Matty

Pod takovým názvem si člověk představuje ledacos, zřídka asi loutkový příběh, v němž důležitou roli hraje právě vejce uvařené natvrdo. Není to žádný Hard Boiled, spíše taková alegorie čehosi… čeho vlastně? Žijeme uzavřeni ve svém vajíčku (jako Václav Voska ve stejnojmenné divadelní hře) a rádi nahlížíme do vajíček druhých, takhle jsem to alespoň pochopil já. Možná to pochopeno být nemělo, to už je však věc tvůrců.

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85%

Na půli cesty od epického disneyovského pokoukání s písničkami a legrační zvěří ke komorněji pojatému sebe-shazujícímu vyprávění ve stylu Princezny nevěsty. Pixarovkám se Na vlásku nejvíce blíží díky sympatickému, dobře prokreslenému páru jako z dospělé romantické komedie (i když Locika oficiálně dospěje až na konci filmu), většinou ostatních aspektů bude (nej)víc bavit děti. Apendix: Pokud si můžete vybírat, běžte na nestereoskopickou verzi (ušetříte peníze) v původním znění (ušetříte své uši songů znějících v češtině poněkud přiblble). 70% Zajímavé komentáře: Flipper, Cappuccino

"Bereš si tepláky?" Od prvních minut pro nápadnou blbost scénáře vyčnívající český příspěvek do žánru… Do nějakého žánru, což je samo o sobě velmi potěšující. V tom, jestli je tím žánrem akce, komedie, nebo thriller, zjevně neměli jasno ani tvůrci. Renč jakoby zaměřením na opojně bezdějové pasáže (jež mě nasytily poměrně záhy) dával najevo, že mu na vyprávění nějakého příběhu vůbec nezáleží, že chce jenom bavit těmi nejlacinějšími prostředky. Oprostíme-li se od české kotliny, laciné je zde všecko. Od humoru (kdy první kontakt profesora s alkoholem skončí „srandovní“ opicí), přes pár rádoby akčních momentů (šplouchání s mačetou), až k závěrečné pointě (která nepřekvapí, natož aby objasnila, nač to všechno). Samostatný rozbor by zasloužilo znásilňování všech možných i nemožných balkánských dialektů (na což vtipně poukázal Jaromír Blažejovský v Cinepuru), umocněné plynulým přecházením řeči domorodců od relativně srozumitelné češtiny ke zrůdné hatmatilce, budící podezření z mozkové mrtvice. Zamýšlenou retardaci (což, obávám se, není tento případ) bych byl ochoten akceptovat, pokud by byla vykoupena již zmíněnou zábavností. Není. 40% Zajímavé komentáře: Lateef, choze, KarelR, Mr.Hawkeye, Pisoarec, Mr.Shock

Film je opatrně protkán jemnými náznaky a nepatrnými gesty (krásná je scéna, kdy otec nastupuje do auta – sledujte výrazy chlapeckých tváří). Buď se vám hned ze začátku podaří „naladit“ na tu správnou vlnu, nebo si snímek vůbec neužijete a budete jej sledovat s chladným nezájmem. Výkony herců, zvlášť obou chlapců, jsou dokonale procítěné. Linie dělící herce od postavy byla zde ztenčena na nezbytné minimum. Návrat je pozoruhodným ruským počinem, jistě právem přirovnávaným k filmům Andreje Tarkovského, na rozdíl od Tarkovského jsem si jej však užíval ani ne tolik hlavou, jako srdcem. Nebyl to zážitek příjemný v pravém slova smyslu, Návrat je extrémně smutný, zvlášť, jste-li obeznámení s faktem, že představitel Andreje krátce po natáčení tragicky zemřel, ale i na smutku může být cosi povznášejícího. 90% Zajímavé komentáře: Radko, JB2203, d-fens, Humprt Pum

Nostalgicky chlácholivá komedie, která kořeny osmdesátých let hledá v letech padesátých (a nejsou to jenom béčkové filmy s Ronaldem Reaganem). Podvratnost dvou méně jednoznačných dekád mezi tím musela být v zájmu udržení konzervativních amerických hodnot vynechána. Hustota narážek na emblémy 80. let (aerobic, Calvin Klein, skateboard, walkman) film mění v katalog retro výrobků. Film mohl ve své době zároveň sloužit jako podobný vzor toho, jak se chovat a k čemu vzhlížet, jakým je v jeho fikčním světě reklamní plakát se šťastnou, veskrze patriarchální a konzumu oddanou rodinou z padesátých let. Právě v takovouto rodinu se v závěru příznačně mění McFlyovi. Lepší popkulturně zabalený vzorek reaganovské ideologie těžko najdete. Zato lepší komedie o časových paradoxech by se jistě našla. 75% Zajímavé komentáře: JohnnyD, Dale, liuk

Tento „návrat do Návratu do budoucnosti“ považuji za vůbec nejvtipnější a nejoriginálnější díl celé trilogie. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, JohnnyD

Jeden z dřívějších důkazů, že míchat sci-fi a western vážně není dobrý nápad. 65% Zajímavý komentář: Tom Hardy

Klasický "oddyseovský" příběh o pouti, doplněný pohledem z druhé, ženské, strany a důkaz, že i z obyčejného námětu lze s perfektními herci a cílevědomou režií vykřesat nadobyčejný filmový zážitek. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Kass, HoneyBunny, luplik, GREGOIRE