Filmmaniak

Thriller s hororovými prvky o mladíkovi, jemuž se zjevuje jeho imaginární kamarád z dětství, který ho nabádá ke špatnostem a postupně přebírá kontrolu nad jeho činy i nad jeho tělem. Standardnímu příběhu o vypořádávání se s vnitřními běsy ve stylu Jekylla a Hyda kralují slušné výkony neokoukaných herců a poměrně inovativní mytologie imaginárních přátel a démonů, jimiž jsou ovládáni (pravděpodobně lépe uchopená v knize, podle níž je snímek natočen). Poměrně rutinní režie vystačila na několik pozoruhodných scén, nicméně to hlavní, co by mělo šanci film udělat skutečně výrazným, není schopna dostatečně využít, kvůli čemuž snímek působí i přes několik zajímavých a neotřelých nápadů poněkud zapomenutelně.

Básník, scenárista a režisér Sion Sono dostal zřejmě na Netflixu volnou ruku a natočil dvě a půl hodiny trvající extravagantní kompilát svých obvyklých motivů. Školačky skákající ze střech připomenou jeho Kroužek sebevrahů, postavy amatérských filmařů zas Hrátky s peklem, ze všeho nejvíc ale film The Forest of Love (extrémně volně inspirovaný skutečným případem nějakého sériového vraha) evokuje jeho čtyřhodinový epos Pod vlivem lásky, a to nejen řadou společných témat (vliv přísné konzervativní rodičovské výchovy na perverzní sklony potomků, sexualita a partnerské vztahy založené na násilí a moci, postava se silným kultem osobnosti), ale i svébytným stylem vyprávění, založeném na proudu volných asociací. Příběh je téměř nepopsatelný, leč vyskytuje se v něm lesbická verze Romea a Julie, milostný čtyřúhelník tří dívek (z nichž dvě jsou sestry) s charismatickým a manipulativním lamačem srdcí, romantická zápletka točící se kolem mince v hodnotě padesáti jenů, mučení elektrickým proudem a porcování lidí v mixéru. Výstřednímu žánrovému mixu pak nechybí emocionální přepjatost, teatrálnost hysterických hereckých výkonů a výrazné prvky nonsensu, upomínající na absurditu světa. Pozoruhodně bizarní věc, jejíž režisér ale tentokrát jen variuje sám sebe a nic nového nevytváří.

Ambiciózní a společensky angažovaný snímek, pojednávající o nebezpečí rostoucího extrémismu a o tom, že příslušníci určitých etnik by se neměli strkat do jednoho pytle a že každé násilné řešení vyplodí jen další násilí navíc, začíná jako drama o mladíkovi, jenž se ve snaze ochránit svou rodinu přidá ke skupině arabských radikalistů, a pokračuje jako politický thriller o strachu a nenávisti ve společnosti a o oportunistických politicích, kteří obojího populisticky zneužívají ve svůj prospěch. Ideově aktuální snímek lze pochválit za práci s důležitým námětem a přesně mířeným poselstvím, celkově jej však sráží průměrná režie, příliš pozvolné tempo a nedostatečně vtahující a zjednodušená realizace.

Subtilní, intimní a jemný film o síle mateřství a o proměňujícím se vztahu dvou silných žen, jež v nelehkých podmínkách zakrývají své utrpení vytrvalou pracovitostí a navzájem si vypomohou k pozitivnějším vyhlídkám na vlastní budoucnost, vyniká hereckými výkony hereček v hlavních rolích, pevně uchopenou režií a citlivým vnímáním detailů. Dějově jde však pouze o jednoduchou a nedramatickou charakterovou studii, která plyne pozvolně a prakticky bezkonfliktně až k utlumenému emocionálnímu finále (vrcholícímu dlouhou pasáží věnovanou hrdinčinu souboji s mateřskými city, které si odmítá připustit, ale je jimi nakonec přemožena), jehož síla je v závěru již poněkud ředěna zdlouhavým oddalováním nevyhnutelného.

Snímek obsahuje spoustu nadějně rozehraných motivů, skvěle napsané postavy, jež mezi sebou mají věrohodnou interakci charakteristickou pro lidi, kteří spolu neumějí správně komunikovat, i několik hezky budovaných absurdně-komických scén, leč příběhově končí pouze u letmého nadhozu, jemuž zásadně chybí důslednější gradace, větší sevřenost a silnější vypointovanost.

Spíš thriller s hororovými prvky, nikoli horor. Slibně rozehraná psychologická historka odehrávající se na pomezí skutečnosti, snů a halucinací trpí pomalým rozjezdem, po němž následuje postupně gradující hra s očekáváním, navnazující na nějaký úderný mysteriózní/hororový závěr. Finální rozuzlení je však překvapivě racionální a ukotvené v realitě, čímž vrhá stín pochybnosti na četné náhody a nepravděpodobné okamžiky, k nimž v průběhu snímku došlo, a které jeho hrdinům hrály do karet. Film rozhodně zaujme atmosférou, hereckými výkony a budováním pochyb a nejistoty, jeho pointa však není dostatečně uspokojivá, aby vykoupila to čekání na ni.

Vězeňské drama odehrávající se v jediné cele, v níž na jedné posteli leží otec od rodiny podezřelý z protirežimní činnosti a na druhé protřelý donašeč, hodný i zlý policista v jedné osobě, který má na toho prvního vytvořit drsný nátlak a donutit ho k přiznání. Syrový a surový snímek obsahuje i pár brutálních scén nepříjemného fyzického násilí, ale je jich opravdu jen trocha a hlavní hrdina je po většinu času zpracováván spíš psychicky. Film kritizuje rumunský totalitní režim osmdesátých let zobrazováním nekompromisních a zavrženíhodných manipulativních metod, jež při policejních a vězeňských výsleších sloužily k absolutnímu pokoření i člověka v podstatě bezúhonného, ale dělá to dvě hodiny pořád stejně, takže to po určité (kupodivu relativně krátké) době začne být již poněkud fádní.

Osamělá pěší odysea napříč USA, jejíž nemluvná hrdinka putuje z New Yorku do Ruska bez peněz a bez dokumentů, bez zjevného plánu i bez znalosti jazyka, jen s malým batůžkem, v sobě skrývá jistou poezii, zprostředkovanou záběry, jež nezapřou režisérovu dokumentární minulost, a v nichž se vytrvalá a nezlomná mladá dívka jeví jako netradiční průvodce po nejrůznějších lokacích. Jinak jde ale o poněkud prvoplánový komentář k rozpadu Ameriky a jejích hodnot, v němž se dvě hodiny říká to samé a bohužel docela povrchně (upozorňuje se mimo jiné na prostoduchost demoličních derby, hulvátství jižanských nadržených buranů či na utlačování indiánů). Na druhou stranu hrdinka potká i pár lidí, kteří jsou na ni hodní a pokusí se jí trochu pomoct, čímž reprezentují pozůstatek humanitních principů, jež si zatím americká společnost stále udržuje. Vrcholem je metaforický závěr s lovením velryb, ale musíte se k němu trochu prokousat.

Americký remake dánského filmu jak podle kopíráku, akorát genderově promíchaný, a hlavně to jsou tentokrát americké dolary, co zachraňuje chudé děti v indických sirotčincích. Pocitovému melodramatu o rozdílech v problémech prvního a třetího světa, o zajišťování budoucnosti pro ty, na kterých vám záleží, a o rozhodnutí, zda dát přednost vlastnímu dítěti před jinými dětmi, které ale vaši pomoc také potřebují, stojí podstatně víc na adaptovaném scénáři a kvalitních hercích než na průměrné režii, která původnímu materiálu na hodnotě příliš nepřidává. Postavy před sebou ukrývají různá tajemství, která si většinou domyslíte dřív, než dojde k jejich odkrytí, a namísto obnažování rodinných vztahů se podstatnější složkou filmu jeví být četná sentimentální setkání a uplakaná loučení.

Marko Škop dobře pracuje s postavami i s prostředím vesnice, kde se všichni znají a nenechají si líbit, když s nimi někdo nedrží basu. Drama o nutnosti svěřovat se a o rodině řešící morální dilema související s tragédií, jenž vesnici narušila vánoční pohodu, a s činností mládežnické skupiny zakládající domobranu, se zaměřuje i na motivy homofobie, synovsko-otcovských vztahů a nečestných církevních hodnostářů. S rozjezdem zápletky se nicméně dost otálí a film končí ve stádiu nadhozu, kdy se udělá ta správná věc, díky níž se konečně dají věci do pohybu, leč ty už snímek nezachycuje.