Gig

Po skvělé trilogii podle knížek o láskách Štěpánka si řekl režisér Dušan Klein po revoluci, že zkusí navázat na svůj opus. Řekl si, Šafránek, Kendy nám zestárli, jsou po škole, je jiná doba. Je toho tolik, co říct nového a ukážeme, kde se naši hrdinové posunuli. No a výsledek? Tak na půl. Pár fajn momentů, nostalgie funguje. Ale trochu to vyzní jak třetí Slunce, seno. Pořád fajn. Jen už to není ono. Snad je to to tím, že nejdřív vznikly knihy. A tu máme pokračování, které se snaží rozvíjet původní ukončený příběh. Navíc už se tu tlačí trochu na pilu a některé vtípky se snaží být kameňáky. Ale pořád je to ještě fajn. "Bratře, ztratil jsi péro."

"Jsi modrá jako hladina, jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu a věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení a na lásku a odpuštění. Ať se v kterékoli noční době prostíráš ve mně a já v Tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst." a taky "klíííííd" a "to je můj dědeček". To vše jsou iluze dávno minulé, přesto krásné. Z Básníků už zůstal jen sektor B5. Kdo ví, kde je konec Verunce, Mirečkovi.... My už jen vzpomínáme. "Žhavil Béďa, žhavil drát...."

První tři filmy mají duši básníka. Poté se to bohužel blíží kameňákům. Tady naši hrdinové jsou ještě děti, co se z nich stávají dospělí. Kdo by neznal Borůvku a jak Šafránka provokovala kukadly s Nádeníčkem. No a nejde zapomenout na malou roli Kodeta, coby režiséra, jak vytřeští oči, při natáčení hry študentů. Tu část si ukradl pro sebe.

Vynikající film Martina Holého o První světové válce a výpovědi o době. Stejně jako máme film Černé Barony a protipól Tichou bolest, oba báječné filmy a každý pojat jiným pohledem - jeden satirický, druhý o skutečné výpovědi ze stejné doby. To stejné bych mohl říct o Dobrém vojáku Švejku a Signum Laudis. Jeden satirický, druhý protiválečné drama. Nejen, že tu je skvělý Vladu Muller a jeho fanatický kaprál. Ale nesmíme zapomenout na Josefa Bláhu a jeho hejtman Brunu. Je stejně mrazivý, tak i místy komický, přitom smutný. Je to stejně nezapomenutelná postava, jako Otto Katz ze Švejka v podání Miloše Kopeckého. Možní se jedná o jednu z nejlepších filmových rolí pana Bláhy.

Na první pohled jednoduchá loutková (navíc "provázková") pohádka o Pinocchiovi. Ale opravdu jen na ten první. Je nehorázně laskavá, moudrá, vtipná i napínavá. Tu laskavost tomu dává tatínek v podání Ladislava Peška. A ač se to nezdá, není jen pro děti.

Oficiálněje považována Pyšná princezna za první filmovou pohádku. Pro mě je jí o pár let starší tato historická čertovina. Nejen, že tu máme ještě mladého krále Miroslava, tedy Vladimíra Ráže, ale máme tu u hudbu Dalibora Vačkaře. Navíc tu zazní některé hudební motivy, které později byly použity právě v Pyšné princezně.

Přibližně ve stejnou dobu vznikly tři televizní projekty podle muzikálů Andrewa Lloyda Webbera Kočky, Ježíš a Josef. Zatímco Ježíš nepřinesl takovou kvalitu, jakou každý čekal, Kočky a Josef byli vynikající. Josef a jeho skvostný či pestrobarevný plášť je o to zajímavější, jelikož původně vznikl pro děti jako "besídka". Tady ho berou opravdu vážně. A ač je brán v nadhledu, jak byl původně napsán, tak krásně je promyšlen coby kombinace školáků a učitelů. Některé písně určitě každý zná (minimálně onu ústřední), ač neví, že je to právě z tohoto muzikálu. Navíc je tu bravurní přebásnění (tituly) Michaela Prostějovského (autor přebásnění Ježíše či Koček), který uděl překlad tak, aby mohl třeba později být použit přímo v divadle. A ano, tak se dnes třeba Brně, Plzni nebo Ostravě takhle hraje. "...Den náhle zšed zahalen záští, po odvátém plášti vybled i můj sen. Však svět se dál bůh ví kam koulí, přes fůru boulí každý má svůj sen. Každý má svůj sen."

Jesus Christ Superstar se stal kultem i v našich končinách a to na počátku devadesátých let, kde Ježíše neskutečně, hlavně pěvecky, ztvárnil Kamil Střihavka. Jeho hlasový rozsah je neskutečný, a když zazpíval V zahradě gedzemské, tak to byl neskutečný zážitek. A nebyl sám. Tenkrát byla skvělá i Bára Basiková coby Maří Magdaléna a Dan Bárta a jeho nádherně křivý (a to i svými gesty) Jidáš. Tento koncert byl krásným připomenutím a ohlédnutím nejen za původním českým nastudováním (Škoda jen, že tam nebyla Bára. Ale holky (původní alternace - Langoská, Podlipská) se nedali zahanbit). Bravurní jsou i hosté, kteří se pokusili známé písně zazpívat po svém. Stačí vzpomenout třeba 4tet Jiřího Korna. Pod palcem, tedy pod taktovkou, to měl Ota Balage.

Muzikál podle něhož vznikl i tento film je dnes už klasikou žánru. A byl jeden z prvních, který prolomil ten klasický koncept muzikálu, který byl tvořen písničkami mixnutými s mluveným slovem, hlavní nosnou melodií a písněmi, které se i mohly opakovat, ale s jinými texty apd. Formátem, kde se celou dobu jen zpívá - v tomto případě zahalené v rockovém hávu. Dnes už ty písně zlidověly a každý zná píseň Jesus Christ Superstar nebo Mít rád bližního svého, jak krásně přeložil či přebásnil Michael Prostějovský. Tento snímek má své kouzlo i tím, jak byl stvořen a to, že je to celé jako divadlo, co hrají hipíci. I proto se nikdo nepozastaví, že Jidáš je černoch, Maří Magdaléna aziatka apd - a to je dobře. Prostě je to divadlo. Všichni výborní rockeři své doby. Vynikající Ted Needy si zopakoval Ježíše z kamenného divadla. A podle mně jeden z nejlepších Ježíšů, co nám.  Celé se to odehrává v poušti či na lešeních. Podobným konceptem se inspirovali třeba naši autoři, když se snažili převést divadelního Nikolaje Šuhaje Loupežníka do filmové podoby. No nic, vrátím se k Ježíšovi. Ve filmu zazní nová píseň oproti divadelní verzi a to rozhovor Koniáše s Anášem. To se pak pokusil autor hudby vždy přidat jednu píseň později, když vznikl film podle jeho muzikálu. A nejen on. A né vždy se to povedlo. Někdy to dokonce i narušilo dynamiku postavení muzikálu apd. Ale v tomto případě to bylo krásně načasované. Možná to je i tím. Že film vznikl "relativně" krátce po vzniku muzikálu a Webber, nebo obecně autor, měl podobný styl. Je známo, že pokud skladatel píše, tak ač má svůj rukopis, tak jeho styl se v dekádách může lišit. Chtěl bych závěrem jen říct "Pojďme příběh nalš zas psát od prvních řádků. Od prvních řádků psát."

Roli fantoma hrálo mnoho známých tváří na divadle. Gerard Butler z filmu byl ve své době snad jeden z nejmladších a jeho hlas byl na můj v kus málo jízlivý. Nicméně to nic nemění na věci, že se jedná o krásný filmová zážitek, i když režisér některé věci ve filmu si přepracoval k obraz svému (oproti originálu - a myslím divadelní muzikál - ne knihu) - viz část na hřbitově. Škoda, že jsme se nedočkali filmové verze, kdy Michael Crawford byl ve formě. Dodnes slyším jeho krásný přitom jízlivý hlas z divadelního provedení. "Tos ty, ten anděl mé múzy?" - "Angel of Music"