verbal

Takový cigánský film prostě. Veškerý výtěžek ze sběru barevných kovů, byť pevně spojených se zemí či budovou, za který to bylo natočeno, okamžitě padl na úvodní záběr ze zákopů první světové, sice solidní, ovšem vzhledem k dalšímu ději zcela k hovnu, načež následuje až sockovsky laciný, dost nudný a behaviorálně i kauzálně naprosto kokotský příběh vykotlané zubní protézy Gity Deméterové, mantákovitého lovce cigánských chimér a ňafavého moreanimáka á la retardovaný Glum, načmáraného v Malování, jež terorizují velkobritskou gádžovskou famílii scénářem, za který by se nemusel stydět ani oligofrenní Milan Žiga, promovaný to několikanásobný absolvent 4. třídy zvláštní školy. Což je dost divné, protože Ellis dosud patlal vcelku zábavné a sysluplné pohyblivé obrázky. Mám obavu, jestli náhodou nepřistihl nějakou partičku kulturně tolik obohacujících pandžábských kočovníků, jak mu prozíravě estetizují barák odstraňováním těch nevkusných měděných okapů a nevyjádřil ostrou nelibost, načež ho, na sociálních dávkách živořící, zlatem ověšená a na 110 kilo vyžraná, matrona smečky strašlivě navěky proklela slovy: „Char miro kar, dilino, same dilo pyčoviny teť budeš točyt, dokuť tě rakovyna nezežere!“.

Film především pro ty, kteří xmrti rádi čumí na to, jak Sábliková otravně sáhodlouze a na chlup stejně obkružuje ovál, načež těsně před cílem hodí těžkou držku a medaile po vší té prudě v hajzlu. I nynější hlavní závodnice, Ňouma Rampičová, je neméně přitažlivá mužena, čili je zjevné, že má odborná, filmově teoretická komparace tohoto unylého rychlobruslení s plytce retardovaným dějem a pateticky přitroublou pointou opět sedí jako pitkáče na disproporčně mastodontních stehnech libovolné očepelované larvy s brýlemi. A ne, milí zdejší falešně altruističtí šulínci, už je jaro, tudíž se na Ukrajině fuckt nebruslí. Stejně jako se třeba v Iráku neběhalo po džungli, když dávali Avatara, a nikdo tu procítěně neskučel. Navíc Švédsko se na přirozenou solidaritu s Ukrajinou připravovalo už od 16. století, kdy si schválně načmáralo modrožlutou státní vlajku, tudíž demonstrativní patetické cajdáky opravdu točit nemusí.

A je to. Neomarxistická inkluzní LGBT+DDPPP televize demagogicky i obsahově dokurvila po čtyřech parádních sezónách i jeden z nejlepších serošů posledních let a ostentativně si vytřela prdel skvostným dílem jednoho z nejlepších současných spisovatelů historických románů - Bernýho Dobrozrnáče. Ten, chudák, zjevně podepsal smlouvu v dobách, kdy byl svět ještě dvojpohlavní a kanály bolševicky nemanipulativní, aby v roce 2022 zjistil, že vlastně napsal utahanou multikulti hysterickou telenovelu o rakovině prsu s pateticky ukňouraným homokládem Uthredem Sanavauthredem, jehož se, zjevně marně, snažil knižně popisovat jako drsného, cynického Sanavabiče a mámtovpičistu. Také se v knihách vždy pedantsky pokoušel o co nejvěrnější vykreslování prokazatelných historických reálií a postav Anglie přelomu 9. a 10. století, mezi které zasadil svého fiktivního hrdinu, takže si myslím, že když teď uviděl afrosaskou šlechtu i ve Skotsku, mezi kterou naprosto přirozeně, a aniž by se kdokoliv zděsil stvůr pekelných, pobíhají negrokněží, nejprve praštil hlavou do zdi, pak hořce zaplakal nad svými rasistickými historickými předsudky, načež dozajista od srdce zajásal nad tou skvostnou inkluzí, aby ho kancelační kulturisté ještě nechali něco vydat a nedopadl jako Rohlíková se svou naprosto odpornou a společensky patologickou teorií, že co menstruuje, v žádném případě nemůže mít pestík, kloaku nebo dokonce čuráka! Svině jedna transkofobní. Tudíž tu máme další zrůdně podprahové překrucování za účelem výchovy nastupující sluníčkářské degenerace do nových demagogických světopořádků probuzeného stáda, a já se opravdu děsím, jak tu ti nevzdělaní, ignorantští a nevkusní pičusové pro formu nevidí obsah a opět si pochvalují, jak je manipulativní kokotporát účelově pase, přičemž plive na jejich kulturu i historii.

Přitroublá fantasy historka ze života audiovizuálně krajně nesympatické nordické báby, tahající tehdy, jakožto přesilná mužena a vzor středověké emancipace pro ty dnešní tolik utiskované slepice, za nitky všech skandinávských zkurvených šovinistů, co jakože nepozná vlastního fuckana, jehož vlatnolopatně pohřbila v klásteře v Soro. Exteriéry to místy sice má jako z porna pro masturbanty nad Nešnl Džeografic, ovšem co na tom, když je to na hovnech postavená narkoleptická nuda k posrání s dramatizací i dějem libovolné Troškovy homopohádky, účelový vibrátor a napařovačka žehliček všech pohlavně strádajících feministek, angažovaně a hystericky meloucích emancipantem ze svých maskulinním sponzorem zakoupených luxusních kuchyní, udržovaných služkou.

Je to prostě krása, když se vražedná debilita scénáře, jehož předlohu snad napsala samotná Žena a život, hravě snoubí s nekrózní dramatizací, zabijáckou topornou strojeností, terminálně degenerujícími dialogy a smrtícím strukturálním kýčem na úrovni slohu třináctiletého oligofrenika. Paní asi nejdřív chtěla „napsat“ Padesát odstínů žluklé rybiny, jenže pak ji pošla nejoblíbenější kočka, a otřesena tou nespravedlivou, nekompromisní pomíjivostí života ztratila chuť na protahování karpálních tunelů a začala fantazmagorizovat směrem k lobotomizovanému napínači pro hospodyňky v přechodu. Tohle by qůli obav z rakoviny prdele snad normálně nikdo nepoužil ani jako hajzlpapír, ovšem „autorce“ se zřejmě povedlo zručně vycévkovat senilnějícího vetchého soudruha Svobodu, jenž to hovno akorát rozmazal a osadil do něj prkenného Vetchého neherce na pěst, Vašutův mimický zánět prostaty a další vyčpělé archiválie, které ke vší té podkladové hrůze ještě povodil s retardovanými replikami na dikčně bizarních rtech téměř k dokonalosti terapeutického dramatického kroužku léčebny pro drogové závislé. Kurva, Bubáku, kde jsi? Začínám mít Strach pustit i veřejnoprotiprávní televizi!

Och. Po dlouhé době konečně opět svěží závan, tentokrát z luxusní kuchyně vysoké gastronomie. Podávají se s láskou a péčí připravované krůty, husy a slepice, všechny samozřejmě moderně bio, halal, a korektně multikultikulinářsky nediskriminované, a stačí si jen vybrat, jestli chcete sous-vide prso, stehno, prdel nebo karboše.  Vskutku originální, kapku bizarní, osvěžující a chytře sestavená receptura, která potěší nejen deviantní jedlíky či funoušky gastroporna, ale především všechny ty zamindrákované pipinky, které něco užírá. Historicky první banket, který mi skoro neznechutil ani ten prkenný neumětelský cigánský slizák Šebestián Stan. Čtyři plnotučné myšulínské hvězdičky!

A je to definitivní. Tímto se děda Nýsn, který se dosud z posledních sil ještě jakž takž snažil držet zteřelé hajzlové roury těsně nad žumpou lobotomizovaných pičočalamád pro šimpanzí výběhy, rezignovaně pustil a šouravě se vydal ve Wilišových stopách k Segalově hrobce. To, že se v posledních letech ze smrtelně nebezpečného kůl dedyho z prvních 96 hodin přetransformoval ve smrtelně patetického senilního dědka s mumulendovským morálním kodexem a sveřepě drží tuto sranickou linii, by mi po jeho posledních počinech až tolik nezanítilo vkus a nedonutilo mě uchylovat se až k těm nejžalostnějším výrazům mého šedesátisvazkového Slovníku explicitních filmově – teoretických termitů. Není to zjevně ani natočeno na ruční kameru za výtěžek týdenního kouření čuráků v nádražce a distribuuje to velké studio, které bývávalo alespoň z padesáti procent zárukou, že po zhlédnutí nezačnete žrát neoloupané banány, srkat jogurt nosem ani kopat s Farzekašovými za Telecum. Ne, vzepřít se svému naturelu i pracně vybudované pověsti upjatého slušňáka, co v životě neřekl sprosté slovo, mě, kurva, donutil především „scénář“ této monstrózně slaboduché pičidity. Zoufale napsaný i zahraný, oplzle debilní a až i pokojové rostliny urážející telenovelizovaný mentální moulinex, ve kterém děda Nýsn polovinu hrací doby pateticky ňuňá s obskurně kýčovitým fuckanem a tu druhou nudně dementně popajdává od ničeho k ničemu s nějakou totálně koženou prdelatou Negroameričankou se zjevným talentem od BLM, chovají se, jednají a mluví jako utečenci z útulku pro downy a dělají z FBI Federální Bandu Idiotů. A až je to přestane bavit, zachrání děda Nýsn zase úplně všechny, a hlavně xmrti otráveného diváka ze zoufalství odhodlaně už už přibližujícího žiletku ke svému zápěstí, tím, že největšímu padouchovi řekne: „Vzdej se, ty hnusný amorální padouchu!“. A padouch na to: „Tak jo, ty morálně dokonale ukotvený správňáku, čemuž nelze odporovat!“… střih, hudba z porna, děda opět ňuňající s kýčovitým fuckanem až za hrob, stmívačka, titulky, kontrola, jestli se vám neudělal rozštěp, a pak veliká úleva, že jste se u toho frustrovaně nezačali sebepoškozovat. Ale bylo to na hraně!

Ochrnutý latexový homopýr a cigánský transvestita pátrají po vraždícím psychotikovi, který v podstatě vykonává tutéž veřejně prospěšnou činnost jako tryskomyš, akorát to dotahuje do konce a ty prohnilé korupčníky jen nepřicvakne klepetama k radiátoru, nezmaluje jim držky sytě červenou rtěnkou, nedá jim na hollow jezdeckým bitchíkem a nezavolá 911. Poté, co nějakého pičuse napadlo dehonestovat Netopýrníka E-flekem, nastal evidentně trend osazovat jej i nadále nejtopornějšími nehereckými poleny Holého údu, čili viditelná spodní čelist slizkého Patyzóna trpí naprosto stejnou obrnou jako u jeho předchůdce, no a když, naštěstí zřídka, sundá tu masku na bondáž, jde opět o zcela srovnatelný kakofonický koncert mimické bezradnosti permanentního zánětu faciálních nervů. Zaplaťsatan to totální prkno aspoň trochu vyvažují opravdoví herci, zejména k nepoznání zpotvořený a jako vždy dokonalý Kolín, rozkokošně vyšinutý Pavlík Dano a samozřejmě legendární psychotický kuželkář Chesus Kvintána. Jako celek se pak v podstatě jedná o takovou tuctovou, jakože tmavou a sychravou detektivku na jedno použití s nehrajícím BDSM fetišistickým vyšetřovatelem trousícím guáno, veskrze anemickou, aby na to pustili i nejmladší degeneraci ožužlávačů leporel, a na poměry předchozích zaudioviualizovaných omalovánek i dost lacinou (Onen plesnivějící Godhaj natočili v Čikégu pod mostem a na Časovém čtverci, kam akorát narychlo naházeli víc bordelu). Detektivku, která z obyvatel Gothaje udělala tak trochu nesvéprávné čuráky, co při generální záplavě „logicky“ hromadně hledají úkryt jakože v „nejvyšším bodě“, a sice na stadionu. Obklopeném mrakodrapy!!! Podruhé už si to rozhodně nikdy nepustím, ovšem jako klad budiž přičteno, že ta brutální tříhodinová stopáž vcelku utekla, aniž by se má prdel podívala do středověku. A je to rovněž o třídu méně rakovinotvorné než jakákoliv novodobá neomarxistická oelasťákovaná bukviáda od Mrvelu. Co ale naplat, Kryštof s Kristiánem nasadili microchiropterální laťku tak vysoko, že jakákoliv další recyklace už bude při srovnávání navěky působit jako amatérské porno.

Něco, co má cenu, i když to má Cenu. Jakub Puškka je jednoznačným světlem na konci degenerativního tunelu dyslektické demence vesmíru ožužlávačů leporel! Pokud mu jindy přizdisráčské studio dovolí utrhnout se ze řetězu, okamžitě vystrčí holou prdel i prostředník na furtdokolové a tolik seriózní neomarxistické dementory Mrvelu i Dyslektického Cigána a nablije s neuvěřitelnou fantazií a až pankovou kreativitou sobě vlastní do překvapených rozštěpů slaboduchých slabikovačů bublin totálně neotřelou, vtipnou a svěží taškařici, do níž natuty neváhá promítat své perverze i mindráky a ve které s parodickou lehkostí rozmrdává na hadry všechny ty metroseksuálně pěstěné, vážně se beroucí, upjaté a sterilní megasprávsprávňácké superbuzny s elasťáky hluboko zařezanými v prdelích. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že „luxačně dekonstruuje bazální paradigmata homixového archetypu“. A tak tu máme Pissmakera. Ultimativní bojůvku škaredých, nesympatických, mantákovitých, vesměs otylých, místy vypatlaných, místy zamindrákovaných a částečně zHOMOgenizovaných divnolidí včele s až iritujícím prvotřídně prkenným a mimicky ochrnutým ovarovým krkem Cenou, která za zvuků nejhorších braků glamrokových transek sveřepě potírá invazi mimozemských lesních vil a jejich dojnici. A je to v celku i v detailech zase zvrhle zábavná a nesmírně inventivní úchylárna, ucelené defilé psychických a jiných cerebrálních poruch a historicky první seroš s natolik dokonale zvrácenou úvodní titulkovou sekvencí, že jsem ji ani jeden díl jako obvykle nepřetočil a s vinným potěšením nevkusného devianta si užíval každou sekundu.

Historicky první Texaská masárna, v níž je Kožoxicht veskrze sympatickým, kladným a společensky přínosným hrdinou, jemuž nelze než celou hrací dobu zarytě fandit! Do texaské prdele si to totiž v propagandistických dresech Netflusu a v příznačném elektrošrotu pošahaného, autistického hrabivě spekulantského pojeba tentokrát přihasila předpisově probuzená neomarxistická partička zdegenerovaných, bezohledných pamrdů, povoláním nefachčenkovské „hvězdy“ asociálních sítí, a to v korektně rasovém i genderovém složení: banda negrů, jeden ťaman, nějaké ty porážkové komparztrasky a dvě naprosto iritující, wykydpedicky přechytřelé a šeredné feminicticko - bolševické piče, nesmírně silné, angažované a uvědomělé to  juvenilní muženy, které by snad nepřeříznul ani ten nejzoufalejší námořník po pětileté cestě kolem světa. Ovšem Kožoxicht je frajer z jinačího těsta, otrlý, a navíc má motorovku! Tudíž je blažené až povznášející sledovat, jak tu kohortu civilizačně zpotvořených společenských parazitů osmdesát minut brutálně porcuje na karboše. Nic víc, nic míň. Kromě povrchní účelové demagogie, solidně natočeného explicitního násilí a obvyklého behaviorálního kokotismu všech zúčastněných od „scénáře“ nic jiného nečekejte. Takže to máme tři rudé pěticípé dolů za tupost a šíření levotočivé kulturní kokotporátní plísně, ovšem zase jednu nahoru za dokonale výstižnou scénu v autobusu, kdy nějaký ťaman s opět příznačně jabkovým mobilem v ruce tváří v tvář popuzeně chroptícímu stokilovému mazlíčkovi se staženou cizí držkou nalepenou na xichtě a nastartovanou zakrvácenou motorovkou v ruce arogantně pronese: “Try something and you are canceled!“ Načež jsou z něj dva až tři ťamani. Tak tak, vytahat ty mediálně agresivní kancelační kulturisty z bezpečí sebevědomých virtuálních ulit a řezat je, degeny!