Scalpelexis

Neznám zbytečnější 4/5 filmu než ty v Doomu. Je to to nejgeneričtější akčně/hororové lovící Déčko s párem sympaťáků, párem hlupáků/slizáků nachystaní na odkráglování, klišé typu všude jdu sám atd. Víc než klukovsky předimenzovaná satisfakce (hlavně pro hráče Doomu) nastane ve finále nahozením 1st person POV, sic trochu zakřiklou (a dnes již trochu hůř vypadající), ale nešetříci řežbou i s takovýma legendárníma zbraněma pro Doom mytologii jako je motorovka. Body filmu dodávají i šarmantní žoldáci v podání Rocka a Urbana. To nicméně nevyváží tu hodinu dlouhou trvající bezbřehou nudu, ale hvězdu navíc tomu závěru rád přihodím.

[Shlédnuto 5 epizody, drop] To jednou ve světě anime existuje Tokyo, které je po zuby ozbrojené jak každé druhé americké město. Jen místo samopalů to jsou, legální či ne, napunkovaný mikrofóny. Neexistuje problém, který by nešel vyřešit rap battlem a tím soupeře fyzicky usmažit trefnými rýmy. Netřeba si nic nalhávat: tento mix JoJo s náhodným mužským vocaloidem je pořadná slátanina s děsivým příběhem a úsměvně trapným scénářem, ale výjimečně to spadá do kategorie tak špatné, že je to i dobré. Anime se nápadu užívání mikrofónů v každodenním životě úpěnlivě drží a důsledkem nemůže být nic jiného než smršť absurdních situací a nepředstavitelných nápadů, které mě nechávají buďto v úžasu nebo smíchu. S rap bitkama přichází jak neskutečně barevná škála použitých barev, ale hlavně styl a hudba v doslova oslňující míře. Nemám tento hudební žánr dvakrát v oblibě a nedokázal jsem si do této doby představit, že by japonský rap mohl i fungovat..ale jakmile se to nejedna postava rozhodne rozjet a z oblohy slítnou mega repráky, má to solidní šmrnc. Satirizování této společnosti je prča a já i přes onu očividně neexistující hloubku jsem byl nakonec přesvědčen, že by tahle kravinka mohla za něco stát. Edit po 5. díle: Po úvodních představujících díle anime ztráci hrozně rychle šmrnc, postav je až moc a originální nápady se zahazují do koše. Škoda.

Jak už bylo češeno Larkym, anime se nepodařilo dotáhnout žádný ze svých es k vítězství. Začátek je neskutečně přepálený, plný velkolepých hlášek kolem sexů, paniců a zadků, jenže jakmile pomyslně jde už do tuhého, tak to hodí kotvu. Očekáváte více přehánění, více hrátek v úchylných mezích a když už ne, tak minimálně nějakou romanci, ale i ta je vzrušující jak plíseň v koupelně. Když ke konci chlapík upřímně navrhne "Co kdybychom nikdy neměli sex?", tak to jen podtrhuje bezradné bloumání s neexistujícím cílem (a nic na tom nemění zpátečka a uvědomnění, že jinak by neměli děti a to by asi nebylo tak fajn). Cokoliv s nafukovací pannou byl highlight seriálu, ale to je uboze málo.

[Shlédnuty 2 epizody, first impressions] Jak sezóna nezačala zrovna oslnivě, tak jsem měl již obavy, že nenajdu něco vskutku zábavného. Mýlil jsem se. Jujutsu je parádně stylovaná honička na zatraceně nechutné démonické zplozence okořeněná dávkou akce a úsměvů. Je někdy třeba si ze smrti trochu utáhnout a řešit ty paznehty se sarkastickým elánem. Nedotažená kresba sedla, postavy jsou prima a já se mám na co těšit. 3*

Rhytm že se jmenuje tato epizoda? Hah, jaká ironie. První epizoda nás ne a ne dostat právě do čehokoliv, co bychom mohli alespoň zčásti nazývat rytmus, protože pro každou vteřinu hry dostáváme 5 vteřin nezajímavých komentářů a myšlenek snad celého osazenstva haly. Cítil jsem se jak postava ze slavného obrazu Edwarda Munche, jak jsem se vracel k Welcome to the Ballroom, protože si Production I.G. znovu střihli anime, které není anime, ale prezentace ztuhlých obrázků v hlemýždím tempu. Takhle prosím ne.

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Malé holčičky, na motivy eroge a to vše prý podložený drbíky místní politiky a fakty o vláčcích. Vskutku bizarní kombo, které by mohlo svádět k jisté dávce zvědavosti. I kdyby, první epizoda mě odehnala daleko pryč.

[Shlédnuta 4 epizody, drop] Má osobní předpověď se naplnila a toto anime mi nenabídlo dostatek legrácek, zvědavosti, kreativity ani pohledné formy k vystání té nesnesitelné nudy. Abych tomu nebral všechen kredit - Ústřední mlaďounký pár je totiž na japonské poměry výjimečnější: Láska instantnější co polívka v kelímku se změní v rámci rychlosti oddání na manželský svazek nápodobný těm z Las Vegas a Nasa s Tsukasou od prvních dílů "bojují" proti prachobyčejnému, denodennímu životu čerstvě ochomoutlých. Jelikož je patálie zrovinka nečekají, tak mají čas se na sebe vcelku obyčejně a střídavě červenat jak parta semaforů na jedné křižovatce. Sem tam zajdou nakoupit, sem tam si uvaří ba dokonce sem tam jdou i spát. Příběh vůbec neskrývá, že do neobyčejnějších, čímkoliv vybočujících akcí se pouštět nechce. I když se zajetým klišé seriál snaží krkolomně vyhýbat, kosa na kámen padne v sekci humoru, která obsahuje klasikálie anime vtípků či právě známá obyčejná nedorozumění, které nám tak slastně vrátí ta voňavá aromata neoriginality. Ničemu ani nepomáhá mizerně obyčejná kresba, která mě jen neustále rušivě rozptylovala a která mi přišla vhodnější pro večerníček do školky těch nejmenších. Obyčejnost je všude a dál bych pro vhodnější popisek Tonikawy nechodil. 2*

Po delší době opět smysluplnější a silnější díl. Jak ty ježibabky nemusím, tak tady to sedlo. Jen to animačně začíná dost ujíždět v posledních dílech.

Čtenáři mangy se jistojistě nemohli dočkat uzavření první části cesty Riko a Rega Propastí, která byla už nastiněná na konci první sezóny. Už po vyprávění tajemné Ozen bylo zřejmé, že "Bílé píšťalky" jsou spíš takoví místní Sedm z "The Boys" než klaďasové z řad superhrdinů a na zlovolného Bondrewda se nešlo netěšit. Ona celá ta metafora a parelela Propasti, kam se vydávají nájezdníci naplňovat svou touho po bohatství, moci, dobrodružství či lásce, aby nakonec stáli před otázkou, kolik toho obětují, je protkána celou délkou snímkou v hodně bolestné rovině. Jediné světýlko štěstí byla postava kouzelné Prushky. Oproti seriálu mi hodně chybělo ono cestování dalšími a dalšími úrovněmi Propasti, a i když je Kevin Penkin skladatelské eso, které jsem si chtěl pořádně užít, jeho hudba se vyjímala právě víc během otevřenějších a melancholičtějších scenériích živého okolního světa než mezi zdmi pevnosti. Ale v tomhle ohledu nic nehaním: Audiovizuál od Kinemy Citrus je opět na snovém levelu (úvodní květnaté pole, souboje) a scénář s režií jsou precizní, jen mám rád o něco šťastnější scény a těch tu moc nenajdete :-) O to víc mě potěšily poslední minuty šibalky Ozen. Hodně jsem se rozhodoval mezi 4* a 5* - je to přesně mezi nima, ale svět a příběh Made in Abyss mám subjektivně hodně v lásce. Subarashi!

[1. série] Problém seriálu je asi velmi úzké spektrum diváků - jsou jím malé děti, kterým již nebude vadit smrt lidí ve spárech či zubech dinosaurů. Ale zároveň ještě nesmí být moc důvtipné a duševně dospělé, aby odpustily relativně na hlavu padlé chování dětiček (jednou málem umřou, tak to půjdou zkusit znovu..a pak znovu..a ještě pro jistotu jednou, sebevrazi nestoudní) a nesmyslné fyzikálie typu úspěšný, dlouhý útěk zraněného před predátorem. Autoři rabují nápady z předchozích Jurských parků o 106 a vůbec se za to nestydí, takže se originalit mnoho nedočkáte, i když možná pocítíte mírnou nostalgii nad zmínkami některých jmen. Krom toho seriál slouží jako velká vyhlídková tůra přes všechna zákoutí ostrova a druhy dinosaurů. Komplet je to v CGI, kdy dinosauři vypadají mnohem lépe co jednoduchoučce namalované postavičky. Dal bych silnější 2*, ale přihmouřím oko na nejslabší 3*.