duddek

Dana dobře ukazuje, jak se za sebe holka může postavit. Skvělé.

Pěkná hudba. Ta Morriconeho i dobové hity. Oproti Kubrickovi určitě otevřenější, je cítit mnohem větší napětí mezi protagonisty. Lyneovo zpracování má podle mě líp vybudovanou atmosféru a je celkově napínavější, mysterióznější. Tahle Lolita je o poznání koketnější a tenhle Humbert je sice větší švihák, ale na druhou stranu si s ním Lolita dělá, co chce, a on si nechá všechno líbit. To u Kubricka vidět není.

Když mám srovnání s remakem z roku 1997, zdá se mi, že James Mason se do téhle role vůbec nehodí, vzezřením ani chováním. Hraje starýho páprdu, na kterym není nic zajímavýho, hrozně okatě se Lolity zastává, směje se tý ženě, k Lolitě se pak chová vrcholně majetnicky. V téhle Kubrickově verzi je dle mého taky mnohem víc nevěrohodných scén, je o poznání nudnější a snad i upovídanější.

"Nezlobte se, že jsem krásná."

V téhle adaptaci bohužel není pořádně komu fandit, většina postav je nesympatických. Matka Hlaváčová  je učiněná mrzoutka, přísná, nesoucitná, neustále se staví do role oběti a obviňuje ostatní z toho, čím se nejvíc proviňuje sama ("všichni myslíte jenom na sebe, na cizí bolest nemyslíte"). Pak tu máme prince Dlouhého, který nedělá nic jiného, než že v jednom kuse civí na krkavce na okně, a jeho sestru Chýlkovou, co nesnese, když ji cokoliv/kdokoliv připraví o jeho pozornost. Nelze si nevšimnout toho erotického nádechu jejich vztahu (jak slizce se ona lísá k princi, stejně tak potom poskok Chrt k ní...), to se mi zdá do pohádky krajně nevhodné. Za ještě méně vhodné považuju, aby se v pohádce pro děti krvavě vraždilo dýkou... to už je příliš. Vlastně dost pochybuju o tom, že by se nějakému dítěti tahle pohádka mohla líbit. (Pro koho ale potom je?) Navíc se velká část děje odehrává v zámku bůhvíproč plném babizen, nuzáků, otrhanců a ztracených existencí s pokřivenou postavou i charakterem. Dále mi nesedl varhanní doprovod, podivoval jsem se nad nelogičnostmi v ději (Chrt pronásleduje prince na koni pěšky) i v hlavách protagonistů (princ křičí na němou: "Tak promluv přece, prosím tě!") nebo nad nepravděpodobnými dialogy (Bohdanka: "Zradila jsi mě, vodo, zradila!" - Voda: "Jak chceš..." – to se opakuje asi desetkrát). O čtvrtstoletí dříve natočil stejný režisér tuto pohádku jako studiový televizní film, a ačkoliv ani to není žádná zvláštní podívaná, stojí v mých očích o dost výš (tehdy ovšem Bohdanka neměla rodiče, nýbrž chůvu, zato byl naživu král). "Zabili jste chléb!"

Jako příjemná letní oddychovka poslouží velmi dobře. Dost jsem se nasmál, nadvláda mužů a jejich eg nad celým světem je pěkně vystižena, líbilo se mi, že ani Mattel se nebere tak vážně a vystavil se mnoha šťouchancům. Některé pasáže bych ale trochu zkrátil, ubral na mnohomluvnosti, kterou je leckdy náročné vstřebat bez zastavování filmu, a odpustil si přílišné filozofování, aby se nezdálo, že si film dal za cíl vyřešit všechny problémy světa. 3,5*.

Na "Quo vadis" z doby prvopočátků křesťanství a hrůzovlády císaře Nera jsem náhodou narazil na dvojce a natolik jsem se zadíval, že už jsem se neodtrhl. Tím jsem překvapil sám sebe, protože vůči historickým velkofilmům mívám předsudky, že budou rozvláčné a budu se do nich muset nutit. Tak tenhle se povedl! A chválím také skvělé obsazení – Ursus je můj nový oblíbený akční hrdina! Scénu s býkem jsem sledoval se zatajeným dechem...

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj."

Moje první setkání s tímhle novodobým Rákosníčkem. Hlavní hrdinkou této bizarní epizody je Čárymárka na vysavačoletu, Racochejl je celou dobu bezradný. Ale aspoň si postavičky navzájem děkujou (za to hvězda navíc), krtek by se moh učit.

Nechápu, jak je možné, aby se pachatelé stali hlavními průvodci dokumentem o jejich činu. Tím, že kromě nich ve filmu vystupuje prakticky jen rukojmí, která stála při nich, z nich film dělá místo zločinců hvězdy. Ještě jak se samolibě vyjadřují, žádná lítost, žádná pokora... děs. Takhle se tedy dokument dělat nemá!