monolog

Myslím, že tenhle film mohl být kratší, protože přeci jen je to občas trošku zdlouhavější, ale zase by to tím mohlo ztratit dost atmosféry. Ten Gregem Kinnearem s chutí snězený Big One mě naprosto znechutil (Jednou jsem něco podobnýho viděl v Delvitě u úseku uzenin, až na to, že tomu chlápkovi stekla žgrinda do salámu, kterej balil, náhodou. Jenže on ho dobalil a chtěl ho dát zákazníkovi, hnus). Některé scény, jako třeba porážka dobytka, by mohly slabší povahy na pár dnů odradit od návštěvy řeznictví. Jenže je tu trochu problém. Knížka byla velkou kritikou fastfoodů a jejich politiky a chování vůči svým zákazníkům i zaměstnancům. Jenže to tady vlastně skoro není. Že Mexikáni utíkají přes hranice a potom pracují v nevyhovujících podmínkách a na černo s tichým souhlasem policejních orgánů, to je známý fakt, že všechny ty hamburgery a přepáleným olejem fritovaný hranolky jsou zdraví škodlivé, to je taky jasné, že se ty společnosti zajímají spíš o výdělek a až potom o lidi, to je svatá pravda. A vlastně o moc víc toho tu není. Dá se to trochu připodobnit podobné kritice společnosti jako v Děkujeme, že kouříte nebo Obchodníku se smrtí. Jenže tady není použit žádný humor, žádná nadsázka, žádná extra šokující fakta a ani tu ta kritika není dovedená dál, než jen na prah dveří. Ta absurdita sebepožírajícího se hada tak nevyjde moc najevo, člověk ji tuší, ale nevidí, prostě to skončí ve ztracenu.

Čekal jsem od toho hodně, no nedostal jsem všechno. Pohádka je sice opravdu mnohem lepší, než co se u nás poslední roky točí, jenže pořád to není nic úžasnýho. Tuto navíc ještě pozdvihuje skvělý anděl Ivan Trojan a pak taky zajímavý čert Jiří Dvořák s černými dlouhými kníry, bez nichž by to vlastně byla jen další z mnoha. Příběh opět nestojí doslova za nic, možná je to i tím, že je to trochu realističtější pohádka a tak se ústřední párek sice miluje, ale miluje povrchně a jen pozlátkově. Možná je to i tím, že tu na mě žádná ta pohádková atmosféra fantazie a lásky a dobroty a nebo špatnosti, černobílého dobra a zla, jasně daných typů postav a jejich charakterů, že tu na mě nevyjukla, ale spíš jen pokukovala z koutečka. Když totiž ani ty dobrý postavy nejsou dobrý, ale jen trochu lepší, než ty špatný postavy, není to ani moc pohádka. No a na závěr, kdyby to tvůrci natočili před několika sty lety, asi by je upálili na hranici za kacířství. Nejen, že tu ukázali Boha a jeho tvář, ale navíc tu mají i anděla, který není tak úplně dobrý a čerta, který není úplně tak zlý a navíc je ještě vpuštěn do nebe. Ale zobrazení Ježíška jako malého děťátka, to je to nejlepší. Pryč s rudým páprdou!

Bill Murray jako nenávistný, nenáviděný a zahořklý vztekloun v další z mnoha verzí Dickensovy Vánoční koledy. Je zvláštní, že po tolika verzích této novely se tvůrci neustále stejně dokolečka vracejí k zažitému stereotypu setkání bručouna s duchy Vánoc. Vždycky úplně stejně se tito zlí lidé rozbrečí při pohledu na svou krásnou a smutnou minulost, na nepříjemnou přítomnost známých a příbuzných a na svou bolestivou budoucnost. A pak se změní v hodné, lentilky v parku rozdávající lidičky k zulíbání. A tak jediným kladem této komedie je pouze Bill Murray, který do svého zloducha dává v první polovině opravdu všechno. Jenže jakmile se začne měnit, jak už to pak není ten neustále nabručený, osamělý a zahořklý netvor, tak to není ono. Finální rozprava do televize od napraveného té jediné pravdy poznavšího muže je spíš už jen posledním hřebíčkem do rakve. Vtipy nebo humorné scénky mizí už někdy od půlky a když se z Billa stane dobrák, vlastně už pak taky nemá pořádně co hrát a tak se jeho výkonem nechat unášet nemůžete. Tohle je horší verze Dickense a nebýt Billa, byla by to asi jedna z nejhorších (i když, pravda, neviděl jsem všechny).

Nudná komedie natočená hlavně kvůli tehdejší popularitě Boba Hopea. Dalo by se říct až ztřeštěná komedie, protože dost často jsou eskapády opravdu bláznivé, jenže nejsou humorné. Vyjímečně se tu jedná i o slovní humor, ale ani ten moc často nefunguje. Hope hraje svou vlastní inkarnaci Boba Huntera a Fernandel zmateného hňupa policejního inspektora Fernydela, zajímavá "shoda" obou jmen. Příběh se tak nějak táhne, no moc zajímavé to není, spíš trapné, i když se občas nějaký ten dobrý fórek urodí (třeba jízda v taxíku nebo když ambasador vypočítává, komu může věřit). Ale jinak naprosto zapomenutelný a taky zapomenutý šlágr.

Hodně nudná záležitost, kterou nevytrhnou ani známí či známější herci snad v každé trochu větší roli. Napětí se jim vzbudit vůbec nepodařilo, příběh je standardní ničím zajímavej thriller. Zápletka je hodně umělá a pozdější rozvinutí příběhu je docela ohraný. Dá se říct, že ten film mě vůbec ničím nezaujal, kromě jednoho vtípku, kterej si udělal scénárista u poručíka Blacka, ale to spíš jenom omylem a ze spaní. Velká škoda všech těch herců na tuhle nudu.

Vsadím se, že v hrané lidské filmové historii není žádný stejně charakterní a dramatický herec-robot, jako Johnny Pětka alias Číslo 5. Druhý díl není o nic horší, než první. Možná ještě v některých ohledech lepší, například atraktivnější prostředí velkoměsta nebo převedením hláškujícího Bena do hlavní role. Tenhle film dýchá tou nádhernou atmosférou rodinné pohody, úsměvnosti a zábavy, atmosférou, kterou se málokdy opravdu povede nastolit. Hlavní hrdina je i jako plechový chromovaný robot lidštější a vícerozměrnější, než většina ostatních postav filmového plátna. Jediná vada na kráse je podle mě závěrečná scéna, kdy Pětkovi nabídnou občanství. Něco takovýho totiž není možné ani v pohádce o Pinocchiovi, jakou tato SF komedie bezesporu je. Lidé si totiž na své lidství nenechají nikým sáhnout, ani nějakým klonem, který je kromě původu ryzím člověkem a už vůbec ne náhodně obživlou ocelovou rakví na pohyblivých pásech. Bohužel nenechají. Jinak je ale ten konec skutečně dojímavej a člověku se při něm minimálně sevře hrdlo. A to mu nemusí být ani pod deset let.

Zvláštní film. Na jednu stranu je v něm každá kulisa, jakou romantickej film dneška nemůže postrádat (od známých mužných či hezounských tváří, přes inteligentní a své ženy oplývající taktéž krásou a ještě je tu taky jejich citová vyprahlost), jenže na druhou stranu zas až tak romantickej není. Julii to docela sluší a i Harrison má to svý charismatický kouzlo, jenže není přesvědčivej. Ne dost na to, abych mu dokázal uvěřit třeba i jen stín zamilovanosti. Dějově to je klasická polívka, přesto se mi ten film líbil a i když ani romantičností ani zábavností nedosahuje na takový perly, jako Francouzský polibek nebo Pretty woman, je to mnohokrát lepší než jakýkoliv německý splašek. Jen mohli trochu víc propracovat příběh, to by tomu pomohlo.

Skvělá atmosféra a výtečná výprava pro mě nedokáží zakrýt špatný scénář. Nejde ani tak o rozhovory nebo to, jak se lidé chovají, ale spíš o předvídatelný příběh, který mi připomíná poušť ze Šíleného Maxe 3 - Kde nic, tu nic. Tři vzájemně propletené rodiny, jejichž proplítání je až příliš na sílu si mě nezískaly naprosto ničím a osudovost v zisku toho domu mi taky nepřišla jako nějaká suprová pointa nakonec. A tak jedinou věcí, kterou hodně oceňuju, jsou herecké výkony hlavně těch z vyšší vyšší třídy. Pokud to uvidíte i v originále, všimněte si, jak mluví. Jak skoro nehýbou horním rtem, což je v Anglii znamením výtečné školy, již navštěvovali. Od jejich hraní se taky odvíjí to krásně absurdní škatulkování do kast, kdy ani v té jedné rodině si nejsou rovni, což dává najevo Anthony Hopkins každým pohybem i slovem. Moje milá, přijali jsme tě sice do rodiny, ale nepleť se do věcí, kterm nerozumíš. Dost mi to připomínalo pozdější Rozum a cit a to jak výpravou, tak typem herců a prostředí. Jen pravda, Rozum a cit jsou mnohem zábavnější.

Celkem zajímavej film, kde jde o duševno několika hlavních hrdinů, jenže bohužel nepříliš dobře zpracovaný. A teď nemluvím o hereckých projevech, který se mi zdály na vysoké úrovni. Mluvím spíš o tom, že příběh nedokáže zaplnit celé dvě hodiny, že různé epizodky ze života hlavní hrdinky jakoby neseděly na jiné, že je to spíš sled dramatických scének, kdy zůstávají stejní herci a liší se charaktery postav, jež hrají. Navíc základní zápletka (narušený vztah matky a dcery) je v posledních scénách postavena úplně na hlavu, protože matka se vyléčila. Zůstala sice "svá", jenže šílená extempore se už následně nikdy neopakovala a tak jejich odcizení vzniklo kvůli několika měsícům, kdy matka byla v léčebně a dceři o tom otec neřekl. Mohlo to být lepší a propracovanější, ale není a tak je to spíš jen průměr se špatným koncem.

Nebylo to nejhorší, ale jen těsně. Angus MacFadyen sice opravdu vypadá jako pirát Černovous jak si ho představuju, jenže to je tak všechno. Jeho postava je tak plochá, že kreslení piráti z disneyovek jsou proti němu Himaláje. Dá se vlastně říct, že celej film, každá jeho součást i jako celek, je jen klasická šablona. Všechno tu už bylo a to mnohem líp. Tvůrci se snad ani nesnažili zakrýt, že kopírují své oblíbené, méně oblíbené a samozřejmě i neoblíbené kolegy. Ty pravděpodobně nejvíc. Rozhodně to není pořad na celý večer, možná na sobotní podvečer. První polovina se ještě dá. Přeci jen to není tak strašně hláškovitý a nereálný dobrodružství, jako PzK, jenže ani tak zábavný a tak víc jak tři bych nedal. Jenže druhá část, kdy se režisér ušoupe až na kost, aby se všechno povedlo tak, jak správně má, to je naprostá hrůza. Nuda a klišé. A to ani nemluvím o hereckých výkonech všech zúčastněných, kdy prostě Černovousovi nevěříte, že se ho lidé bojí, že ho považují za samotnýho ďábla, že by byl třeba vůbec jen trochu víc krutej. I to je zvláštní, v roce 2006 se v pirátským snímku neobjeví ani malá ukázka drsnějšího násilí (zastřelení nebo probodnutí šavlí nebo zmlácení nepočítám, to je v každým akčňáku a to ještě ne mimo záběr). I to mučení utnuli slovy jedné postavy: Kdyby to věděl, tak už by to řekl! A tak se mi nabízí jen jedno. Když už v sedmdesátých letech byl Connor na odpis, proč proboha ho nechali režírovat až do dalšího století?