Matty

Plastelínové podobenství o životě, Bohu, a vůbec, se zcela nepředvídatelnou pointou a zároveň jistá forma pocty všem „ručním“ animátorům.

-The killer's a literature professor. He cuts off little chunks from his victims' bodies until they die. He calls himself "the deconstructionist". Takhle se mají dělat chcípácké filmy o tvůrčí krizi a neschopnosti konat. S ironickým nadhledem a průběžným pomrkáváním na diváka, který dokáže ocenit důmyslnost, s jakou Kaufman při výstavbě příběhu (ne)následuje scenáristické příručky. Introspektivní tragikomedie, ve které se nic neděje a s protagonistou, který se nemění, se zhruba po hodině mění v napínavý příběh s velkým tajemstvím, dvěma padouchy a zásadním životním poznáním. Film tak prodělává stejnou proměnu jako hlavní hrdina a hranice mezi světy (existující v rámci světa filmu) se hroutí – skutečný život je adaptován ve scénář, scénář je adaptován ve skutečný život. Rozhodně jeden z nejchytřejších filmů o adaptaci v jejích různých významech. 85% Zajímavé komentáře: CheGuevara, Eddard, Aiax, Jordan

Gray dál rozvíjí téma nefungující komunikace mezi členy nejužší rodiny. Dialog nejsou schopni navázat kvůli unikání do vlastních světů a setrvávání u zažitých modelů bytí. Přestože Gray zůstává tematicky a stylisticky konzistentní, jeho záběr je film od filmu ambicióznější a zároveň s ním roste posedlost hrdinů. Dálka, kterou museli ve snaze najít společnou řeč překonat, byla dřív nepřekonatelná pouze v přeneseném smyslu. V Ad Astra jsou vzdálenosti mezi hrdiny opravdu astronomické. Došlo tím k zesílení stěžejní myšlenky Grayovy filmografie – bez ohledu na to, jak daleko budeme cestovat, místo, které dá naší existenci smysl, bude vždy na dosah.___Opakující se výhrady vůči Grayově novince mají paradoxní povahu. Kritici filmu vyčítají, že u nich pro svou monotónnost a těžkopádnost nevyvolal silnější emocionální odezvu, a současně jej označují za příliš doslovný, příliš jasně čitelný a ve svém sdělení banální. Jako by jim unikalo, že napětí mezi emocionální distancí na jedné straně a snahou o co největší sdílnost na straně druhé je hnacím motorem a stěžejním ozvláštňujícím prvkem. Tato podvojnost se odráží již v úvodní akční scéně. Dojem závratě vyvolávaný pohledem na padající tělo a hlediskovými záběry kontrastuje s ledovým klidem McBridea, který svému velení věcně oznamuje, jak hodlá situaci řešit. Fakt, že na smrtelně nebezpečnou situaci reaguje, jako by neměl co ztratit, vystihuje hlavního hrdinu poměrně přesně. ___ Pochybnosti, pod jejichž vlivem se hrdina odklání od stanoveného cíle mise, zrcadlí svými slovy, činy a mimikou nejdřív vedlejší postavy, později také Royův voice-over. Spektakulární výprava za poznáním se zvolna mění v komorní rodinnou terapii. Od akce se film stále výrazněji odklání k introspekci, od celků k detailům. Tento stylistický vývoj odpovídá rostoucí skepsi, s jakou Ad Astra rámuje heroické skutky. Hrdinství konané jen pro uspokojení vlastního ega, případně jako forma útěku před naplňováním naoko banálních závazků partnerského života, je perspektivou filmu cestou k osamělosti a sociální izolaci. Během odysey hlavního hrdiny bezdůvodně umírají lidé i zvířata a hlavním přínosem Royovy mise nakonec není nalezení zbloudilého patriarchy. Musí ji absolvovat, aby odhalil realitu skrývající se za mýtem, který byl okolo jeho otce vytvořen. ___ Roy používá jako štít proti realitě idealizovaný obraz sebe sama založený na otcově výchově. Je proto důležité, abychom k jeho sebepojetí měli přístup a mohli sledovat, resp. poslouchat, jak jej postupně narušují fakta, jež do mytolologizované představy o otci nezapadají. Gray se s ohledem na patologickou uzavřenost hlavního hrdiny rozhodl pro voice-over. Ten reflektuje Royovy pocity v přítomném čase, nikoliv retrospektivně, a tudíž průběžně zohledňuje jeho charakterový vývoj. Nezaujatost tónu Royova hlasu a malá procítěnost vět, které pronáší, ovšem nevypovídá primárně o přísné pracovní kázni, ale o jeho emocionálně anestetizovaném stavu. S jinými otevřeně komunikovat nedokáže a sám k sobě mluví jako k počítačovému terminálu, před nímž musí podstupovat pravidelné psychologické testy. Uvnitř se kontroluje stejně jako navenek. ___ Určitou vřelost v sobě mají pouze kratičké záblesky vzpomínek na matku a bývalou partnerku, pro kterou však Roy nikdy nebyl plně přítomen, neboť se příliš upínal k otcovu odkazu. Také při dotázání na otcovo zmizení během pracovního brífinku symptomaticky vzpomíná, jak na událost reagovala matka, nikoliv on sám. Pomíjivou přítomnost žen ve vyprávění odůvodňuje filtrování veškerého dění pohledem muže, který se nedokáže napojit na vlastní emoce, natož na své nejbližší. Roy porozumění pomýleně hledá u otce, k němuž vzhlíží hlavně pro jeho pracovní úspěchy. Také v jeho voice-overu obojí zpočátku splývá, když vlastní hodnotu odvozuje od toho, jak dobře vykonává svou profesi. Osobou, kdo jej ukotvuje v přítomnosti, kdo vymezuje začátek a konec jeho příběhu, je ovšem žena. Ona představuje jeho budoucnost, ona jej navrací k životu. ___ Způsob, jakým je film vystavěn, ve skutečnosti nesené sdělení redundantně nezdvojuje. Mimo obraz neslyšíme to, co vidíme, nýbrž to, co vidí a vnímá Roy. Paralelní vyprávění různých příběhů společně s flashbacky zdánlivě přímočarý monomýtus o cestě hrdiny zvrstvuje, činí jej rozmanitým a podnětným. Struktura proti sobě staví text a podtext, když si od hrdiny drží odstup a nechává jej komentovat jeho proměňující se pozici v hrdinském narativu. Gray nenatočil film spirituální či poetický, nýbrž zejména intelektuální, zejména tím, jak relavitizuje základní stavební prvky dobrodružných vyprávění. Film vrstvu po vrstvě demaskuje hrdinský mýtus, aby na příkladu jednoho chybujícího hrdiny ukázal, na jak vratkých základech stojí, a tudíž musí nutně fungovat na jiném principu než tradiční hollywoodské žánrovky, jež tento mýtus pouze recyklují. Emocionálně silný zážitek nenabízí navzdory, nýbrž právě díky své utlumenosti. 90% Zajímavé komentáře: Marze, TroiMae, Triple H, skeptic, BobArmstong, Svatopluk.Vi, Heywood

Jih proti severu exploatačních filmů. Zatímco konvenčnější pokusy prolomit dominantní ideologii využívají vyprávěcích konvencí klasických narativních filmů, Jacopetti a Prosperi s jazykem filmu nakládají, jak se jim zlíbí. Neustálým porušováním nepsaných žánrových úmluv neumožňují sledovat Strýčka Toma ani jako film dokumentární, ani jako film hraný. Postavy promlouvají do kamery, která není jen pasivním svědkem, ale jedním z viníků útlaku černošského obyvatelstva. Do důsledku je koncept „bílé“ kamery, která se přiživuje na ponížení černochů, doveden momentem, kdy kamera(man) uléhá do lože s černou otrokyní. Prokládání autentických dokumentárních záběrů se suverénně režírovanými hranými scénami, laděnými dle různých exploatačních subžánrů (sex-, blax-, slave-), vytváří fortelní paralely mezi dřívějším útlakem a soudobým bojem černochů za jejich práva (ve vrcholné sekvenci je mistrným způsobem užito paralelní montáže, která vytváří dojem totožnosti minulého a přítomného dění). Film tak na jednu stranu dělá z utrpení otroků vtahující velkofilmovou podívanou, zároveň ale ukazuje bílého muže v negativním světle, povolává černé bratry do zbraně a zcizujícími efekty nám brání v „ponoření“. Tato dvojsečnost je pozoruhodná z hlediska možného využití exploatační kinematografie k politickému sdělení, neboť samotná exploatace slouží jako prostředek k posílení (kamera v rukou bílého muže) i k oslabení moci bílé většiny (ukázání oprávněnosti vzdoru). Rozhodně doporučuji zhlédnout nejenom coby studijní materiál k Nespoutanému Djangovi. (Hodnocení se vztahuje k necenzurované italské verzi.) 80%

Poslouchání mluvících hlav těch, jež spáchali hollywoodskou renesanci, neuspává nejen díky obsahu (i když většinu zmíněného najdete např. v knize Easy Riders, Raging Bulls), ale také zásluhou pěkných střihových sekvencí a obrazových koláží, trochu připomínajících Ten kluk bude točit. Je zajímavé, že tvůrci zpovídají primárně „odpadlíky“, jimž štěstí a producenti po 70. letech nepřáli: Friedkin, Altman, Coppola, Bogdanovich, Paul Schrader. Jelikož prostor dostává také Forman, Pollack či Scorsese, nejspíš nešlo o záměr a Lucas se Spielbergem prostě neměli čas. Potěší připomenutí polozapomenutých, jinde moc nezmiňovaných filmů jako Joe (1970), The Landlord (1970), A Touch of Class (1973)… Pro novohollywoodské nadšence povinnost, ostatním asi přijdou dvě hodiny věnované jedné dekádě příliš. Apendix: Spolurežíroval Ted Demme, kterého v průběhu natáčení stihl infarkt (pravděpodobně po užití kokainu). Film je mu dedikován. 80%

Již samotnou animací pozoruhodný projekt. Trošku akční, trošku nechutné a trošku filozofující sci-fi obsahující obdivuhodné množství vícevýznamových symbolů. Po několika epizodách možná i pochopíte, proč musí sexy hlavní hrdinka na konci vždy zemřít. Pokud se vám líbil Animatrix, jistě si oblíbíte i Aeon Flux. Chce to jenom čas na dozrání.

Vypadá to, že naivita a přetvářka patří k Superstar kdekoli na světě. Ale kromě "přeji-si-mír-na-celém-světě" názorů soutěžících tenhle televizní závan demokracie odhaluje mnohé o mentalitě v Afghánistánu, který možná zažívá své přelomové období. Tu naději, tolik vyzdvihovanou americkými kritiky, jsem ale zaznamenal jenom ve stopovém množství. Namísto osobních - a s výjimkou Setary ne kdovíjak zajímavých - příběhů čtyř protagonistů bych uvítal více náhledů do zákulisí šou a víc informací o tom, jak se vytváří mediální obraz v zemi, kde jsou média v plenkách. 70%

Můžeme vést spory o tom, zda byl John Huston režisérem hodnotných filmů s velkou myšlenkovou hloubkou. Bezesporu byl režisérem filmů zábavných a nestárnoucích. Africká královna, rozehraná jako svižná dobrodružná komedie o dvou zdánlivě nekompatibilních outsiderech a pokračující jako romance s přesahem k válečnému dramatu, je toho nejpřesvědčivějším důkazem. Huston zde za přispění důvtipného scénáře filmového kritika Jamese Ageeho a technicolorové kamery Jacka Cardiffa až do dna vytěžuje autentické africké scenérie (vyjma závěr a scén ve vodě) a charismatu dvou hereckých hvězd. Přesvědčivá proměna Katharine Hepburnové z upjaté dámy v ženu-Amazonku je podobně fascinující jako její pološílený záškodnický plán. To ona, nikoliv stará hlučná bárka, je pravou Africkou královnou. 85% Zajímavé komentáře: tron, ripo, Svadbos

Jestli v trabantích filmech a seriálech někdo svým charismatem dokázal zastínit Dana Přibáně, byl to Marek Slobodník. Je tak celkem pochopitelné, že hlavní hvězdou spin-offu dokumentů se žlutým cirkusem je právě bezstarostný jezdec z Banské Bystrice. Film by se v podstatě obešel bez dalších cestovatelů (vyjma kameramana), kteří Slobodníka. Jejich přítomnost hlavně zvyšuje pravděpodobnost, že někoho zradí technika nebo zdraví (to první se děje neustále, to druhé hlavně v nečekaně dramatické poslední třetině). V paměti mi vzhledem k zaměření pozornosti primárně na Slobodníka, který je nejen vedoucím výpravy, ale také režisérem a scenáristou, neutkvěl nikdo další. Nijak to ale nebrání užít si profesionálně zpracovaný cestopis s přiměřenou délkou, svižným spádem a profi kamerou, která čtveřici, příp. pětici chlapů na motorkách snímá z tolika různých úhlů, že se navzdory podobnému prostředí nikdy nedostavuje pocit již viděného (záběry z dronu nejsou otravně nadužívané, jak je tomu v jiných podobných filmech). Hudba byla na oproti tomu můj vkus příliš „typicky africká“ a během některých záběrů ze slumů tón vyprávění přibližovala sociálnímu kýči. Po většinu cesty z Banské Bystrice ke Střelkovému mysu si ale film i díky odlehčenému komentáři udržuje švih a nadhled a dokonce bych řekl, že drží pohromadě líp (a má lepší rytmus) než poslední celovečerní trabantí jízda. O Africe se sice moc nedozvíte, ale edukace diváků myslím ani nebyla záměrem. Hlavní je užít si jízdu a pocit svobody, který film nabízí. Ideální materiál, pokud teď máte chuť někam vyrazit. 75%

První díl trilogie je hlavně o postavách a o vztahu ústřední, polaritní, přesto svým "vagabundstvím" sblížené dvojice, což ospravedlňuje pomalejší tempo filmu. Limanova nezkušenost se žánrem je ale znát na nedotaženosti některých scén (rušivé skoky přes osu, různé rozmístění objektů ve dvou po sobě následujících záběrech). High-tech thrilleru "nezávislácká" nedbalost nesvědčí. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, Silence, Jordan, ]V[()Rt