deepspace101

Inteligentní a trefná politická satira přesně podle mého gusta. Co si budeme namlouvat – v ní jsou Britové nejlepší na světě. Politické tanečky, které předvádějí pan ministr a později pan premiér Jim Hacker a jeho kolegové, nepružnost státní správy, jež dokáže vyvinout smysluplnou činnost pouze v případě, když směřuje ke snaze zabránit čemukoliv, co by mohlo způsobit nějakou změnu, to oplývá takovou dávkou nadčasovosti a univerzálnosti, že i dnešní divák často nestačí žasnout... bohužel. :-)

Stáváme se plnohodnotnou bytostí teprve poté, co nás někdo začne milovat? Může se žena ze svobodné vůle nikdy neprovdat, aniž by ji její okolí automaticky nelitovalo? A může naopak žena, která se považuje za emancipovanou, vůbec zůstat v domácnosti? Nezáleží na tom, jestli žijete na Manhattanu, nebo v malém městě na opačném konci světa, jestli kupujete boty u Manola Blahnika, nebo u Bati, seriál Sex ve městě totiž přesně ví, po čem ženy touží.

Vítejte v Twin Peaks! Můžete si tady kdykoli dát ovocný koláč s výbornou kávou, můžete se zeptat polena na to, co vidělo, a můžete prožít všechny své noční můry i sny zároveň. Vítejte v Twin Peaks, v nejúžasnějším městečku na světě!

"Life sucks, and then you die. And then it still sucks." Dumání nad životem z pozice člověka, který o něj již přišel. Nebo také příběh o dívce, která začala doopravdy žít až poté, co zemřela. George je cynická, tvrdohlavá a na první pohled příšerně protivná. Zdálo se, že naše přátelství nemá velkou šanci na úspěch. Ale čím dále se seriál v pohodovém a zdánlivě nevzrušivém tempu ubíral, tím více na mě doléhal pocit, jak moc je mi blízká. S konečnou platností jsem si to uvědomila v okamžiku, kdy se George na výletě s kolegy z Happy Time odmítne zúčastnit společenské hry. A zamilovat jsem si musela i ostatní postavy. Otcovský Rube s nekonečnou zásobou barevných lístečků, marnivá Daisy, s oblibou líčící své milostné eskapády, ztroskotanec a hudební fanda Mason (zatleskejte mu, je to Angličan) a drsňačka Roxy tvoří nehorázně sympatický kolektiv. Tradiční křesťanská klišé se tu zaplaťpánbůh nevnucují, ani samotní smrtonoši nevědí o mnoho více než obyčejní smrtelníci. Mrtví jako já mě naučili, že naděje umírá poslední a že žádný humor není tak černý, aby nemohl být ještě černější. Always look on the bright side of death!

Strhující a novátorská akční jízda s kořeny v kyberpunku, která má co říct a ani po letech neztrácí nic ze svého lesku.

Nepotrpím si na velká slova a vím, že to s posádkou Červeného trpaslíka nebylo vždycky zrovna lehké. A vím, že kdyby to šlo, tak bych si za své největší oblíbence nevybrala je. Ale chci, abyste věděli, že za ta léta jsem si jich začala vážit jako... náhodných známých.

Když jsem byla malá, snila jsem, že až vyrostu, stanu se zvěrolékařkou, policistkou nebo... členkou posádky na lodi Hvězdné flotily. To poslední bych brala pořád. Díky Star Treku jsem totiž měla možnost necelou hodinu týdně pobývat mezi lidmi, kteří mi byli skutečnými vzory. Takoví, kteří ideály, vědění a morální hodnoty stavěli nad peníze, moc, cynismus i lhostejnost. Takoví, kteří pocházeli ze světa utopické budoucnosti, kde lidstvo dokázalo využít veškerého svého potenciálu. Pokud existuje seriál, jenž dovede udělat člověka lepším, pro mne je jím Star Trek. Voyager tolik nevyniká jednotlivými epizodami jako Nová generace, jeho síla tkví ve sledování dlouhodobého vývoje. Je fascinující se dívat, jak se osobnosti hlavních hrdinů mění a vyzrávají, jak se proměňují jejich vztahy (Tom a B'Elanna, Chakotay a Kathryn), jak se z posádky Voyageru stává "rodina" a z cizích lidí mí přátelé. Sedmá a Doktor jsou nejlepší sci-fi postavy vůbec.

Ano, vím, jednou to přijít muselo. Bylo to nevyhnutelné jako zánik Unimatice nula. To jen já jsem si tam kdesi vzadu naivně chovala malou naději, že startrekovská sága pomalu zapadající prachem už nikoho nevzruší natolik, aby se z ní pokusil vytřískat pořádný balík peněz. Kultovnost je fajn, ale ta vám vilu na Floridě nekoupí. Vždyť stačí tak málo – vezmeme jednoho režisérského břídila (samozřejmě všemi vychvalovaného), necháme ho přivést si s sebou stejně "talentované" kamarády, aby se nám postarali o napsání správně hloupého a bezduchého příběhu, postrádajícího jakýkoliv myšlenkový obsah, (ať neodradíme masy potenciálních diváků, kteří nehledají nic víc než zábavu) a nevýrazné hudby (Jerry Goldsmith holt nasadil vysokou laťku), přihodíme pár laciných vtípků a hromadu drahých digitálních efektů – a blockbuster s blyštivým titulem je na světě. Že Star Trek odjakživa stál na silných příbězích, ideálech a zajímavých postavách? Pravda, ale ty zase tolik lidí do kin nepřitáhnou, navíc proč se namáhat, když úplně stačí scéna, kde se jeden z hlavních hrdinů praští do hlavy. Příště by mohl třeba uklouznout po banánové slupce... Abramsův Star Trek nepřináší téměř nic, co bylo charakteristické pro předchozí filmy a seriály, zato jej tvůrci zabalili do velmi líbivého obalu a poprvé jej zcela nepokrytě nabídli i lidem, kteří sci-fi žánru jinak vůbec neholdují. Půl hvězdičky dávám za povedené triky, druhou polovinou oceňuji některé vtipné narážky na TOS. A taky jsem se nemohla přimět dát něčemu se ST nálepkou nižší hodnocení, ale to nikomu neříkejte. ;-)