém je, že je nepronáší cynický a přesto naivní unavený detektiv, ale ženská z lepší společnosti a tak to vyzní spíš jako parodie (a to ne že by byly až tak dobrý hlášky, žádný: Je ti zima, nebo se mě bojíš?) Prostě a jednoduše, tenhle film jel podle programu od října 2004 asi 20x a já jsem první, kdo ho ohodnotil, což je dobrá známka toho, jak asi dokáže diváky zaujmout.

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej.

Pokud vám můžu poradit, tak doporučuji ze stejného roku mnohem lepší, napínavější, propracovanější a hlavně zábavnější zpracování Honu na Šakala s Aidanem Quinem. Tato verze, ne že by neměla jisté kouzlo (jak často vidíte Willise s knírkem a blond vlasy a to ještě v záporné roli?) ale přeci jen to není nic světobornýho. Velkej rozpočet a megaherci tentokrát dokonale zastínili scénář a příběh, který se odvíjí v zdlouhavém tempu nepříliš dobrého akčněpsychologického krimi. Záporák na konci efektně umře, kdo o tom mohl pochybovat? Napravený záporák se dostane na svobodu a taky bude mít holku svýho srdce. Béčkový film v hávu áčka. Finální happyend je spíš k pláči a nikoho myslím nepřekvapí. Prostě nuda občas proložená zábavnými momenty, ale vlastně k ničemu. Jackal je prostě Packal.

Já jako hrou naprosto nedotčen jsem nic nečekal. Od herních adaptací by to myslím měla být rutina, nic nečekat. Silent Hill vede mezi ostatními hlavně svou atmosférou a zpracováním. Výprava je opravdu nádherná, propracovaná, barevnými filtry naprosto změněná od skutečnosti. Nevěřili byste, co udělají filtry. Ve filmu o filmu bylo vidět, že většina záběrů je točená za normálního světla, kde jsou ty doby, kdy filmaři čekali na to pravé denní světlo. Teď si ho udělají. Taky jsem se tam dozvěděl, že většina masek a triků nebyla digitálních, ale latexových. Jak chlapík s nohama za zády (mimochodem to byl školník), plivající obyvatelé městečka, tak těch dvacet sestřiček ve finále v nemocnici, či ten Red Pyramid s dokonce i skutečnou kudlou, které opravdu museli uhýbat, jinak by je rozpárala! Mimochodem toho Pyramiďáka hrál stejnej chlapík, jako toho s nohama za zády. Všechno to byl prostě dokonale nabarvenej latex a pohyby byly puštěný rychleji. Jenže co se mě týká, tak kromě atmosféry a výpravy nedokázal tenhle film nabídnout už nic. Ve světě jsem se ztrácel, souvislosti mi nedocházely naprosto nikdy (při filmu o filmu jsem si jen říkal: Jó, tak takhle jste to mysleli? Fíha!) a to i s tím, že ten příběh nebyl vůbec složitej a vlastně se tam vůbec nic nedělo. Některý doslova herní situace (přijde tam, najde to, tady to použije a pak už to nepotřebuje, ale najde něco jinýho, co zase použije tady), mě hodně rušily. Takže pokud herní adaptace tímto stylem, tak říkám ano, všemi deseti, ale zkuste příště propracovat i ten scénář a to nejen ohledně detailů vizuálních, ale i příběhových. Finále mě už zanechalo úplně mimo, ale aspoň oceňuju, že happyend ani přípravná lekačka na druhej díl nenastaly.

Než se tenhle film rozjel, považoval jsem ho jen za další a to spíš podprůměrnou nepříliš směšnou komedii o tom, jak jedna banda ukradne diamanty a potom se nedokáže podělit. No, naštěstí jsem vydržel přes úvodních patnáct minut, než se do příběhu zapojí i právník Archie Leach. Musím říct, že hlas Viktora Preisse sedí Johnu Cleesovi jak šitej na míru. Preiss přesně dokonale vystihl tu jeho tunajší odměřenost. No a jakmile se tam objeví Archie, stane se z filmu zábavný gejzír vtípků, při kterém jsem dostával skutečné záchvaty smíchu, což bych zezačátku vůbec nečekal. Jen mi vadila Jamie-Lee jako Wanda, možná proto, že tenhle typ ženskejch nemusím (tedy ten typ vypočítavých všeho schopných žraloků). Jak se kaněc filma blíží, tempo narůstá a počet vtípků se násobí každou sekundou. Nezapomenutelný je pro mě Kevin Kline požírající osazenstvo akvária nebo svádějící chudáka Kena. Závěr je rychlý, ne sice příliš novátorský, ale přesto dobrý. A poučení? Když se dva hádají, třetí profituje.

Stejně jako Akta X - Film se Star Trek: Nemesis nezbavil některých seriálových nešvarů, ale přeci jen se ze svého seriálového formátu dokázal vymanit líp, než většina ostatních novějších ST filmů. Slušná výprava a triky, objemná porce dobrodružství a zábavy jsou u ST už dnes spíše standardem, no aspoň trochu plnohodnotnější příběh se do filmů poslední dobou moc nedostal. Malá zajímavost, původně určený režisér Nick Meyer, režisér dvou úspěšnějších ST filmů (2, 6), byl po žádosti o nový scénář odvolán. Film doslova přetéká odkazy na starší díly, různými štěky herců (Whoopi, Mulgrew) z ostatních sérií nebo z některého ze starších dílů TNG, ale nikdy to nenabyde takových rozměrů, aby to člověku neznalému všeho okolo ST zamotalo hlavu nebo narušilo sledování. Spíš si toho většinou nevšimne, protože se jedná o přirozeně zapojené součásti příběhu. K ději, nejedná se o nic převratného, ale napětí i akce je udržena až do konce, hluchých míst člověk moc nepotká a je příjemné podívat se zase a naposledy na staré přátele. Jen mi vadí, že na konci se Datův vývoj doslova anuluje, protože tu písničku, kterou si tam potom broukal, tu si zpíval v pilotním dílu Nové Generace, neboli 15 roků před ST: Nemesis. A i to je ukázka, že je to naprosté zakončení seriálu s Picardem, protože to je obrovský zásah do linie příběhů a náběh na opisování. Ale vůbec netuším, proč Nemesis vydělala úplně nejmíň ze všech ST filmů (asi že ji nepustili do kina).

Další z docela dobrých a zapomenutých českých válečných filmů. Válka není idealizovaná, lidé nejsou hrdinové nemohoucí se bojování dočkat, nikdo není neprůstřelný a i o tom se divák přesvědčí v posledních desítkách minut. Předcházející část není, jak jsme tomu obvykle zvyklí z amerických válečných dramat té doby, suchým vypravováním, proč se to a ono stalo tak, jak se to stalo. Ale jedna hodně podobná proprieta tu je, jeden znalý a vědoucí chlapík, díky kterýmu přeci jen nebudou tak nepřipravení, jako by byli bez něj. Lidé jsou dobře popsaní a v téměř každé i menší roli dobrý herec dělají z tohoto filmu něco víc, než jen obyčejný válečný snímek. Navíc se tvůrcům povedlo se vymanit trochu z té odporné propagandy a tak se na tenhle film dá dívat i dnes bez nějaké duševní újmy.