Scaevola

Snad je to nostalgií, snad momentálním rozpoložením a nedostatkem lepších příběhů, ale byl jsem spokojen a až na drobnosti kritiku odmítám. Samozřejmě se jedná o strojový plod MCU, který namísto skutečné změny směřování a vymýšlení novátorských zápletek pouze (mnohovesmírně) zmnožuje to staré a ověřené, přičemž rezignuje na jakýkoli realismus, ale v rámci popsané škatulky se snímek povedl. Hlavní hrdina stále působí sympaticky, jeho dcera si pro sebe krade dostatek prostoru a ani M. Douglas a M. Pfeiffer se neztrácí. Efekty se povedly, příběh má přímočarý, odpočinkový spád a ke konci se dostavilo i něco napětí. Především se však konečně v plnosti představil Kang, který po trapném úvodu v Lokim alespoň nastínil jakousi psychologickou hloubku a motivaci. Na druhou stranu bych očekával lepší prokreslení hlavního antihrdiny, jenž by tu měl vydržet po mnoho let, leč snad se dočkám v budoucnu. Co mi vadilo asi nejvíce a co v mých očích sráží hodnocení ryze pop-kornové zábavy, je nepropracovaná kvantová říše. Sice představuje opulentní vizuální hody, ale scházelo mi nějaké jednotící pravidlo, exotické jevy či ohýbání fyzikálních zákonů - v prezentované podobě jde prostě o jinou planetu a vlastně mi muselo být jedno, že se vše odehrává tam kdesi "dole, kde je spousta místa". Ale jinak se mi mravenci zasloužili o příjemný večer a vzpomínku na dnes již klasické komiksové filmy. Jen mně není jasné, proč je v názvu jakási vosa, protože jsem si jí po celou dobu vůbec nevšiml...

Nostalgie pracuje na plné obrátky, přestože jsem původní snímek nezažil v době jeho největší slávy. T. Cruise hraje svou patrně životní roli, která přesně definuje, čím si filmový průmysl prošel za posledních třicet let a jak se změnilo nahlížení nejen na řemeslo samotné a na ideologii ve filmech zobrazovanou, ale i na psychologicko-smyslovou stránku lidského potýkání se s nejmodernější technologií . Přehledná akce, jasně vyprofilované charaktery, podmanivá hudba, trocha tohohle žánru a trocha jiného, aby se zabavila celá rodina, a přitom si nikdo nepřipadal ochuzen. Vlastně jsem extrémně spokojen a ani minutu jsem se nenudil, leč stejně jako kdysi u Titanicu mi úplně nesedí samotný hrdina a žánr příběhu. Ale to už samozřejmě není problém snímku, nýbrž mého očekávání.

Z mého pohledu jde o projekt s poněkud nejasným určením: Heavy Metalu je slyšet poměrně málo a ne vždy ladí s příběhy, animace působí nedotaženě, zvláště porovnám-li ji s žánrovými snímky obdobně starými, a dějový rámec sice obstarává jistou funkční strukturu, ale přiznejme si, forma vyprávění stejně nikoho nezajímá - hlavně když je tu hodně akce, nahých děv a úderných hlášek. Jenže to všechno ústí v závěr, že snímek jalově vězí v době svého vzniku a dnes svou naivní povrchností bohužel nudí.

Ve zkratce: Bavil jsem se zase jako malý kluk, který se jedním dechem směje i podléhá napětí. Rodinná záležitost sází na nostalgii, ale vynalézavě rozvíjí zápletku a citlivě pracuje s odkazem původního snímku. Přesto tvůrci vyprávějí vlastní příběh, který by si vystačil i sám o sobě, ač se samozřejmě plní všelijaké normy a cílí hlavně na mládež. Konečně efekty se vydařily, příběh má spád, i když je cíleně brzděn komediálními vsuvkami, a najde se i nějaké to povedené strašení. Nutno však dodat, že (spoiler) suverénně nejstrašidelnější bylo finální zjevení nenalíčeného B. Murrayho.

Film nedokáže uniknout době svého vzniku, ale to, co si vytyčil za cíl, plní velkolepě, s potřebnou emocionální hloubkou, a zároveň se sympatickým nadhledem. Několikanásobný souboj s drakem neztrácí své kouzlo ani po letech a (spoiler) dodnes mám v hlavě scénu, v níž dráčata okusují princeznu se sebevražednými sklony. Kolik nočních můr mi to kdysi přineslo, bych nespočítal!

Oceňuji žánrový úkrok stranou, nicméně trailer sliboval mnohem víc. Jakmile se totiž rozhrne opona, divák nedostane mile starosvětský horror ani dobovou stylizaci, ale "pouze" klasickou marvelovku v černobílém. O atmosféře klasických filmů od Hammer Studia tak nelze mluvit... nebo vlastně o vůbec žádné atmosféře. A navíc mám nejasný dojem, že o představených postavách ještě někdy uslyšíme. Ach jo.

Poeticky přímočaré líčení sází na podmanivé záběry skotské divočiny, pre-raphaelitskou výtvarnou stylizaci a nejasné vyznění. Nicméně o ději nelze úplně hovořit a finální souboj nepůsobí zrovna koherentním dojmem, takže až k maximálnímu hodnocení se snímek nepropracoval.

Je otázka, zda je nutné přestavovat desítky postav ve snímku, kde jsou stejně všichni oděni do vojenských stejnokrojů a slušivých přileb. Jinými slovy první hodina nudně prošla kolem mne, aniž bych si pořádně všiml, kohože to O. Bloom jako hlavní hvězda vlastně hraje. Jenže pak přišla druhá polovina a tvůrci se náhle pustili ze řetězu. Odsýpající napínavá akce buší do diváka ze všech stran a díky povedeným prostřihům se domnívám, že divák může prožívat útok na nestrategicky umístěnou základnu intenzivněji než sami válečníci. Býti Američanem, ocenil bych jistě i přehled hrdinných padlých a přidal jednu či dvě hvězdičky, leč ze středoevropské perspektivy jde o solidní průměr bez hlavního hrdiny.

Původní nadšení vyprchalo. Z hlavního hrdiny udělali vousatého páprdu, který si neporadí s vlastní rodinou, natož aby zvládl vést celý kmen, a jeho místo po zásluze přejímá nesympatická divoženka, pro kterou je důležitější všechno než její syn... Pokus o velkorysé intriky jaksi ztroskotává na potřebě představit nové postavy, a tak přestože závěr série odsýpá v poměrně vysokém tempu a finální bitva se podařila včetně počtu zabitých hrdinů (její smysl už je ale ošidný), výsledek platí za nastavovanou kaši. Snad aspoň zvrat v úplně posledních minutách přinese nějaké oživení, ačkoli pochybuji, že se německá produkce vydá až do Říma samého.

Dílo sebejisté ve své formě (je potěcha slyšet mluvenou latinu a němčinu v historickém prostředí) a cílevědomé ve svém provedení (smekám před zápalem a prostředky německé produkce) mne příjemně překvapilo už z počátku a rád přiznávám, že po celou první sérii nezklamalo. Mohu se samozřejmě zamýšlet nad tím, zda je germánská vesnice dostatečně rozsáhlá, jestli jsou kostýmy věrné a rozhodnutí a činy věrohodné, nebo dumat, proč není finální bitva přeci jen napínavější a více strhující, ale to nic nemění na tom, že "Barbaři" jsou suverénem letošní zimy, pročež se po delší době se odhodlávám k maximálnímu hodnocení. Celkový dojem tak kazí pouze nejasné obavy z plánovaného pokračování...