Gig

Skvělé představení. Plné hodnocení bych dal, kdybych neynal to s Werichem a Horníčkem.

Asi bych dal jen dva body, ale to by tam neměla být ta malá, tedy doud byla malá. Pak už to šlo z kopce.

Je to odpad a je to hnus, velebnosti. Stejně by mě zajímalo, kolik lidí hodnotilo dpadem a přece to neviděli.

Po dloooohé době krásná pohádka. Přesto mám v něčem rádši stejnou pohádku z devadesátých let. Co miluju tady je Bohdanka, která má jiskru. Co nemá šmrnc krásou, ale vtípem, reakcemi a vůbec vším. Tím dodává temnému nýámětu vtipný kolorit. Nedodává to jen ona, ale i další situace či postavy. Nemusí se to každému líbit, mě ale ano. Protože já si pouštím pohádky, ať mi dodají naději a ne jen smutek. V čem pro mě vyhrává pohádka z devadesátých let, postavou Chrta v poadání mistra Rossnera, Chýlkovou a některými scénami, které dotáhli víc do konce, jako třeba proč pořád Bohdanka šije, jak se ostatní tomu diví apd... Sedmero krkavců p§ůvodně napsala Božena Němcová jakou součást slovenských báchorek, proto se mi líbí slovenské prostředí a bratří jsou skutečně havrani, tj. uhelní klucí, tak jak to napsala Němcová. Naposledy jsem se tak kochal opravdo koncem osmdesátých let, kdy vznikla pohádka S čerty nejsou žerty. Aporopos takz smutná pohádka, ktrré vtip neuškodil, taky pomohl. A to je opravdu douho. A že od té doby pěkna řádka pohádek vznikla.

Z tohohle seriálu jsem měl strach. Jako člověk, tedy tenkrát dítě, odkojen původní trilogii. Člověk, který viděl animovanou sérii Klonové války, jsem tomu dával naději. Ovšem, když jsem uviděl hlavního hrdinu s podobou čistě náhodnou Aladinu, jsem dostal strach. Sice mám rád Disneye a jeho pohádky, sem to prostě nepatří. A tak jsem to začal sledovat velmi opatrně. Když jsem však slyšel nápěvy od Wiliamse, když jsem uviděl dva měsíce, pusté planety, pomlu mě to vtahovalo. Poté se objevil Anakin, tedy Darth, k tomu Ashoka a postupně další... tedy postavy nového i starého světa.... Zatím mě to dává pocit Hvězdných válek. Jsem ale stále opatrný, snad se tam "neobjeví Mickey", a snad sílá se bude vznášet. Nechť tento serál provází.

Zapomeňte na Disneye. Protože tady je skutečný příběh malého žabáka, který vyrostl v indické džungli. Disney má krásný příběh, s krásnou hudbou v duchu padesátých, šedesátých let. Kdo chce Kiplinga, musí si pustit tohle. Sice hudba není dokonalá, příběh je ale původní, máme tu vícero postav, máme tu píseň džungle v dokonalé ruské animaci.

Některé remaky by měly zakázat zákonem. Proč pořád dokola omílat stejné téma. Někdo si řekne vem stejný příběh, doplníme o aktuální dění, terorismus apd... Doplníme člověka, který spojí původní film, nebo řekněme volné pokračování, tedy Michaela Canea. Ale na druhou stranu některé postavy nebo herci mě potěšili. Ať už Mahoney z Policejní akademie, Rutger Hauer atd..

Burtone, proč? Ty, jenž umíš navodit temnou atmosféru, který umíš pracovat s maskami, tak proč? Byl to záměr nebo se to prostě nepovedlo? Masky by ušly, ale příběh, postavy a vše kolem..... Chtěl bych vykřiknout jako Tyler v původním filmu: Proč, proklínám vás, tak jste to dokázali.... dodávám - pokazit myšlenku, náladu, žánr... to pro mě není planeta opic. Možná, kdyby se to jmenovalo jinak... Jenže to je kdyby...... Ještě, že se zrodila jiná planeta opic, a dal tak úsvit jiné sérii.

První planeta opic, co jsem uviděl jako dítě. Dodnes mnou prochází mráz, když hlavní hrdina probouzí svoji kolegyni, jež už je mrtvá, hledá černého kolegu, který je vycpaný, třetího kolegu, který má tvrdou motoriku, protože byl použitý na pokusy a mozek byl porušen, do dnes ve mně zní to oné: "Proč.... tak jsme to přece dokázali....", dodnes vidím ty neohrabané lidi, co moc nemluví.... Dnes už se zdají masky nerealné, protože ať jsou sebedokonalejší, tak všechny opice vypadají stejně, na druhou stranu, běloch, když se dívá na černocha nebo Číňana, taky mu všichni připadají "stejní". Dále opice nebo spíš opi, ač mají kolíbavé pohyby, ale jsou vice podobné lidem s opičí tváří. Mě to však nevadí. Pro mě funguje psychologie, scénář, atmosféra.... Pokračování nemělo vůbec vzniknout. Snad jen ony rebooty tj. Zrození a Úsvit. To opět ve mně zanechalo tu správnou atmosféru. To jediné zatím úspěšně překročilo zakázané pásmo a navázalo na tento kvalitní film.

Milé překvapení. Sice jsem se vrátil do osmdesátých let a to nejen díky atmosféry, ale i podobností, co se týče nápadu a přisprostlostí a to ke Kačeru Howardovi. Ale já se bavil. A to jsem nevěřil, že mě dvojka bude bavit taky. Navíc, když jsem viděl nejdřív fotky a plyšového méďu, tak jsem si říkal, to bude ňejaký americký Kuky se vrací a beztak pro děti.... No ty vole :)