Scaevola

Film nedokáže uniknout době svého vzniku, ale to, co si vytyčil za cíl, plní velkolepě, s potřebnou emocionální hloubkou, a zároveň se sympatickým nadhledem. Několikanásobný souboj s drakem neztrácí své kouzlo ani po letech a (spoiler) dodnes mám v hlavě scénu, v níž dráčata okusují princeznu se sebevražednými sklony. Kolik nočních můr mi to kdysi přineslo, bych nespočítal!

Oceňuji žánrový úkrok stranou, nicméně trailer sliboval mnohem víc. Jakmile se totiž rozhrne opona, divák nedostane mile starosvětský horror ani dobovou stylizaci, ale "pouze" klasickou marvelovku v černobílém. O atmosféře klasických filmů od Hammer Studia tak nelze mluvit... nebo vlastně o vůbec žádné atmosféře. A navíc mám nejasný dojem, že o představených postavách ještě někdy uslyšíme. Ach jo.

Poeticky přímočaré líčení sází na podmanivé záběry skotské divočiny, pre-raphaelitskou výtvarnou stylizaci a nejasné vyznění. Nicméně o ději nelze úplně hovořit a finální souboj nepůsobí zrovna koherentním dojmem, takže až k maximálnímu hodnocení se snímek nepropracoval.

Je otázka, zda je nutné přestavovat desítky postav ve snímku, kde jsou stejně všichni oděni do vojenských stejnokrojů a slušivých přileb. Jinými slovy první hodina nudně prošla kolem mne, aniž bych si pořádně všiml, kohože to O. Bloom jako hlavní hvězda vlastně hraje. Jenže pak přišla druhá polovina a tvůrci se náhle pustili ze řetězu. Odsýpající napínavá akce buší do diváka ze všech stran a díky povedeným prostřihům se domnívám, že divák může prožívat útok na nestrategicky umístěnou základnu intenzivněji než sami válečníci. Býti Američanem, ocenil bych jistě i přehled hrdinných padlých a přidal jednu či dvě hvězdičky, leč ze středoevropské perspektivy jde o solidní průměr bez hlavního hrdiny.

Původní nadšení vyprchalo. Z hlavního hrdiny udělali vousatého páprdu, který si neporadí s vlastní rodinou, natož aby zvládl vést celý kmen, a jeho místo po zásluze přejímá nesympatická divoženka, pro kterou je důležitější všechno než její syn... Pokus o velkorysé intriky jaksi ztroskotává na potřebě představit nové postavy, a tak přestože závěr série odsýpá v poměrně vysokém tempu a finální bitva se podařila včetně počtu zabitých hrdinů (její smysl už je ale ošidný), výsledek platí za nastavovanou kaši. Snad aspoň zvrat v úplně posledních minutách přinese nějaké oživení, ačkoli pochybuji, že se německá produkce vydá až do Říma samého.

Dílo sebejisté ve své formě (je potěcha slyšet mluvenou latinu a němčinu v historickém prostředí) a cílevědomé ve svém provedení (smekám před zápalem a prostředky německé produkce) mne příjemně překvapilo už z počátku a rád přiznávám, že po celou první sérii nezklamalo. Mohu se samozřejmě zamýšlet nad tím, zda je germánská vesnice dostatečně rozsáhlá, jestli jsou kostýmy věrné a rozhodnutí a činy věrohodné, nebo dumat, proč není finální bitva přeci jen napínavější a více strhující, ale to nic nemění na tom, že "Barbaři" jsou suverénem letošní zimy, pročež se po delší době se odhodlávám k maximálnímu hodnocení. Celkový dojem tak kazí pouze nejasné obavy z plánovaného pokračování...

Po dlouhé době zase jeden pořádný snímek od Hammer Studia... O strašení nemůže být z dnešního pohledu řeč, ale (samozřejmě braková) atmosféra je nastíněna povedeně, levné interiéry i minimalistické herecké výkony působí přesně tím správným dojmem a v každém druhém záběru se objevují lascivně se dmoucí ňadra - erotického napětí je rozhodně více než jakéhokoli jiného. Co se týče příběhu, absurdně chybí motivace otcova (proč že si pod domem postavil repliku egyptské hrobky, a ještě tam uložil nemrtvou a zcela očividně nebezpečnou čarodějku?) a koneckonců i kohokoli dalšího, ale děj má zpočátku lepší spád než u podobného zpracování původní Stokerovy novely. Pro mne tedy jednoznačný návrat do starých časů, ale znovu snímek vidět nemusím.

Výborná expozice s představením charakterů, lehčím, skoro teenagerovských strašením a funkčním nastíněním vlkodlačího mýtu se v druhé polovině bohužel rozpadá pod tíhou nikam nevedoucích zápletek (manžel v domácnosti, němá sestra, mladý profesor atd.), zbytečně roubovaných scén (autobus?!) a neladícího násilí. Úplný závěr sice přinesl citovou oblevu svou nejednoznačností, ale zachránit snímek už nedokázal. A také mi není jasné, jak se kletba přenášela, protože pakli by se počítal každý, koho bestie škrábla či kousla, Norska by dávno nebylo.

Velmi pohledné převedení knižní předlohy na plátno staví především na drobných lidských emocích a - zajisté částečně kvůli rozpočtu - upozaďuje velkolepé davové scény, pročež bych skoro řekl, že scéna počátku povstání točená na Hradě patří k těm nejslabším. Vůbec to ale nevadí, protože po herecké stránce si není nač stěžovat a G. Rush i L. Neeson nemají ve filmu právem konkurenci. Jednotlivé příběhové linky se navíc mohou pyšnit potřebnou pointou i hloubkou tak, aby chytily diváka za srdce přesně v tom pravém momentu. Příliš jsem od tohoto zpracování vyjma českých exteriérů nečekal, ale mohu říci, že zklamán jsem rozhodně nebyl.

Zaprvé si nelze stěžovat na přepracování knižního kánonu, protože i P. Jackson v mnohém ohnul látku k obrazu svému. Zadruhé nelze srovnávat s druhým aktuálním počinem (natož se třetím) ve vodách vysokorozpočtových fantasy seriálů, protože se zcela míjí cílovým publikem i dramaturgickou koncepcí. Teprve v tento okamžik pak stojí umělecké dílo samo o sobě a lze k němu přistoupit nezaujatě. A nutno hned na úvod shrnout, že výsledek není ani zdaleka ideální, ale o propadák se nejedná. Hlavní postavy a jejich představitelé příliš nevědí, kam směřují. Galadriel je po většinu času umanutě protivná jako čtrnáctiletá dívčina, přestože by měla být ze všech široko daleko nejstarší a nejmoudřejší (už porušuji svůj první bod), a všichni ostatní ze slavných vyjma "Halbranda" jsou jaksi do počtu jen proto, že nosí známá jména. Překvapivě tedy vyplývá, že skutečně jímavé jsou jen postavy originální, ať už ztřeštěná Nori, nemluvný Arondir či starostlivá Bronwyn. Těmto je možné fandit a jejich příběh má charakter onoho původního tolkienovského dobrodružství se vším všudy. Z pohledu vizuální stránky si pak nelze na nic stěžovat. Utracené miliony jsou dobře patrné. Výprava, kostýmy, speciální efekty, jichž kupodivu a naštěstí není tolik, i architektonická koncepce vědomě vychází z poetiky původní trilogie a cíleně ji rozvíjí. Schopnosti postav a různorodých ras nepřekračují meze dobrého vkusu a uměřené fantasy, takže zde nikdo nelétá a neléčí jediným pohledem, ale zároveň stále máte pocit, že elfové mají jistou moc a že hobiti se opravdu dokáží schovat do stínů vržených jediným stromem. Co mne poněkud zklamalo, byla nevyváženost jednotlivých epizod. Začátek je poměrně slibný, ale předposlední epizody trpí natahovanou a doslovně vzatou zápletkou kolem mithrilu. Teprve poslední díl mi zvedl náladu a značně zachránil celkový dojem. Oželel bych také příliš doslovné zpracování Tolkienových metaforicky myšlených motivů o uvadání elfů a pro dav ujasňovaných vysvětlivek (záběr na Balroga, popisek Mordoru, trpaslíci zírající na mithril atd.). Závěrem mohu konstatovat, že očekávání se tyčilo příliš vysoko a žádný ze smrtelných mužů jej nemohl obsáhnout, nicméně katastrofa se nekoná. Jistě by bylo uměřenější ponechat některé zápletky jen papíru a schopnostem obrazotvornosti, leč mnohé se povedlo a k seriálu se rád vrátím.