verbal

Po vynikajícím a po zásluze oceňovaném Bangerovi Adam patrně notně zpychnul a řekl si, že teď vlastně děsně rozumí feťáckým psychózám, a jakože pod záštitou (slovní základ „zachcat“) boje proti drogovým závislostem uklohnil pravou Sedláckou smaženici z lysohlávek pro pubescentní degeneraci, kdy při předložení scénáře patrně řádně zhulil krekem nějakého hodného strýčka z veřejnoprávního bandity, kterýžto to na tripu dobrovolně zacvakal. Smaženici z lysohlávek, většině jejíž po piku dozajista prefíkaných narkojinotajů a narkoposelství, jakož i tomu údajnému a hodně dobře ukrývanému odbojovému mementu, porozumí možná jen tvůrce sám a pár smažek v posledním tažení. Má to sice několik neotřelých nápadů a sugestivně hnusných či řádně vychlazených momentů, přičemž to přirozeně slizký Uhlík táhne nejen svým pérem, ale i herecky, seč mu metadon stačí, ovšem pro většinového a řádně nenapajcovaného diváka je to spíše otravné perníkové utrpení a šest hodin psychotropního blábolení s bandou totálně nesympatických prkenných pizd, chovajících se poplatně svému přirození, sjeté, či nikoliv. Rovněž rozhořčeně vytýkám tu odpornou bandu zaprodaneckých anglicismů, jakož i trapný čenglišský pičoid jako titul. Neodehrává se to v žádném degenerativním anglosaském mrdníku a světový bestčuměl to taky nikdy nebude, Adame, tudíž by se v tomto kontextu jevil název „Závyslácy“ jako mnohem méně kokotský! Příště ty idioty mentorsky uč nejen nefetovat, ale také ctít svůj rodný jazyk, aby ho „neměli tolik v piči“!

Mě tedy ve své době na rozdíl od zdejších gejů původní Anakonda nějak až velmi oslovila, byla tehdy minimálně unikátní a atmosférická, proto mě tento plagiátorský Kuomintangův létající cirkus aka Anakunda velice nasral až znechutil. Pokud bych velkoryse pominul naprosto pičoidní děj, kdy si snad „scénárista“ před vykrádáním musel uklohnit smaženici ze žluklých křepelčích vajec a reiši houbiček, marinovaných v toxickém odpadu ze Žluté řeky, totálně trapné až dementní opičí čurákování v podobě retardovaně prkenného přehrávání všech zúčastněných porážkových rýžožroutů či peklotyčně iritujícího sinoliliputa, tak ani ten vlastní mackoplaz tomu dvakrát nepřidal. Byl totiž zjevně upirátěný v Sonny Vegas a nedbalým soudruhům kromě soudnosti místy řádně utíkalo i měřítko. Je to prostě nepochybně značkový filmm, něco jako tutově originální apartní fenolová čtyřpruhová bundička Addidas či ftalátové botky PLIMA z Aliexpresu, s nimiž se dá krutohustě pofrajeřit maximálně do prvního vyprání / prvních desíti kilometrů, nebo než se vám udělá první ekzém už ve zkušební kabině. Tudíž nepominu vůbec nic a budu veskrze malorysý, protože kdybych chtěl čumět jen na hezky natočenou přírodu, která by se ze mě snažila udělat totálního kokota jen trochu, naladil bych si zaručeně pravý Nassional G.O.Graphik.

Po vzoru Bolševize začal už i zlodějský kokotporát, bez skrupulí prodávající židopředražené i-plečky snobským kokotům a instadementům, za každou cenu plnit obsah hovny a pícninami pro hovada. Na což teď zjevně vysolil tak brutální ranec, že mu mamonářsky neodolal ani až dosud naprosto svěží, originální a veskrze potěšující Matouš, naprudko se zaprodal, spláchl své dosavadní sqělé renomé do hajzlu a namísto nějakého svého inventivního scénáře se uvolil zaudiovizualizovat pro červivé jablečňáky, slaboduché smíšky a otylé chovatelky koček za zenitem veskrze nudný, hloupý, plagiátorský a řádně klišovitý popsaný hajzlpapír nějakého druhořadého neumětela, jenž patrně, když zrovna prstem namočeným v nutelle a s přikousnutým jazykem nenaplňuje své „scénáristické“ ambice, permanentně rozkuřuje nějakého hrabivého pohrobka Štefana Práceho. Jinak si tu oligofrenní hrůzu prostě nedovedu vysvětlit. Až podezřívám Matouše, jestli náhodou nezačal prcat Madonu, protože se s ním náhle kariérně děje přesně to, co tenkrát s Gejem Ryčím, a tento jeho počin nápadně připomíná ultražinantní pičočalamádu Muž ze Strýce se stejně prkenným a homonakadeřeným Jindrou Clavinem, jemuž tentokrát místo korektně a spravedlivě kancelačně zkulturněného fuj fuj lidožrouta Arnýho Kladiva neméně děsivě kunduje krajně nesympatická neherecká protekční prasnice Brysa, která se od posledního Juráče konečně vyžrala až na porážkovou váhu. No nejedna masitá tvář veskrze vkusné kompulzivní hospodyňky se základním vzděláním si u toho dozajista slastně zachrochtá při žehlení. Matouši, okamžitě ho z té rozkládající se botoxmrtvoly vytáhni a vrať se!!!

Zřejmý důkaz toho, že jsou nudolálie i závislost na psychotropních látkách úspěšně léčitelné! Dřívější sveřepý artový hnědopich Denis, věhlasný to uspávač hadů obrazem, se již zdá být dokonale zdráv a nyní téměř bez recidivy zaDuněl tak mohutně, že si po skončení spektáklu musíte pomoct rukou utřít koutek, vrátit spadlou čelist na místo a zavřít hubu. Nejen, že parádně trefil genius loci dnes již klasické předlohy, ale rovněž ji přetavil v dosud téměř nevídané pompézní audiovizuální orgie, u nichž málem nevíte, jestli vás zrovna prcá obraz nebo zvuk. Samozřejmě na to však nesmíte čumět na mobilu v ruční kamerové distribuci nějakého indického čorkaře s bangladéšskými titulky. Podobně jako dříve údajně nezfilmovatelný Džexnův Pán prstenů i toto si bezesporu zaslouží své piedestální místo ve všech konsenzuálně dostupných análech, a to včetně světové kinematografie. Dokonalost, kde je naprosto všechno přesně tam, kde má být, a spektakulární linka D z pískovny v centru až na Jižák jezdí ve zcela pravidelných a přesných intervalech, a její sedačky skoro nepotřebují odčervit ani po svinských islamistických fundamentalistech, ani zkurvených fašistických bílých hubách.

První čtyři díly jsem v ruce lačně třel řádně ztvrdlý džojstyk. Dostal jsem k tomu totiž jako stimulaci naprosto parádní nápadité, originální, sugestivní, místy brutální, nemilosrdné i hnusné a skvěle odsejpající postapoporno, jemuž jsem ihned odpustil i toho slizkého, bolševicky vroubovaného tranzistora. Vždyť přeci po dvou stech letech radioaktivního spadu se Země musí přirozeně hemžit bandou, tentokrát nedobrovolných, mutantů, které je nezbytně nutné privilegovat a stavět na vzorové piedestaly, žáno? Při pátém díle mi však džojstyk v ruce náhle ochabl a zůstal chcíple viset až do konce seroše. To se totiž malý Nolan zase obsedantně musel pořádně zatahat za zduřelé ego a kompulzivně předvést, jaký že to je yntelechtuální a umělecký kabrňák, co „vymyslí“ mohutně navatěný narkoleptický kauzální pičoid i do přitrouble degenerativní počítačové hry, načež přepnul do poooomalu mechem obrůstající šablony Westworld a až do konce kupil ultranudné, špatně zdramatizované a veskrze zbytečné až otravné hromady klišovitě žluklých neoliberálních rodinných hovnot vypleštěné mladé komunistky a unylých kokotporátních rádobyintrik kolem dříve naprosto fantastického a veskrze démonického Waltona. Je to rozhodně o třídu lepší než prudivý bolšozávadný výplach Last Lofas, avšak výsledek jen půl na půl. A to je děsná škoda, protože kdyby se podařilo udržet famózní qalitu prvních čtyřech dílů po celou hrací dobu, vycákl by mi na konci z pákového ovladače střílecí knoflík. Teď mě z toho nenaplněného prvotního rozdráždění akorát tak bolí základna.

Recept, jak z poctivého, vcelku hutného, originálního a zábavného osmdesátkového vývaru uklohnit vietnamskou prdelačku pro lobotomy: Vezmeme docela konzistentní původní děj, rozemeleme napadrť a z takto vzniklého pyré náhodně vycedíme zhruba čtvrtinu. Přidáme jako vždy vzorně prkenného, středně vysekaného Džejka, předem povařeného tak, aby se tvářil jakože sympaticky a namísto herectví celou dobu předváděl, jaxi ve fitku vyrýsoval břišáky. Dosaženou řídkou hmotu rozmixujeme s downími hovny, přisypeme bandu trpících negrů, aby to bylo na skus dostatečně progresivní, a zahustíme obskurní kreací těžce vypatlaného, totálně koženého a navýsost trapného poloopa MekŘehoře. Dochutíme opravdu jen špetkou přitroublého, choreograficky špatného bitkaření několika pašeráků melounů, dvě hodiny dusíme do hněda, ozdobíme scénáristickou bezradností a podáváme spolu s IQ stimulanty v psích miskách bez příboru již slintajícím skalním fanouškům Mentálně Malformovaných Agresorů. Dobrou chuť, kluci! Asi bych měl na tomto místě spíše vydat skřek „grhhhtrrrrrchchch“ a doprovodit jej posunky bušení do hrudi a ukazování si prstem do huby, aby to kluci dostatečně zfotosyntetizovali.

První štamprle naprosto přeqapivě obsahovala prvotřídní V.S.O.P. XOXO denaturák, zanechávající na patře zejména díky fantastické jednozátahové kameře a spoustě roztomilých nepornoidních POV fatalit naprosto příjemný a strhující pocit správně vypáleného hrtanu. Ta druhá už je sice trochu naředěná chcankama a místy zanechává na patře až otravnou pachuť nemytého ocasu, kamera už zdaleka není to, co bývala, kulantní fatality jsou ty tam, jakož i pořádné POV, a některé bitky jako od mmamentála, nicméně pořád je to hezky natočené nadprůměrné céčko a druhý nejlepší film prkenné primahomobaleríny Scocota Asskinse. Jakub Jeptiškka je rozhodně talentovaný režisér, tudíž doufám, že jednou dostane do ruky i nějaký nelobotomizovaný scénář a k dispozici opravdové herce.

Prasl Vránae, který se od své poslední expozice vyžral o další čtvrt metráku a zjevně už musí brát jen sedavé role, zachraňuje ze židle Krajinu špatných (herců) od performančního fiaska. Nicméně to honění slizkých a prkenných sekndhendových Homosworthů bandou jakýchsi fanatických koala lumpů je na bojišti hezky udělané, svižné a zábavné, ač v týlu, jenž naštěstí nepřevažuje, se odehrává obvyklý festival kýčovité oligofrenie, brodění vatou a dialogové bezradnosti. Poměrově však převažuje vcelku kulantní akcička, tudíž se při tom dají v pohodě rozškrábat tři solidní strupy. Prasle, vole, nežer už tolik a hni trochu prdelí, než budeš muset přejít výhradně na ležáky! Rydly Kvadruplegikátora, Funivý ročník ani Amerického patootyloně určitě neplánuje.

Poměrně hezky udělaná, avšak naprosto plytká až slaboduchá manipulativní přiblblost bez invence a rádoby Šmakova srací houšť, kterou Bolševize patrně cvakla pouze proto, aby „nade vši pochybnost“ diverzitně „prokázala“, že i mýty a pohádky tu přeci odjakživa vznikaly jen díky negrům a feministkám. Ke korektní dokonalosti už chyběl jen nějaký ten řádně přihřátý princ a ostrakizovaný transdrak. Nesympatická Milka Robert Hnědá, která už dávno vyrostla ze svého pedofilního šarmu do naprostého nehereckého polena, tu jen planě předvádí ochotnickou kafilérii a nové botoxové rtíky, tudíž si plně na své přijdou maximálně tak instapičusové a reprezentanti v hodu rozštěpem.

Sydny zase Sviní! Svým hereckým neumětelstvím a strašidelným mongoloidním xichtem tentokrát nějaký neambiciózní rádoby horor. Holt obří kozy prostě neuhrají všechno, maximálně tak rychlá zápěstí nezletilých paniců a touhy juvenilních instapičinek se jí vyrovnat, což ale na pomíjivou relativní „popularitu“ na asociálních sítích zřejmě stačí. Každopádně tohle směr prdel nijak zvlášť neposlala, neboť to tam bylo již před obsazením neherců. Jedná se totiž o asi tak milióntý přitrouble nezáživný, sterilní a do sucha vyždímaný Omen / Rosemary plagiát o vyprcání duchem svatým / nesvatým a následném neposqrněném početí pohádkového sp(r)asitele, který párek hrajících čtyřek v průsvitném betmením kombiné nikterak nevytrhl. Leda by měla Sydny přes hlavu igelitku z Tesca nebo tak. Což neměla, takže to bylo místy dost děsivé. Tedy v hororovém slova nesmyslu, jako horor to stálo za vyližmámu. Vyližmámu v docela hezkých katakombách. Tudíž 1,50000014562, ovšem s vypnutým generátorem pásového nevkusu.