Gig

Víte proč na Slunce, seno se dá dívat po létech? Není v něm politika, je to o obzčejných lidech a všechny fórky jsou přirozené a nevyzní křečovitě jako a teď pozor, příjde vtip. Nevím, jestli za pár let se někdo podává na Babovřesky a bude se smát chlapovi imitujícího Miloše Zemana. Za pár let už málo kdo bude vědět, že takhle někdo mohl vypadat. To je vše... Je mi líto, že Triškovi stačí taková troška k natočení filmu. Když vím, že v Troškovi je nebo snad byl ukryt takový potenciál - poetika, vtip, kostými, lidovost... Kde to všechno je dnes? Opravdu to co dnes točí vykresluje mentalitu vetšiny lidí? Podle toho, kolik lidem stačí jednoduchost, trapnost a hlavně, že tam vystupuje někdio známý, asi ano. Ale já se s tím nesmířím, protože vím, že je spousta vnímavých, kterým nestačí, co serrvírují některé komerční televize. Podle ,ně to není chyba jen Trošky. Je plno lidí bohužel omezenějších, kterým stačí takové filmy. Tak proč by se Troška trošku namáhal, že?

Upřímně: už jsem byl přejezen všech různých kriminálek ala Maiami, New Your, Anděl a já nevím co... Některé byly dobré, některé děsné. Už mě přestali zajímat seriály tohoto druhu, kdy vidíme milióny vražd v nekonečných seriálech, které řeší jeden tým. Tím, že už je tento trh tímto druhem seriálu prřesycen, tak už vidíme různé variace na smrt, různé kombinace a je to vše na "jedno kopyto". A navíc, tím, že vidíme obecně velké množství mrtvých, a ještě většinou v jednom městě, tak si říkám, to už musí být to město vypleněné, ne? A tu, v tomto rozpoložení, jsem přepl a koukám na tento skvost. Tím, že se jedná o skutečné případy, skutečné lidí, že to prostě psal sám život, navíc skvěle zahrané, tak mě to prostě dostalo. V některých momentech jde mráz po těle. Navíc člověk cítí vypjatost nálady na pracovišti, nervy, stres spojený i s jemným humorem. Prostě život. Seriáo může mít své mouchy. Ale pro mě zatím bomba. Novodobý Pitaval z malého města. Ale jiná doba, jiná mentalita, jiní lidé. Výtečný kriminální seriál. Apropos, zdá se mi to nebo ne, ale ta hudba, znělka mi připomína Sherlocka.

Ke všem komentářum doplním: škoda, že nedošlo k natočení trilogie Old Surehanda. Mohlo to být dost zajímavé. Nebo měl Old Surehand skončit tímto filmem a neměl vzniknout Petrolejový princ. Nebo měl být Petrolejář natočen Vohrerem, nebo měl být natočen s Old Shatterhandem. Na můj vkus už to bylo trošku víc komediální. Možná to je i tím dabingem. Nevím... Prostě a jistě Old Surehanda měl mluvit Munzar a Wabbla vynikající Vladimír Hrubý. A k tomu to, že jednou starému šmaťovi říkají Wejble, jednou Wable a do třetice Woble.... Co to jako je... :) Takže pro mě nej filmová Surehandovka zůstanou Mezi supy. A vyčítat tomu filmu, že tam nemá moc prostoru Vinnetou? Je to o Old Surehandu a ne Vinnetouovi. Ale i v životě Od Surehanda se mihl Vinnetou, tak se objevil i tady. Apropos v Pokladu taky Vinnetou neměl tolik prostoru a tolik nemluvil a jaký je to film. Takže to bych vůbec tomuhle filmu nevytýkal. Howgh!

Opět film hrozně sráží příšerný dabing. Opět několik rolí zase dabuje jeden hlas apd... Když už si člověk zvykl na Old Wabla s hlasem Dalimila Klapky (Vynikající Vladimír Hrubý už bohužel ho namluvit nestihl), tak nám tu podložili Marcela Vašinku, který má úplně jinou osobnost. Achjoooo. Jinak souhlasím, že film trošku připomíná Old Surehanda, navíc opět Terence Hill, který mi tu neseděl. Taky až moc prostoru tu dali tomu kantorovi.... Pro všechny tyhle filmy nadabované po roce devadesát doporučuju originál.

Krasobruslení je specifický sport. Pro někoho to je umění a ne sport, pro někoho nádherný sportovní zážitek. Já ho miluju a miluju i tento snímek. Má vše co má mít romantický film. Má vtip, žár, někdy až ledový, navíc meyi hlavními hrdiny to jiskří. Má to hold vše, co má mít. Ovšem nedívejte se už na pokračování, tedy dá-li se vůbec ty následné filmy za pokračování pokládat. Jrediné, co mají společné, tak to je název a led s skrasobruslením.

Upřimně bych dal 3,5*. Ale půlhvězdy tu nejsou.... Co říct. Má to punc Francie a rytířksko-historických románů s hrdiny bez bázně a hany. Má to dobré obsazení, skvělého krále a jeho bratra Filipa. Jde jinou cestou než původní román Alexandra Dumase. Máme tu skvělého zlodějíčka v podání Jeana Rocheforta. Až na to, že Jean Marais tu až moc přehrává a dělá si ze sebe srandu. Je až moc gaskoňský a famfarónský coby stárnoucí D'Artagnan. Takže pro mě zatím zůstává nejlepší verze ta britská, televizní s Richardem Chamberlainem, které chybí zase ta francouzská romantika a zbývající tři mušketýři. Což chybí i tu.

Takové komorní provedení Tří mušketýrů. Nicméně mě překvapilo, co vše se do toho filmu vešlo. Objevují se tu postavy, které v knize jsou, ale v žádných z filmovaných verzí jsem neviděl: př. Hrabě de Winter. Docela i věrně se tento snímek drží předlohy. Navíc málokdo by poznal v úloze mladého Gaskoňce pozdější francouzskou hvězdu Jean-Paul Bekmonda. S knírkem mladík.... no ne, je to on? :) Jen ta Mylady de Winter mi moc neseděla.

Ani jsem nedoufal, že to bude návrat Slunce, sena, jahody, ale co jsem uzřel mi místo radosti, zaplnil smutek na duši. Jedná se o film, který ani neví čím chce být. Vše tomu napovídá, že se bude jednat o komedii ve stylu komedie osmdesátých let o babkách, drbnách z jihočeské vesnice. Máme tu Trošku, hudbu ala Slunce, seno jenž trochu připomíná i Kameňák. A tu je ten kámen úrazu. Vše se ve filmu děje jen proto, aby mohl nastat násilně vyvolaný vtip, který někdy ani vtip není. Humor typu mířím na holuba, ale nevidím, jak to že nevidím, když jsem slepý. Někdy až přízemní humor místo toho, aby veškerý vtip vyplynul volně ze situací. Navíc, nejdřív jsem myslel, že na vesnici je jen fotbalová n-náctka starých drben, bab, které se vždy postaví, jako by chytaly penaltu a drbou typu pozor bude vtip. Jediná z této fotbalové sestavy, která stojí za to, a je, jako by vypadla z původních filmů Slunce, seno a byla přirozená, byla ta s tou hůlkou, co furt říkala: "co, říkali?" Ostatní jako by vypadaly, že si hrají na staré vesnické báby. Vtip někdy přízemní a někdy se mi zdálo, že se dívám na další Kameňák. Místo zpívající učitelky, profesorky tu máme kohouta, který přivolává nový den. Jak jsem říkal hudba někdy hodně připomínala a odkazovala na Slunce, seno... teď narážím na motiv s pohvizdováním. Ale, to bylo úmyslné a vlastně i milé.Ale to chování herců a samo´čelný děj jen pro následující vtip, který má nastat je ubohý. Dále babky, které chodí jen pospolu a všude je vidíte jak stádo. Stejně tak staříci, kteří si vycházejí pospolu a připomína to dvojku staříků z Kameňáků. Akorát tam to bylo duo Skopeček, Lipský, tady Kostelka, Pecha. Další úmyslný žertík, který propojuje tento film s legendárním Slunce, seno je zapojení Pavla Kukinčuka coby starosty Babovřesk. Ten si zahrál studenta, který psal seminárku o dojivosti krav v první komedii letní série Slunce, seno, jahody. Jen mi je líto některých výborných herců, kteří si zahráli v tomto "filmu". Pár vtípků tam bylo fajn, ne že ne. Některé situace i znám. Ale celé to vyprávění tu bylo násilné a samoúčelné. Jak jsem doufal, když jsem uviděl výbuch a závěrečné titulky, že je konec.....

Byl by to jeden z nejlepších hrabat Monte Christo.... kdyby nebylo toho konce! To si opravdu mohli tvůrci odpustit. A stačilo tak málo, kdyby Mercedes odplula za svým synem do Afriky. Trošku mi taky vadil Edmond, coby blonďák. Jinak pomsta, kterou naplánoval, byla výborně zrežírovaná. Taky hodně postav se tam mihlo z románu nesmrtelného Alexandra Dumase. Sice s některými si tvůrci pěkně zahráli šachy oproti předloze, ale to až tak nebolí. Apropos nedávno jsem koukl na seriál z roku 1980, taky francouzský a od teď je pro mně oním nejlepším seriálovým hrabětem ten a to pro svou kompletnost.

Edmonde, ponech na Bohu, ať soudí naše viny, míval jsi v očích oblohu, teď už jsi někdo jiný.... Co na tom, že Abbé Faria je smiřlivý a nikoliv ten, co žene Edmonda Dantese k pomstě, co na tom, že příběh si autoři muzikálu trochu upravili. Podle mně je to mnohem zajímavější a zas trochu jiné, než známe z pera Alexandra Dumase. Příběh má pointu, nádhernou hudbu velikána české hudby, za kterou budeme dlouho hledat náhradu. Text napsal neméně dobrý básník, co Karel Svoboda, coby skladatel. A nápaditá choreografie, na kterou dohlížel Richard Hess. Když se tito tři pánové dali do hromady, vždy to mělo něco víc než nadstandard. Teď z těchto tří mušketýrů tvorby hudebního šou žije jen jeden. Je mi smutno. Ale jakmile si pustím toto dílo, zaplesá mi srdíčko. Doteky mých řas, povzdech jenž se smál....