Caminzind

Bohuš je vlastně takový brněnský Borat.

Prezident opět ve formě. Svým proslovem, ale i díky unikátní atmosféře Vladislavského sálu dokázal večeru vrátit důstojnost. Kdo by to čekal po tom komickém záchvatu pražské kavárny, který jako obvykle trval cirka 10 dní. Já tedy ne.

Jednorozměrná anekdota pro sentimentální publikum, kterou kritici přijali po právu chladně (Metascore 52%). Poutavé (až strhující) vyprávění nabízí jinak dosti nepravděpodobný a plochý příběh, který bohužel semtam dost zaskřípe a zašustí papírem. Road movie je to atraktivní hlavně díky Plummerovi a výborně zvolené hudbě, která graduje napětí, avšak rozuzlení (které navíc není ani dobře načasované, neboť se divák vše dovtípí nejpozději těsně před celým tím nechtěným teatrálním coming outem) jen potvrdí psychologickou plytkost scénáře. Ale nemíním lhát, snímek mě fakt bavil, nicméně někdo tu musí zůstat kritický, protože zdejších 80% je strašně moc. Chtěl jsem dát 3 hvězdy, ale nedokážu to. 70%

The VVitch (psáno stylově se dvěma V) je na debut mimořádně vyvedené atmosférické dílo. Áčkový horror, jaký se objeví asi tak jednou za 2-3 roky, bohužel. Horror víceméně prostý stereotypních klišé a sázející hodně na formu, jelikož režie, kamera, herecké výkony a chladné prostředí Nové Anglie jednoznačně dominují nad scénářem. Ten ani neusiluje o kdovíjaký přesah (což nikterak nevadí) a prosycen křesťanským patosem může i občas vadit. Zvlášť v českém militantně ateistickém prostředí mohu pak postavy vyvolat vyšší antipatie, než je nezbytné. Potvrzuje to ostatně i Pomothyho komentář a fakt, že oproti 83% na Metacritic je zdejší hodnocení docela úlet. Každopádně si Robert Eggers rozhodně zaslouží zvýšenou pozornost. 79%

Belgické Kobry a užovky debutujícího Robina Pronta začínají jako drama a končí jako thriller s hodně povedeným zvratem (kterému by ovšem slušelo tak nějak v něčem přidat a v něčem zase trochu ubrat). Řečeno hadí symbolikou nám příběh podává souboj spíše toho nejjedovatějšího taipana (jehož krutost vás ještě hodně překvapí) a řekněme zmije obecné. Pro mě neznámý Kevin Janssens zde v roli taipana prostě exceluje, nebojím se to říct. Zprvu jsem uvažoval, zda-li je to vážně profesionální herec, anebo toho zmrda vyhrabali v opravdovém kriminále. Ano, až tak se mi zdál autentický. Mrzí mě asi jen jedna věc. A to je to, že zde moje oblíbenkyně Veerle Baetens nedostala prostor pro svůj úsměv. Ale ono to ani vzhledem ke scénáři nebylo možné. 72%

Scházelo tomu více poezie.

Norman Bates hadr. Tohle bylo takové psycho, že ani nevím, zda-li jsou většími magory autoři snímku nebo jeho postavy. Jelikož však režisér se scenáristou obsadili sami sebe do hlavních postav, nabízí se rozumná otázka, zda-li nakonec i sami sebe nehrají. Tím by se vše vysvětlovalo. Navíc oba působí od pohledu trochu jako psychopati. Každopádně tohle prapodivné, papírem občas šustící, avšak naprosto nepředvídatelné romantické, psychologické a hororové drama si umí diváka povodit tak suverénně, že ho rozhodně musím doporučit. Musím říct, že jsem dlouho nevěděl, co si o filmu myslet, nicméně závěr byl tak úžasně jednoznačný, že celé to dilema, mám-li dát 2 či 4 hvězdy, nekompromisně rozetnul. 72% Metascore 74%!

Tady vidíš, že ženská je kurva, ikdyby sis ji z železa ukul. Bitch ex Machina.

Atmosférické zjevení, které mi svojí hudbou připomnělo starší podivnost Let's Scare Jessica to Death. V první půlce se divák dovtípí podstatu celé věci, proto druhá půle pouze udržuje napětí a vrcholí očekáváným způsobem. Bohužel právě tato druhé půle postupně ztrácí dech a divák se může přistihnout, jak sleduje časomíru. Osobně bych uvítal více syrovosti, méně snahy o jakýsi přesah a méně romantiky, která se však dá u ženské autorky tolerovat. 70%

Mít takhle postižená střeva, to už vážně není legrace. 71%