Scaevola

Snímek nestaví na leknutích ani na krvavosti, ale cele se spoléhá na zápletku, což je u nízkorozpočtových horrorů vítaný prvek. Zasazení do jižanských bažin navíc dodává příběhu slibnou atmosféru, kterou se daří využívat, byť by mohlo být strašení s húdú i vúdú podstatně více. Po herecké stránce též není co vytknout, protože K. Hudson věříte každý okamžik. Z mého pohledu se tedy jedná o nečekaně příjemnou záležitost, byť je nepravděpodobné, že bych se k ní kdy vrátil.

Snímek rozpačitý po všech stránkách. Hrdinové mění své názory jediným mrknutím, scénář má někdy švih a jindy se k uzoufání táhne, motivy se vrší v nepřehledném sledu a lehká komediálnost se tříská s pokleslou vulgaritou. Výsledek tak vachrlatě přešlapuje na místě, aniž by mohl, či vůbec chtěl překročit dosah svého cílového publika.

Pokračujeme dále, avšak vzdor nostalgii už nemá snímek, co by nabídl. Stále stejné opakování honiček, siláckých prupovídek a upocených výbuchů nevylepší ani digitální animace a padající letadla, zvlášť když základní myšlenka je pořád fyzikálně nelogická a banda hrdinů nesympatická, vyjmu-li z toho nehrajícího A. Schwarzeneggra. Pokud navíc přidáte jakousi snahu o genderový zvrat dějin, zbyde pouze jediná suchá hláška "Jsem nesmírně zábavný," a to je málo.

Už uplynulo poměrně mnoho času od dob, kdy jsem tento díl shléžel neustále dokola, protože mne akční báchorka o časovém paradoxu, který se znovu a znovu vyřeší, okouzlila. A okouzlila nejen akcí, ženským terminátorem a osudovým závěrem, ale především faktem, že Arnold se ke stáru naučil i hrát.

Žádná katastrofa to nebyla... tedy, jde o televizní kriminálku s malým rozpočtem a většími ambicemi, než by bylo záhodno, ale jinak byly jednotlivé případy zajímavé a vyšetřovatelé sympatičtí. Je sice otázka, zda musel být tým tak veliký, když se většina nedostala ke slovu ani zdaleka ve všech dílech, a jestli bylo navíc nutné řešit jejich soukromé bolístky (podivná matka?!), avšak bylo napínavé domýšlet, kdože je pravým zločincem. Schválně zde říkám domýšlet, protože z mého pohledu se jako největší zápor série ukázaly právě zbytečně zkratkovité závěry, leč celek neurazil a nebránil bych se dalším, odpočinkovým dílům.

V zásadě se nestane nic, co byste od podobného, v Austrálii natočeného snímku o krokodýlech nečekali. Musím ovšem říci, že oproti mým minulým zkušenostem se sub-žánrem má tento film švih, nepáře se příliš s vnitřním nastavením a prožíváním postav, a v závěru dokonce vymyslí zajímavě vystavěný souboj, byť se tím vším připravuje o dojem přírodovědecké realističnosti a logické hodnověrnosti.

Výchozí pozice se zdála být více než slibná a přibližně první dvě třetiny snímku opravdu nezklamaly ve vykreslení indiánského vymítání s několika strašidelnými momenty, jenže v závěru se tvůrci utrhli z řetězu a najednou chtěli všechno: Digitální monstra, ženskou superhrdinku, drama odcizených kamaráde i odkaz přírodních národů pro zhýralé moderní turisty. Nicméně tolik různých motivů by neutáhl ani dvakrát delší film a ač si tvůrci očividně ukousli příliš velké sousto, kupodivu se do děje vkrádala nuda, protože dramaturgická roztříštěnost prostě neumožnila rázný tah na cíl. A to je škoda, neboť kdyby se bylo objevilo vícero atmosférických napadů, mohl to být povedený domorodý horror anebo drogový psychothriller.

Výběr jednotlivých témat je samozřejmě scénáristicky nahodilý a naskýtá se otázka, proč tvůrci vybrali právě dané alternativní linie a nikoli jiné, avšak vzdor několika slabším epizodám (především mne zklamal wakandský princ ve vesmíru a pomstychtivé pobití všech Avengerů) se celek jeví promyšleně a s přihlédnutím k závěrečným dílům i dostatečně velkolepě, aniž by vadila krátká stopáž. Co se týče formální stránky, animace se snaží působit co nejrealističtěji ve zpracování postav, kdežto prostředí je často jen poloprázdné, na druhou stranu potěšil návrat mnoha herců z MCU jakožto dabérů. Zhodnocení tak velice prospívá především závěr, který zdatně destiluje to nejlepší z celé série, a vítané míchání žánrů.

Odpočinková podívaná bez větších ambicí vlastně ničím neurazí. Krátká stopáž se sice nepříjemně podepisuje na propracovanosti některých zápletek, z nichž většina nikam nevede a některé jsou přidány jen kvůli efektu, ale o přemýšlení tu stejně nejde, hlavně že jsou všichni v pohodě a usměvaví. Bohužel nutno dodat, že z filmu zůstane v paměti pouze nepříjemný pocit, že jestli takhle vidí Pražané venkov, tak se na svých bicyklech nemohou divit, že na ně občas někdo hodí vidle.

Zhlédnuté sci-fi v klasickém hávu bez výrazného řemeslného škobrtnutí donutí člověka přemýšlet nad směřováním lidstva, které sice nevyznívá tak pozitivně, jak by mohlo, ale přesto si uchovává naději. Snímek trpělivě pracuje s až robotickým B. Pittem v hlavní roli, s mužem bez emocí, který vlastně není typickým zástupcem lidstva jako rasy, ale spíše psychicky narušeným jedincem, jenomže právě taková bytost má předpoklady posunout onen "normální" zbytek dále. Co si počít s pomalým tempem, dějovými odbočkami mapujícími vývoj lidstva a jeho věčně se opakující chování? Domnívám se, že cesta do hlubin kosmu zpodobňuje na vztahu syna a otce hledání stvořitele a vztah všech obyvatel původní Země s nadpozemskými silami, které nás notně přesahují jako prstence Neptunu. Jistě se tedy nejedná o film oslňující a kdovíjak zábavný, ale přemýšlivé tempo a bohatost možné interpretace mne zaujaly.