Slartibarkfast

Je to tak někde mezi dvěma a třemi hvězdami. Ona sama knižní předloha je nesežvýkatelný kousek, který opravdu musíte chtít přečíst, protože zábavného ani čtivého na tom není vskutku nic. Proto jsem byl zvědavý, jak se s tím filmaři popasovali a musím uznat, že to byla pravděpodobně stejná nuda, jako kniha. Ony filmy v té době byly hodně ukecané, když to srovnáte třeba se Snídaní u Tiffanyho, ta je taky užvaněná a je to spíše nuda. Proto je třeba mít silné a zajímavé charaktery, brilantní dialogy, které samy zaujmou, ale to se tu moc neděje. Nejsilnější scéna z celého filmu tedy přichází až na konec a ta už to zkrátka nemůže zachránit. 50%

Dvouhodinová agitka na Emiráty a objevování toho, co v nich jde vše dělat, když máte prdel vycpanou stodolarovými bankovkami a nevíte co s nimi. To vše vyplněno vzduchoprázdnem a otravnou tupou estrogenovou vatou. Děj neexistuje. Řeší se jen sračky. Vtipné na tom není nic. Jen trapné scény, nad kterými člověk kroutí hlavou. Stárnoucím herečkám vévodí obluda Parkrová. Zas jeden zbytečný film, který už nikdy nepotřebuji vidět. 0%

Film, který primárně vsází na akční prvek, destrukci a střelbu do lidí. Vše ostatní jde stranou. V podstatě je to jakýsi pokus o simulaci devadesátých let a filmů, které neměly hlavu ani patu, ale líbily se díky akčnímu pojetí. Bohužel, tohle už malinko vyšlo z módy a pokud už se nějaký akčňák líbí, není takto pitomý. Neoznačil bych to ani jako kvalitní céčko. Nicméně známých herců je tam až překvapivě dost. Nejsou však jeho zachránci. 20%

Nemám rád černošské filmy a nemusím ani čistě ťamanské. Nepovažuji se za rasistu, ani xenofoba. Jen nesnáším, jak černoši nemístně přehrávají a ťamani zas hrát vůbec neumí. Zde je to zabaleno v úhledném dárku jako dvoubarevná fidorka. Naneštěstí tu není žádný běloch, který by to zachránil. Možná proto je to pouhá akční blbost bez hlubší myšlenky. 20%

"Tohle už nerozchodíš, ty svině." 90%

Konečně jsem se, shodou náhod, dokopal a podíval na údajně další majstrštrejch Kventina. Tedy, jako milovník westernů jsem zvyklý čumět půl hodiny na prázdnou ulici, houpající se vývěsku a upoceného chlapa, co žvýká stéblo trávy, ale tady se to táhlo až podezřele jako smrad a dokumentární vsuvky působily spíš otravně. Z mírného dřímotu mne vytrhly až poslední minuty, které můj verdikt vylepšily. Nebylo to přímo na hovno, ale dost mne to sralo. Chápu, že po několika sumárních filmech, co se tu dřív objevily, si chtěl i Tarantino zavzpomínat a vzdát hold, ale považovat to za něco nadstandardního je jako považovat psa, který vám ojíždí nohu, za prvotřídního čističe bot. Tedy upocené tři hvězdy a spíše průměr. 55%

Jeden z mnoha filmů, které ukazují zrůdnosti bolševismu; jeho absurdnosti i krutost. Vykresluje jasně, jak pomyslný ideál a myšlenka jsou znásilněny a přetvořeny v nedokonalých myslích obyčejných lidí v monstrum a nástroj, který ničí životy. Tichá bolest to ale ukazuje jiným způsobem a v tom je ta krása. Je to klidná tichá balada, tichá zpověď, nesoucí se větrem a jako šeptané verše krásné hořko sladké básně se člověku vryjí až do srdce. Nezdolnost a síla lidského ducha tu není nijak přikrášlena velkolepými gesty. O to víc je patrná. Po každé ráně vstát, oklepat se a jít dál. Dvě dějové linie se trochu bijí a musím uznat, že ta vojenská je vcelku rušivá a prostší, ale bez ní by to už nebylo celé. Například scéna s mostem, který letí do povětří, je ikonickou připomínkou nesmyslnosti jednání systému, který jako Uroboros jednou stráví sám sebe. Navíc přináší do ponurého díla alespoň trochu vtipu. Mám rád Tichou bolest a veškeré vědění, které z ní sálá. Plejádě herců, kteří tenhle skvost dokázali stvořit v tak uvěřitelné a tísnivé formě, vévodí pan Hrušínský, bez kterého by to byl jen směšný pamflet. Takhle nějak se má točit. Tichý potlesk Tiché bolesti. 90%

Snímek, který je spíše o pohřbech a pytlácích, než o krásách Afriky. Scénář dost nevybíravě tlačí na divákovy city, snad až příliš. Hlavní hrdinka měla holt pech, ale když si vybrala za domov Afriku, co mohla čekat? Mřelo to kolem ní jak vojáci u Stalingradu a ani ona neměla na růžích ustláno. Jinak to byl vlastně dost nudný film, který by bez známých jmen a příběhu, vycházejícímu ze skutečnosti, byl úplně zbytečný. Sám mám raději Vzpomínky na Afriku, kterou tento snímek nejspíš lehce kopíruje. Věřím, že takových podobných bláznů, kteří se rozhodli pokořit divočinu, je mnoho. Jen doufám, že o nich všech nenatočí film. 40%

A tu bůh křikl do toho kraválu: "TICHO, kurva!" ..a bylo ticho. A už se nikdo nehádal, vše se řešilo jen jemnými posunky a gesty a muž měl konečně klid od nasraných manželek a ječící droboty, neboť to vše jen tiše našlapovalo okolo. Chodil rybařit, doma v garáži si něco kutil a nikdo mu do toho nekecal. Ženy rodily potichu v ústraní a řvoucí novorozeňata byla ihned umlčena. A tak zavládl ráj na zemi. A bůh shledal, že je to dobré. Složitých dialogů prost je tento horror jedním z nejlepších, jaké jsem v poslední době viděl. Snad tomu velkou měrou dopomohla i Emilka, ale nebýt vcelku originálního nápadu, zřejmě by to taková pecka nebyla. Zklamáním byl tak trochu konec, ale i tak velmi dobrý počin, který mohu jen vřele doporučit. 80%

Pokračování Šéfů na zabití dopadlo jako mnohá jiná. Naprostá tragédie. K smíchu tu nebylo naprosto nic. Spoustu scén tvoří jen jakési nesmyslné postávání tří pitomců a jejich neustálé blábolení, které spíš otravuje a cítíte se z toho nepříjemně, než aby vás to rozesmálo. Naprostá absence dobrého nápadu ve scénáři sráží film na hluboké dno. Netuším, jestli je Charlie Day takový uječený debil i v reálu, ale tady mne neskutečně iritoval. Marně hledám kladné stránky téhle břitké taškařice, která spadá do kategorie Blbý a blbější, kde nejde o to rozesmát diváka vtipem, ale co největším ztrapněním hlavních představitelů. Tomu bohužel neholduji. Štěstí, že tu byl alespoň Matkychtivej Jamie, který mi občas vykouzlil úsměv na rtech. Jinak je to bohapustá hovadina. 25%