verbal

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější.

Ad absurdum dotažená hříčka na téma „když si starý, slizký, leklý a řádně prkenný submisivně masochistický deviant vezme labilní, pošahanou kurvičku s motorovým pekáčem a i všem okolo solidně jebe“. Ona bezskrupulózně ojede všechno, co jí pípne na radaru, on drhne z té ostudy slastně parohama o futro a časem začne zabíjet nudu. Parádně iritující Armádní Anička hraje tak, že jeden při pohledu na ni imrvére bytostně touží … omlátit jí místo toho ňoumy držku o kachličky, ochrnutý jeliman jako obvykle dvě hodiny staticky trne, předvádí dokonalý obličejový rigor mortis, přičemž za daných kástingových okolností by Anče k výkonu v pohodě stačila libovolná umělohmotná figurína s pastelkama namalovaným xichtem a nápisem Aflek na čele, aniž by to jakkoliv zkazilo dojem z filmu. Každopádně je ta kapku vysoká, tudíž ne příliš reálná, koncentrace střípků všemožných patologických vztahů do dvou hodin jediného filmu prvoplánově solidní a svižnou zábavou, a všichni ti masturbanti, co si to pouštěli s ocasem v progelované ruce, nebo „müslitelé“, kteří očekávali od chlápka, co si postavil kariéru na tom, jak Míša Rúrka rádoby gastroeroticky kydá na Basindžerku obsah své ledničky, nějaké to „hluboké antické drama“ o svištivých bukvolidech, jsou evidentně zklamáni a hystericky tu tomu kurví rejtyng.

„… a na pěšině zbydou po nich tranzistoráky, a uříznuté čuráky…“ Když mi bylo třináct, cítil jsem uvnitř úděsné pohlavní pnutí, a byl jsem neochvějně vnitřně přesvědčen, že bytostně toužím být dmol dominantní samička toustovače. Až kompulzivně jsem snívával o tom, že do mě někdo rve chleba, který jsem po důkladném ogrilování vyflusával na talíře s růžovými slony, a byl jsem dokonce svou novou transelektrospotřebičovou sociální rolí natolik posedlý, že jsem o svačinových přestávkách žádal spolužačky, aby mě zapojovaly do zásuvky a tahaly mě za penis, dokud to necvakne. Když jsem pak začal i úzkostlivě každou chvíli odpočítávat tři minuty, abych ty tousty nepřipálil, a pokud mě někdo vyrušil, chtěl jsem se vyhodit do elektroodpadu, vzala mě má starostlivá matka k lékaři, jestli by se s tím teda nedalo něco udělat. Tomu jsem se s neochvějnou důvěrou v moderní medicínu pravdivě, otevřeně, upřímně a komplexně svěřil se všemi svými tužbami a sny a poprosil jej, jestli by mi do hrudníku nevyvrtal dva obdélníkové otvory o rozměrech 3 x 15 centimetrů, k prdeli mi nepřišil napájecí šňůru na 220 V a nepředepsal mi pár neškodných hliníkových tablet qůli nerez lesku, abych se již konečně mohl plně genderově identifikovat. Jenže tenkrát byli ještě doktoři neprobuzení, stereotypní, konzervativní a pohlavně jednopólově vyhranění zmrdi bez sebemenšího smyslu a pochopení pro sebevědecky naprosto jasně definované citlivé dětské nitro. A tak mi ten zpátečnický dinosaurus nejdříve jednu přimrdal, načež prohlásil, že si není až tolik jistý, jestli jsem jen labilní pičus, nebo mi už dočista jebe, ale prý když s těmi pičovinami hned nepřestanu, nechá mě hospitalizovat a napajcovat tolika psychofarmaky, že budu tumpachový a nepostaví se mi ještě ve třiceti. Inu, raději jsem přestal, ale za půl roku se celá ta situace znovu opakovala, když jsem se cítil na cis šovinistického mikrovlného troubu. A tak to šlo až do osmnácti, kdy jsem se definitivně vyhranil ve fisdur multidecimálního kokota, a nechal si konečně přišít toho vytouženého čuráka. O 15 centimetrů delšího. To dnes je zaplaťsatan situace již zcela progresivní. Třináctiletý oligofrenik si v pohodě skákne za bezpohlavním či vícepohlavním androgynním mutantem, hlavním to lékařem, -řkou, -řkouce a vědcem, -kyní, -kynem, -kynete, -kynou univerzity Džona Marxe, sponzorované naším nejvyšším spasitelem a filantropem – Pfizerfaustem dobrotivým, řekne, že si připadá jako pohlavně nevyhraněný primát, načež ten/ta/to jen se sluníčkovým úsměvem účastně a s bohorovným pochopením prohlásí „Hm, hm, jasný progresivní genderový moribundus, doufám, že to znělo dost učeně, protože je to nepopiratelný vědecký fuckt, jednoznačně definovaný dokotorem Bolítem!“, bez mrknutí oka mu předepíše klinicky netestované opičí hormony, zeptá se jej, jak velkou si bude přát tu mandrilí prdel za 80 000 USD a nakonec mu sdělí, že kdyby rodiče náhodou měli nějaké hemzy, po bolševicku s nimi pomocí pár neziskovek, Instáče a Tiktoku sociálně i ekonomicky zatočí za hrubé nerespektování pohlavní identity dětí a mládeže. Na straně jedné sice kapku tendenční, ovšem potřebný, naprosto děsivý, chytře a vtipně naformulovaný dokument ze světa obráceného v prdel o tom, jak nám tu sqostně vymatlané, odporně zmutované a záměrně sebepoškozované loutkové zrůdy bez argumentů z 0,6ti procentní minority, které v neomarxistických dobách utiskování většiny na úkor kdejakého parafilika narostla křídla, už mohou beztrestně v některých nejzdegenerovanějších koutech Zeměplacky programovat a přešívat děti k obrazu svému. Nasraně druhé dokument s až hořce úsměvně paradoxní a kontraproduktivní prdelí. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „pozadím“. Když si totiž na sarkastického glosátora, ochránce tradičních hovnot, dětí a světa před bezesporu degenerativními vlivy levičácké pseudokultury hraje fanatická kudlanka a hlásná trouba křesťanské pedosekty, je to tak trochu jako ten „kat, co na rohu ulice o morálce káže“.

Šablonovitá, tisíckrát viděná inkluzní telelimonádička a neherecká příležitost pro všechny ty „hvězdy“ National Black Association, na něž už nezbyl animák ani v novém Spejsdžemu, o zakřiknutém talentovaném venstraníkovi, který pořádně potrénuje a vynikne, tentokrát snad v tom nejnudnějším od dob vynálezu kolektivních sportů. Tedy možná těsně po curlingu a vodním pólu. Ve sportu, který se stal ve Spojených sráčích nechutným pseudoprivilegovaným ZOO a nástrojem vykořisťování, ponižování a zneužívání talentovaných astrofyziků z BLM zkurvenými rasistickým bílými hubami, jež tyjí na jejich úkor a jejich prostřednictvím vnucují méně talentovaným ghettovým bratrům, co nedostali rovnou šanci prodriblovat se tím tolik xenofobním a segregačním školstvím třeba až k maturitě, a slaboduchým bílým raperům hnusné, nevkusné a nepraktické homotenisky, ve kterých se jim zapařují a mykotizují nohy. Šablonovitá, tisíckrát viděná inkluzní telelimonádička, ovšem vcelku průměrně zábavná, a kupříkladu mnohem záživnější než to Bradovo dvouhodinové statistické flusání do kelímku, s překvapivě sympatickým a výjimečně netrapkujícím Pískařem v roli mámtovpičistického lovce mouřenínů a bílých mutantů s růstovými poruchami, zkoušeného a zklamaného životem zejména proto, že má doma odpornou stokilovou, ale zato řádně emancipovanou čokomachnu.

Juráč od svého vzniku už realisticky oživil bandu pěkně hnusných a řádně děsivých mezozoikálních monster. Ovšem teď, ve svém šestém díle, vše překonal a tasil opravdovou makabrozitu a obludu z nejodpudivějších – strašlivého holocenského vizuálního predátora jménem Laurosaurus Dernbotoxus. Vskutku jednoznačný vrchol plastického malformačního CGI, na nějž se nevydržíte souvisle dívat více než 3 vteřiny, abyste ještě vůbec někdy měli chuť na řízek, a který v pohodě překonává i takové monstrózní veleještěry jako Dinocourtneyus Defectcoxus či Brontotellus Versacehnus. Budiž to varováním pro všechny štěrbiny, co se bojí důstojně stárnout. To si raději nechejte po padesátce vytvarovat na xichtě realistické silikonové hovno. Odpoutá to pohled od vrásek a budete vizuálně daleko snesitelnější! Alespoň pro masařky. Doufám, že chudák pan Neil, vypadající i bez klobásového jedu o deset let mladší, a dokonce krásnější než v roce 1993, jemuž nehumánní scénář nemilosrdně dicktoval se po té kafilérii sápat, dostal příplatky minimálně jako ve fekálním pornu. I přes veškerou vypiplanou monstrozitu se však jedná o zatím nejhorší Juráč, ekoteroristickou agitku pro celou neomarxistickou rodinu, kde si natáčející probuzená demagogická korporace pro vyplachování debilů za účelem zisku celkem úsměvně poručila scénář o jiné fuj fuj demagogické korporaci pro vyplachování debilů, co má uprostřed jurské džungle prohnilý, za účelem zisku negrolesby a semknutě inkluzní lidstvo potírající jablkový brontogůglkemp. Trochu to naštěstí vytahují nad hladinu žumpy těch pár obvyklých suchých hlášek rovněž nestárnoucího a bezbotoxového Zlatošvestkáče, sympatický Marek Taclík, jehož zjevně jeho nový tchán Árný dokopal do fitka, a opět naprosto nádherně udělaní a vcelku akční -sauři, -daktylové, -raptoři, -ceratopsové a další prehistorická havěť. Takže 2,4999999999, ovšem velkoryse přihazuji 0,0000000001, protože je to furt lepší než drátem do oka, a především než jakákoliv vážně se beroucí furtdokolová pičočalamáda o oelasťákovaných svištivých bukvolidech z obublinovaných omalovánek.

Pomineme-li všeobecně známý fuckt, že je Mikuláš Klec jeblý excentrický kokot, je také naprosto dokonalým exemplářem a vědeckým důkazem Schrödingerova kašpara. Nachází se totiž v učebnicové kvantové superpozici, kdy o něm v žádném filmovém stavu nelze jednoznačně říct, jestli je brutálně přehrávajícím trapným neumětelem nebo geniálním hercem. Každopádně byl v devadesátých letech ve správný čas na správném místě, nebo měl strejdu na správném místě, tudíž se v této dekádě a počátkem milénia, dopatřením či nedopatřením, dostal do několika nesmrtelných, ba až kultovních taškařic. Načež však, jak bývá smutnou holyúdskou tradicí, nenadále spadl z lopatky i z výsluní, změnil se v námezdního prostituta céčkových sraček a vydal ve Wilišových stopách směr prdel. Možná proto, že je to jeblý excentrický kokot, se kterým nikdo nechce utahovat u pásu matice, možná proto, že pro kdysi slavné, nyní dědky není v přitroublých homixiádách prostě místo, a možná je to Mejbylyn. Každopádně si po dlouhých dvaadvaceti letech zprodukoval, patrně na úvěr, kapku egoistickou fikční píár retrospektivu svého dřívějšího, a jím samotným ani trochu pokrytecky a namyšleně determinovaného, kultu, za kterou se snad nemusí až tolik stydět a která nedonutí většinu publika otevírat si zoufalstvím u projekce žíly. Dějově spíše slaboduchá pičovinka se spoustou nostalgických referencí, určená převážně jeho dřívějším funouškům, či spíše funouškům filmů, ve kterých pózoval, ovšem pičovinka solidně natočená, ne až tolik trapná, jíž paradoxně hodně vytáhl nahoru nikoliv Klec, nýbrž jednoznačně dobrý herec - narkáčský Don Pedro. Výtlak z žumpy zapomnění a hauptka v nějakém novém zmrveleném Superdůchodci z toho pro Mikuláše asi nebude, avšak alespoň trochu důstojný a vcelku nežinantní zářez do jeho filmografie druhé dekády neomarxistického století určitě ano.

„Homosworte, ty prkenná pozérská buzno, nudím se a mám pocit, že jsem málo vidět, páč mě zastiňuješ. Okamžitě mi kup ňákej film, nebo hodím fotky tvýho mikropenisu na Instáč, a navíc všem řeknu, že seš domácí tyran! Představovala bych si nějakej asi oduševnělej akčňák, kde bych se svými padesáti kily a stopadesáti cenťáky dominovala jako kůl krutohustá supržena, dala úplně všem na piču, zachránila Zeměplacku a kde by opět nebylo moc vidět, že ty korespondenční herecký kurzy, co jsme spolu tenkrát absolvovali, byly úplně na hovno. A taky, ať jsou z toho fajnový fotky na storýs!“, nekompromisně zavelela jednou takhle po ránu v Malibu Patáková. „A nemysli si, pěkně mi v tom kvůli píárka štěkneš, přeci jenom jsi o trošililililinku známější, a já chci pořádnou sledovanost! Ale neboj, nic komplikovanýho, prostě jen dalšího trapnýho ochrnutýho kreténa jako v Tórovi, to ti přece de!“, dodala panovačně vzápětí. „Jaxi přeješ, miláčku,“ zatrylkoval submisivně bůh hromü „jen rychle vypulíruju ten hajzl, jaxi nařídila, abych neměl trestný body, a hned brnknu do Netflusu, ti po tom natuty skočej!“ (Vyzvánění) „Čest práci, soudruzi, mám takovej malej rodinej problém. Víte, jaxem vám podepsal dvojku tý patetický pandžábský sračky, Vyprstění, nebo tak nějak se to menovalo? Tak asi to nepude.“ *** Ne, ne, ne, jasně že jsem probuzenej, příkladnej straník, jsem si plně vědomej, že bez práce nejsou koláče, předpisově poklekávám a privileguju negry, teplouše, lidi s jizvami a džendrovou koreknost, kudy chodím, vo tom žádná, ale asi budu mít zaracha. Elzička si totiž chce děsně zahrát, tak jistě jako soudruzi chápete, že se nemůžu věnovat ničemu jinýmu, poněvadž by to někdo mohl kvalifikovat jako pohrdání pohlavím, dost možná i jako mentální znásilnění, což by bylo dost trestuhodný porušení stranický linie, a s takovou bychom tu přihřátou Wakandu a sociální ráj utlačovanejch minorit na úkor většiny do konce příští pětiletky nevybudovali! Nene!!! *** „…že mi můžete účinně píchnout? No to by bylo vod vás velmi soudružské! Jistěže to zatáhnu, ale potřeboval bych něco lacinýho, mám teď krizi, než zkásnu Laiku Paikikiho o tantiémy za další přitroublou mrvelovskou pičočalamádu.“ *** „… hm, hm, máte scénář ambiciózního režiséra, se kterým si báli vytřít prdel i kluci z Asylumu, aby nechytli rakovinu konečníku? Ale jinak úplně jako Přepadení v Pacifiku ze sekáče pro pět zoufalejch neherců, kde krajně nesympatická, krpatá a prkenná cigoška brání světovej mír do roztrhání dělohy, brutálně mlátí dvoumetrový gorily, zkušeně „ručkuje“ sto metrů po horizontálním žebříku se zlomenou hnátou málem za pomocí zubů a kde teroristi, kteří do nejmenšího detailu znaj přepadávanou základnu, půl filmu rozvařujou autogenem dvoje masivní ocelový bezpečnostní dveře do raketovýho velína, do něhož z lehce přístupný střechy vede otvor jako kráva, zakrytej pětimilimetrovým plechem? No to zní hodně konstruktivně, nesmírně sofistikovaně a taky ne moc draze, přesně něco takovýho hledám!  *** „…uau, čí že je ten nadějnej progresivní autor syn? Sestřenice kamarádky Kopolovy vnučky a klokana, říkáte?  Tak to už jsem natuty rozhodnutej a plácnem si. Tak díky moc za nezištnou soudružskou pomoc a uvidíme se na placech. Čest a neomarxismus si rozvracet nedáme!“ *** „Miláčku?“, zaječel z pod mísy nadšeně Krys „tak je to upečený a domluvil jsem ti parádní hustokrutej biják! Jakej jsem?“ „A ten hajzl už máš vytřenej a kočkolit si vynes???“

Když až do očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ten peklotyčně agresivní, vše devastující a vraždící Mordor prohnilého cara Vladimíra, je to čiré zlo, zrůdnost a zhouba. Slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let dští síru a odpady. Ovšem když očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ti tolik altruističtí a bezelstně hodní filantropové z milouškých a měkouškých Spojených sráčů, hotového Mululendu, záštity míru (slovní základ („zachcat“), kteří by v životě nikdy, za žádných okolností a ani kdyby peklo zamrzlo nezaútočili na suverénní stát, no mouše by chlup na zádech nezkřivili, je to samozřejmě nejvyšší dobro, nejčistší morální imperativ a nezpochybnitelná pravda pravdoucí. A co na to slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let? Inu co by. Slastně hýkají, mlaskavě přežvykují ten šťavnatý jetel, utvrzující je, že naprosto nestranné bašty nezávislé čurnalistiky Seznam smrti, I-sup a Hyenovinky, jakož i ta většinová kohorta stejně nadaných, davově psychotických müslitelů na asociálních sítích s prokazatelně nevlastním názorem, mají vždycky pravdu, a angažovaně pětkují. No, co naplat, ve vakuem přeplněné hlavě holt není místo pro pochyby, a tak se z někdejšího slizkého nacionalisty, rusovpičisty, bezskrupulózního oportunisty a šéfa reklamního oddělení sovětských Hamrskins stal naprosto páteřně jako mávnutím kouzelného Síajej jen tak trochu otrávený slizký Ken, píár model s běloskvoucím chrupem, prudce progresivním filantropickým myšlením, katalogovou rodinkou, řádně posolárkovaný a s vlasy umytými Vidalsasůnem, prostě parádní nenadálý obojkový levicový kandidát nějaké té příští carské korunovace. A toho je nutno, zejména v obzvláště vítané a citlivou zahraniční politikou arogantního ignorantství za účelem nových světopořádků záměrně vyvolané současné situaci domněle se chvějícího carského stolce, řádně zpropagovat, a to s využitím všech nejšpinavějších učebnicových kokotporátních triků manipulace tupým stádem. Špičková Geblsiáda, plná strojených nehereckých etud a lží obrazem! Než zase začnete sbírat dříví na podpal, milí pičusové, tak vězte, nebo lépe řečeno vstřebejte cytoplasmatickou membránou, že tímto zvratkem v žádném případě nevyjadřuju jakékoliv politické stanovisko či se kamkoliv přikláním! Ne, jen zdůrazňuji, že šíření lží, polopravd a neprůkazných domněnek, vydávaných jakože za objektivní fuckta, a navíc se zjevným cílem manipulace mýýýýýýněním majoritní biomasy blahoslavených mongololidí, je oligarchistické svinstvo, kurvárna a vrchol vypočítavého zmrdství, ať už přichází z Mordoru nebo z Mumulendu.

Jedním z mála pozitiv technického „pokroku“ tak zvané digitální revoluce (DMSM degenerace) je skokový vývoj vizualizačních technologií. A tak jsme se od toporných džaponských plyšových monster z padesátých let dostali přes Zemanovy loutkosaury až k Juráči. Jeho první díl byl tenkrát, dle slov samotného Štefana, brutálně drahou a časově nekonečnou mrdačkou, možnou realizovat pouze pro potenciálně vysokopříjmové bourače bloků. Mrdačkou, která však tehdy téměř každého diváka posadila na prdel. Neuplynulo ani dvacet let a vizuálně dokonale přirozené, neuvěřitelně realistické dinouše seká jak housky na krámě, dokonce v monetárně absolutně nevratných televizních dokumentech, kdejaká zkurvená BBC (British Bolshevik Channel). Ta v rámci demagogické převýchovy samosebou neodolala, hned udělala z pár pterosaurů tranzistory a bukanýry, vyrukovala s tyranosauří samicí, co cílevědomě cvičí se zkurveným šovinistickým samcem (a dozajista brutálním znásilňovačem!), a tak tak se ještě udržela, aby nezobrazila ledního pramědvěda jako negra, nicméně i tak jsou ty brontopohádky díky dechberoucí vizualizaci naprosto fascinující. Jistěže se nám snaží vsugerovat, že rozličné věštecké pavědy mají z těch pár koster stoprocentní vědecké poznatky a teorie, jak to před 60 milióny let chodilo a jak přesně ty přerostlé ještěrky vypadaly, teorie prakticky prokazatelné asi jako Bertíkova relativita. Nehledě na zcela nezpochybnitelný, Starým i Novým firemním almanachem nade vši pochybnost prokázaný objektivní fuckt, známý každému „rozumnému“ paleokreacionistovi, že poté, co rozsvítil, schválně tu ty falešné kosti rozházel Fousatej strejc jako takový škodolibý vtípek, aby později zmátl všechny ty zkurvené heretické paleontology  a nasměroval je do vroucího oleje a k rozžhaveným pohrabáčům, protože na obláčku už začíná být nával. Ale i přesto všechno je to pořád velká paráda. Jedinou drobnou vadou na estetice tohoto skvostumentu je stoletý afektovaně gestikulující nesympatický bukvoid Davča, jenž to sice naračně dává s ocasem v ruce na výbornou, ovšem děsit přihlížející svým fulfrontálem by už rozhodně nikdy neměl. Naštěstí jsou ta chvilková traumata z jeho strašlivých píár zjevení se v každém díle záhy vyvážená například rozkokošně strupatou praveleropuchou nebo uhrančivým třicetikilovým hovnem pramouchami olezlého gigantického ptakopyskosaura.

Tisíckrát viděná, bezskrupulózně zplagiátovaná a poměrně slaboduchá vykrádačka Gerarda Durella neutěšeně pokračuje, protože neumětelská kopírka Rohlíková s neutuchající kompulzivní potřebou omílat furt to samé dokola ne a ne umřít. Ovšem poté, co z toho naprosto spravedlivě po bolševicku vybagridovali Deppkovic Jeníka za to, že nade vši pochybnost týral domácí mazlíčky, protože mu srali do postele, to kapku zesvižnělo a zhlavopatiodnělo, a ač je Hengist, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct Dumbledore, pořád bezpáteřní buzna, Mad Mikymaus nemá co hrát a zženštilý Edý xichtem plaší i ty nejotrlejší masařky, je to daleko méně debilotvorné i demagogizující než libovolný Fantastický Spájdrgej a kde ho pohřbít. 2,50000001.