GMVajgl

Film bez významu, bez příběhu, bez konfliktu. Jakási oslava hedonismu a podvodnictví.

Zdání může klamat. Kreslené postavičky rozhodně neznamenají, že je to film pro děti - spíše není viz asi nejkrutější scéna v celé kinematografii s popravou němé roztomilé botičky. Tahle scéna nicméně dobře plní svou funkci tj. vykresluje soudce Dooma jako zlovolnou postavu. Ona tu každá scéna má své místo. O celém filmu lze říct, že neplýtvá divákovým časem. Animace byla údajně nesmírně nákladná / náročná a je to vidět. Filmaři si vyhráli, takže kreslouni interagují se skutečnými nekreslenými předměty a i s lidmi. Kreslouni jsou v tomto filmu skuteční. Výsledek je pozitivní, povznášející a inspirující. Je tu všechno - silný příběh a postavy, akce, střílení, honičky, komedie, napětí a to i sexuální. Je krásné, že v lásce mezi dvěma kreslouny je humor víc než povrchní vzhled. Výborná a jedinečná je hudba od Alana Silvestriho (Predátor) a všechny písně. Výjimečně (wholesome) hojivá a blahodárná je "Smát, jen se smát". Povedl se i překlad do českého jazyka → kreslouni, kreslounov, lázeň. Jediný nepřeložitelný vtip je v kresklubu, kde si Eddie objedná "scotch on the rocks" a přinesou mu whiskey a kameny.

To, že se pomstí, bylo jasné hned. Celé je to tudíž jen o tom, jak se pomstí. V Tarantinově pojetí je to taková krvavá verze ženských soubojů v blátě. Chvílema je cítit mužský šovinismus až misogynie - především od povedeného Pajmeje.

Ano, destrukce drahocenného majetku je i v roce 2022 stále ještě přípustná a politicky korektní. Ale kde je ta komedie? Mám z toho dojem, že někdo přišel s tou myšlenkou (muž vs včela → destrukce) a teprve potom se začalo vymýšlet co všechno se může pokazit. Čili předem byl znám bod A a bod B a až potom se hledala cesta. A ta není vůbec chytrá, ani vtipná. Je založená na neuvěřitelné kombinaci smůly / deus ex machina a neschopnosti, absenci logiky a zdravého rozumu. Je to nesnesitelně nucené a prvoplánové.

Vtipně a chytře napsaný seriál, který je někdy tak výstižný, až běhá mráz po zádech, ale někdy zas jako by ztrácel dech a vatovatěl. Humor je převážně založen na nezdravých vztazích protagonistů - v hlavní roli narcismus a alkoholismus.

Vše má svůj rub a líc. Tenhle dokument ukazuje ten rub (to nepěkné) lidské technologie. Je výkonná, přináší nám bohatství a hojnost, ale zároveň je odlidštěná a svádí k plýtvání. Čili někde na světě je pořád ještě hlad (problém) a "rozvinutá" část světa už trpí na řešení problému. Dokument je spíše tichý, nechává mluvit obrázky a dotčené / zasvěcené lidi. Pan Ziegler mluví o zlovolnosti korporací. Jenže korporace jsou zase jen strana jedné mince. Na druhé straně jsme my konzumenti, kteří si radši volí své pohodlí a koupí si GMO rajče ze španělského skleníku, než aby šli na místní trh nebo si ho dokonce vypěstovali sami. Dále tu mluví pan Otrok, který pracuje pro producenta GMO semen. Sice 100% podporuje a respektuje svého zaměstnavatele, ale žrát to nechce a je to podle něj velká chyba ("u nás v rakousku jsme si tím posrali zemědělství"). Také se podíváme na chudé brazilce, kteří hladovějí, pijí z louže, hojně se množí a pak nastavují ruce a stěžují si, že jim stát nezařídil práci, i když je v brazílii kvalitní půda téměř zadarmo.

Mám pocit, že tyhle životopisný filmy někdy dosahují povrchní podobnosti (tvář, pohyby, hlas) s předlohou, ale už se moc nesnaží vyprávět dobrý příběh. Pokud pak divák nemá už předem vysoké sympatie k dané osobě a jeho tvorbě, tak je to zklamání. Pro mě je tohle 2 hodinový film o muži, co zpíval jednoduchý písně, nemiloval svou ženu a bral drogy.

Tarantino si dal záležet. Vynikající herci, hudba, kostýmy, choreografie, triky a záběry ženských nohou. Prostě styl. Jde hlavně o slupku, o pozlátko. Vskutku povedené a hypnotizující. Při bližším zkoumání je to pak jeden z nejslabších filmů co se týče příběhu. Je to prostě přímočará pomsta. O to horší a smutnější je, že se tak slabý příběh odehrává v rámci dokonce dvou celovečerních filmů.

John Wayne je tzv. "comically invincible hero". Když John Wayne zamíří svoji winchestrovku, tak je to napínavý asi jako když se Asterix napije kouzelného lektvaru nebo Pepek námořník slupne plechovku špenátu. Je to obrovská nuda. Mimochodem příběh se má odehrávat v roce 1843 a všechny Henryovky, Winchestrovky přišly až v roce 1860.

Bo Burnham je kreativní génius. Píše a zpívá písničky, což je sice věc stará, ale dělá to vesměs originálně a neotřele. Je to zřejmě velmi citlivý člověk. Bohužel se ve svých textech dotýká i politiky. Je to zřejmě extrémní levičák: Sype si popel na hlavu za rasismus (white guilt), nadává na kapitalismus (private property is theft), mluví o třídním boji (class conflict), dělí svět na ty zlé a na ty utlačované (world is built on blood). Sám sebe usvědčuje z pokrytectví, když kritizuje lidi, kteří se vyjadřují k veřejným věcem. Je to trochu narcis, trochu klaun. Jeho tvorba je někdy intimní, někdy manická, někdy depresivní, někdy trochu víc gay, než bych chtěl. Někdy nastavuje zrcadlo společnosti, někdy sám sobě a vrhá se po hlavě do neznámého. Jeho tvorba je někdy brilantní a někdy nesnesitelná.