Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 062)

plakát

Smrtelné zlo: Probuzení (2023) 

Velmi sympatickej pokus natočit Evil Dead zase trochu jinak. Je vidět, že Sam Raimi stále nějakym způsobem na všechny bijáky z tohohle univerza dohlíží, takže má každá podivaná na poměry žánru vysokej standard. Zejména atmosféra je opět povedená, vraždy jsou mnohdy nápaditý a množství prolitý krve je na rozdíl od konkurence spíš efektní než prvoplánový, jelikož pomáhá dokreslovat atmosféru (výtahová scéna!). Nakonec samozřejmě dojde i na legendární motorovku, závěrečný monstrum je zase něco novýho a prostředí starý zašlý bytovky mnohdy působilo ještě líp než původní lesní chatka. Jde prostě o takovej staromilskej horor, kterej má svoje filmařský kvality (zejména kamera, zvuk a triky), příběhem neurazí a hlavně obsahuje hodně akce, napětí i nápadů, za což přihazuju čtvrtou hvězdu.

plakát

Vyproštění 2 (2023) 

Dle mě je teda pokračování mnohem lepší než jednička. Většina z toho, co mi minule scházelo, se tentokrát podařilo dodat. Akce je spoustu, je mnohdy fakt pěkně nakroucená (kamera nebo choreo) a záporák toho má taky dost co nabídnout. Projekce narozdíl od minule příjemně utekla. Zamrzí snad jenom trochu uloudaný finále, který by si vzhledem k dosavadnímu ději zasloužilo vygradovat nějakou epickou akční scénou a narušilo jinak sympaticky svižný tempo vyprávění. A opět bych ocenil nějaký pořádný hlášky, který se do pořádnýho akčního béčka prostě hoděj. Hojně kritizovanejch slabších triků jsem si ke svýmu překvapení ani pořádně nevšimnul a logika nebo realističnost byla v rámci danýho žánru ještě vcelku v klídku. Za mě rozhodně spokojenost a pokud vznikne trojka (jak je v závěru naznačeno), vůbec se zlobit nebudu, čtyři jistý hvězdy.

plakát

Zločiny budoucnosti (2022) 

Z traileru jsem se trochu obával, aby nešlo jen o prvoplánový nechutnosti a gorefest. Nakonec těch nechutnejch scén tolik nebylo (mám pocit, že všechny byl už naznačený v traileru) a většina z nich je spíš víc bizarní než vyloženě nechutná. Vznikla teda kombinace bizáru, WTF momentů a nudnejch ukecanejch pasáží, kdy jsem asi v půlce začal každejch deset minut sledovat hodinky, kdy už bude týhle nudný projekce konec. Příběh šel uplně mimo mě, vůbec nic mi nedal ani neřek. Zatimco protagonisti měli ze svýho utrpení vyloženě radost, já už jsem s blížícím se závěrem jenom vnitřně trpěl ve snaze to nevypnout předčasně. Za počet full frontal scén a pár bizarních nápadů druhá slabší hvězda.

plakát

Cherry (2021) 

Filmařina byla hodně fajn (teda až na ty častý zpomalovačky) a Tom Holland s Ciarou Bravo odvedli v hlavních rolích pořádnej kus práce. Jenže dramaturgicky už se chválit moc nedá, protože zejména tempo vyprávění je hodně pomalý a stopáž nesoudně velká. Po zdlouhavym úvodu přijde trochu záživnější část z nasazení v Iráku, pak se objeví ještě pár dobrejch scének po návratu, ale schopnost scénáře držet divákovu pozornost směrem k závěru zase významně opadá. Chtělo by to pořádně máknout ve střižně a zkrátit biják asi tak o dobrou půl hodinku. A taky by bylo fajn si ujasnit, jestli chci, aby celek vyzníval spíš dramaticky nebo odlehčeně. Pak by celá tahle podivaná fungovala mnohem líp, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Pan Nepolapitelný (2022) 

Takovej standardní biják podle skutečný události o chytání zločince "dobráka", co sice krad, ale nikdy nikomu fyzicky neublížil a chtěl okrádat jenom ty největší (bankovní) korporáty. Celý se to nese v odlehčenym duchu a je to vlastně paradoxně spíš takovej feel-good biják. Možná to i tak opravdu bylo, ale já bych přece jenom uvítal víc napětí i akce, občas byla za ty dvě hodinky trochu nuda. Vedle výpravy nebo kulis, který dokreslovaly fajnovou osmdesátkovou atmosféru bych ještě vyzdvihnul herecký obsazení. Josh Duhamel hrál sympaticky a Mela Gibsona nebo Elishu Cuthbert jsem rád po letech zase viděl. Nicméně nakonec jsem nenašel nic, co by vyloženě z Bandita udělalo podivanou mimo škatulku "neurazí, nenadchne".

plakát

Rudý škorpion (1988) 

Čert vem přiblblej příběh, protože nejvíc mě zklamalo menší množství akce (v podstatě jen úvodní útěk z vězení a finále). S tim souvisí naopak větší množství scén, ve kterejch se nic moc neděje. Nějaký scény pak byly na pomezí cringe - třeba ty s křovákem nebo obstárlym reportérem. Zamrzela taky absence hustejch hlášek a pořádně pobavil hlavně moment ustřelený ruky s granátem. Moc nepomohlo ani záporácký angažmá čechoslováku nebo neotřelá stylizace hlavní postavy do rusáka. V době vzniku asi béčkovej standard, za těch 35 let se ale zub času projevil silně nelichotivě. A to řikám jako člověk, kterej má béčka z osmdesátek fakt rád.

plakát

Dobrou, mámo (2014) 

S vyjímkou závěru nezáživná podivaná, ve který se málo mluví, během daný stopáže se toho odehraje fakt málo a “prázdnotu” bijáku ještě umocňuje absence hudby. Navíc se za celou dobu neobjeví ani jedna sympatická postava (casting nebo výprava jsou teda naprosto minimální). Finále obsahuje aspoň pár koukatelnějších scén, ale vesměs se taky nese v duchu šnečího tempa vyprávění. Závěrečná pointa mě uplně nenapadla a vcelku se mi líbila. Jenže i přesto jde ve výsledku o hodně nudnou podivanou bez nějakýho zapamatováníhodnýho momentu.

plakát

Den po dni (2023) (seriál) 

Upřímně si nejsem jistej, jestli je v případě týhle minisérie co oslavovat, jelikož lepších projektů má Netflix spoustu. Námět je sice dost silnej, ale jeho zfilmování už zase tolik dechberoucí neni. Kromě místama lacinějších triků mě uplně nejvíc iritovalo ultra pomalý tempo vyprávění. Naprosto bezproblémů by mohlo být místo osmi epizod jenom pět. Dál mě nepotěšilo množství němejch zpomalenejch pasáží nebo téměř uplná absence hudby. Ekoagitka v závěru mi pak nesedla vůbec, nicméně jestli byl tohle opravdu vyřčenej názor bývalýho ředitele Fukušimi, tak dejme tomu (spíš si ale myslim, že to bylo tak trochu vycucaný z prstu). Pak jsem taky občas žasnul, jak nekompetentní a ulhanou vládu v Japonsku (aspoň tehdy) měli, jelikož jsem měl vždycky Japonce za hodně ctižádostivej a poctivej národ. Za pár silnějších scén, námět a laicky vysvětlovaný řešení danejch problémů třetí silnější hvězda.

plakát

Zkouška (2009) 

Exam nejlíp funguje někam do půlky, kdy jde spíš o zvídavost hlavních postav, co se snažej přijít na kloub předložený záhadě. Zkoušej se nebo zvažujou různý věci (který dokonce dávaj fakt smysl), já se v tyhle momenty nejvíc bavil a rád jsem pátral po pointě celýho testu s ostatníma. Nicméně pak se začne biják vydávat z polohy psychologickýho dramatu někam k tuctovýmu thrilleru, kde už se moc nějaká psychologie nebo motivace postav neřeší, celá zahada je stranou a jde už pouze o boj o výhru za každou cenu. Na závěr teda aspoň ještě přišla fajn pointa, jak to vlastně s celou otázkou bylo myšleno a uplný odhalení toho "kdo je kdo". Je fakt velká škoda tý druhý silně tuctový půlky, protože i se skromnym castingem a minimální výpravou nebo rozpočtem bylo našlápnuto na hodně zajímavý mysteriozní psycho-drama, tři silnější hvězdy.

plakát

Čas (2021) 

Jedinej námět, co byl na pláži zajímavej, byla dětská dvojice, která spolu stárnula. Zbytek, včetně postav, byl dost nezajímavej. Moc nepomoh ani horko těžko průměrnej plážovej casting. Najde se i pár WTF momentů, např. revoluční operace tumoru jednim řezem a následnym jednoduchym vyjmutim z těla nebo nekonečná zásoba kyslíku v závěru. Pointa byla vcelku fajn (teda až na přiblblej dětskej vzkaz, kterej někoho z pláže zachránil), ale vzhledem nezáživný hodince a půl, která jí předcházela, už moc dojmy z bijáku vylepšit nedokázala. Ve výsledku teda prachobyčejná béčkárna, na kterou si po projekci vzpomene fakt málokdo, dvě silnější hvězdy.