Slartibarkfast

Slabší čtyři hvězdy. 70%

Zatím jsem se dostal za první hodinu a docela mne to nudí..

Čtvrté setkání s Příběhem hraček, kovbojem Woodym, Buzzem rakeťákem a jejich přáteli. Co se týče technické stránky, animace šla zase o něco kupředu a kouká se na to vskutku nádherně. Když se však zaměřím na dějovou linku, je to už trochu vaření z vody. První dva díly jsou zkrátka nepřekonatelné a ani o chlup slabší třetí to nepřekonalo. Na druhou stranu si Příběh hraček dokázal zachovat celkem vysoký standard a závěr byl opět velice emočně napěchovaný. Netuším, co by si mohli scénáristé vymyslet do dílu pátého, ale celkově je tato série konsistentní a nebránil bych se dalšímu pokračování, pokud si udrží alespoň takto nastavenou laťku. Přesto jsem trochu zklamaný, neb Pixar býval továrnou na přelomová díla a už dlouho s žádným nepřišel. 85%

Tuším, že Enola Holmesová je jen další způsob, jak ze slavného jména zase něco málo vytěžit. Zápletka je jednoduchá, stejně jako většina celkem nudného děje. O dost nechutném tlačení feminismu do popředí se ani nemá cenu rozsáhleji bavit, to se zkrátka musí vidět, pokud na to má člověk náladu. A tak jediným a vskutku zásadním plusem je sama hlavní hrdinka, nebo spíše její představitelka, kterou jsem si oblíbil již v seriálu Stranger Things. Skvělý herecký výkon a scénář, ušitý na míru, dal vyniknout této nadějné a stále viditelnější mladé hvězdičce. Jinak je to jen taková podprůměrná detektivní záležitost pro teenagery. Do Agathy Christie to má skutečně velmi daleko a sir Arthur Conan Doyle se nejspíš malinko vrtí v hrobě, ačkoliv samotného Holmese sám příliš nemusel. 50%

Pokud máte rádi rodinu Tenenbaumů, Život pod vodou nebo třeba chronologicky pozdější Grandhotel Budapešť, pak je velmi pravděpodobné, že toto dílko u vás uspěje také, ač je v mých očích přeci jen o chlup slabší, než ostatní jmenované. Wes Anderson a jeho šílený vypravěčský styl neobvyklých příběhů neobvyklých lidí. Nepředhazuje vám vtip vidlemi a necpe vám ho násilím za každou cenu až do krku, jak to u většiny trapných amerických sraček bývá. Předestře vám děj a vy z něj ty vtipy buď uzobáváte, nebo ne. To je možná výhoda těchto specifických kousků, které se dost liší od jiných svým až Zemanovským stylem. Jsou nenásilné a tvůrčí. Neobvyklé a zajímavé. Diváka si vychovávají a neukazují mu cestičku. Vy sami si z toho vyprávění vezmete to nejlepší. Nebo vás to prostě bude nudit. Pro mne za tři a půl hvězdy a spokojenost. Navíc úžasná Kara Hayward. 70%

Nebýt pár docela vážných nedostatků a vyloženě likvidační postavy Holtzmanové, která celý film poslala svým působením naprosto do prdele, bylo by to i koukatelné pokračování nezapomenutelné legendy. Těžko říci, zda Kate hrála až tak blbě, nebo byla takto fatálně napsána její nesnesitelná postava a režisér se rozhodl diváka umlátit svým neumem. To už se nedozvíme. Bohužel, tento film je příkladem toho, jak oprášená kvalitní značka, zakopávající v každém druhém záběru o své stvořitele, nutně nezaručuje úspěch. I přesto však musím říci, že to vcelku nebylo ani tak špatné, vlastně až překvapivě, a čekal jsem větší průser, když tam hraje i to nakynuté komediální herecké nemehlo. 45%

Dvě hvězdy za první docela zajímavou půlku, opřenou o fakta. Druhá půlka konspiračních teorií a víceméně vyfabulovaných domněnek už si nezaslouží hvězdu ani jednu. Škoda. 40%

Tahle epizoda je úžasná a jednoduše geniální. Řekl bych dokonce, že je to přesně to, co dělá seriál M*A*S*H seriálem, jaký známe a milujeme. Možná je až škoda, že jsou díly této legendární záležitosti tak krátké. Kapitán Tuttle by si rozhodně zasloužil větší prostor. 100%

Kristova noho! Chápu, že svět akčních hrdinů teď vládne tomu reálnému, jejich hranice se stírají a vypatlané děti s vymytými mozky se na hřištích předhánějí, kdo z nich je větší Tchoř, kdo dělá největší Hluk a která kapitánka Marmeláda sbalí místního majora Kanadu. Z těchto her, které nahradily fotbálek a jiné sportovní aktivity, byly dříve, podle logického předpokladu, vyloučeny enormně ošklivé a obtloustlé děti, neboť nesplňovaly punc superhrdinského sexy zadku v obtáhlých pitkáčích. Žel, doba se hnula korektně kupředu, absence sportu zapříčinila, že vyžrané už je skoro každé dítě a superhrdinou chce být již naprosto každý, tedy i ty hnusné nesoudné almary v legínách, ze kterých se vám dělá blivno a jsou zaručenou antikoncepcí už při letmém pohledu, uhrovití obrýlení dementi s rachitickým hrudníčkem, kterým máma otevírá kečup i v pětatřiceti a dokonce i malý Fero ze sousedství, který má nejraději Irontrubku a pervitin! Přesně těm je určen tento skvost! Ohyzdná vyžraná nesympatická stand up komediantka Melasa MekBachyně bez hereckého talentu, jejíž filmografii plní hovno za hovnem, se dala dohromady s další vyžranou obludou, černou Škodou Oktávií s xichtem jak víko od popelnice, aby natočily svůj vlastní nudný trapný superhrdinský pokus, který pro ně musel napsat a zrežírovat vlastní manžel první jmenované, protože s ní už asi nebylo k vydržení a nikdo jiný by ji do filmu neobsadil. Tady zkrátka máte chuť od samotného začátku fandit záporákům, nebo to okamžitě vypnout. Fakt jsem se ukrutně nutil, abych dokoukal celý film a vyvázl bez trvalých následků. Pokud vám místní hodnocení přijde neobjektivně kruté a přísné, vězte, že je to ještě hodně přestřelené a reálně by se tohle mělo pohybovat někde kolem deseti procent v závěsu za Playgirls, Babovřesky nebo Jak ukrást Dagmaru! Tohle vám zkrátka nepřinese nic! Ruce pryč! Otřesná nekoukatelná blbost! 5%

Je to již tisíckrát viděná estráda pro chudý prostý lid; potrava, kterou panovníci krmili své poddané v dobách svých přešlapů, aby odvrátili pozornost. I zde tento pořad plní podobnou funkci a snaží se odvrátit pozornost diváka od ostatního televizního hnoje a pečlivě směrovat jeho vkus tím často "správným" a "slunečným" směrem. Nic světoborného ani originálního zde k nalezení není. Mnohokrát zde zazní trapný vtip a stojící publikum jako stádo ovcí pobroukává větrem ošlehanou píseň mnohdy zemřelých českých bardů. Věčný souboj pitvořících se Kotka a Prachaře doplňují (občas i bystré) tváře českého šoubyznysu, aby předvedly své (ne)znalosti, což je někdy skutečná zábava. Spíš než vědomostní soutěž bych to tedy označil za vkusně trapné divadlo, ale to už k naší české povaze tak nějak patří, tedy bych to okamžitě nezavrhoval. A když přivřete obě oči, i to kuří, je to i stravitelné, což samozřejmě záleží na skvadře nalosovaných hostů v obou týmech. Bouček je asi jediný stabilně kladný aspekt této záležitosti, jenž svým typicky Rosákovským humorem drží vysoký standard. V mých očích si Máme rádi Česko zaslouží průměrné hodnocení. Je to tak mezi dvěma a třemi hvězdami, tak trochu přihodím, aby nám umělci nebrečeli. 50%