Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (1 617)

plakát

Princezna zakletá v čase (2020) 

Na Hromnice o jeden boss level výše a když to okno příležitosti dovolí, tak se v téhle báchorce zvládne i hrana zítřka. Maximální hodnocení je pravděpodobně značně přehnané, protože ústřední princezna je po většinu stopáže předvídatelná a protivná a princ se lehce ztratí z paměti, ale jinak se vyprávění ve stylu quick-save/quick-load povedlo po všech stránkách. Od soundtracku a efektů, přes důmyslnou výpravu, kostýmy a zřejmé nadšení tvůrců až po negativistickou čarodějnici a sebeparodujícího alchymistu jsem byl spokojen snad se vším. Jen jedinou vadu na kráse film má: Jednoduše nejde o pohádku, ale o fantasy bezmála světového formátu.

plakát

Hlava Medúzy (2021) (seriál) 

Byť se seriál pokouší bodovat sympatickými vyšetřovateli a neokoukanými kriminálními zápletkami, naneštěstí sráží sám sebe zbytečným a většinou směšným důrazem na akci, a též spoléháním na vedlejší rodinnou linii, která nezaujme, natož aby vykouzlila napětí. Jednotlivé příběhy kazí scénaristická zkratka a neladná kamera, jež obojí se nemůže rozhodnout, zda bude uměním, či běžnou televizní produkcí. Vyvrcholení seriálu pak svou nejednoznačností dává tušit, že tvůrci touží po pokračování, ale ve své podstatě tak spíše kazí právě onu chuť pokračovat.

plakát

Útes smrti (2010) 

Lákadlo realističtěji pojaté naháněné se žraloky, než jakou nabídly kultovní Čelisti, zabralo, ale bohužel nestačilo. Přes poměrně nadějný úvod se snímek velice pomalu prokouše k předlouhému čvachtání v moři, které - navzdory slibům o věrnosti skutečným událostem - končí očekávanou žánrovou vybíjenou, přičemž postavy dokonce umírají v přesně škatulkovaném pořadí. Kdyby měl snímek o dvacet minut méně, snad by vykřesal alespoň trochu napětí, avšak v této podobě se rychle vytrácí z paměti.

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Nesympatická banda trollů, z nichž nikomu nebudete fandit, se vydává na předem ztracenou výpravu vedená jen vlastní hamižností a dosti nucenou snahou o pobavení diváctva. Celková koncepce scénáře nedává příliš smysl (Když chtěli hlavu, na co potřebovali krytí? A nebylo by lepší poslat sehranou skupinu mariňáků, kteří by se mezi sebou nezrazovali?), a tak nezbývá než sledovat z počátku dosti ukecanou, posléze povedeně akční dějovou linku, která ale nezodpovídá zásadní otázky a nosné nápady kolem zombie nechává ležet ladem. Jako by se Z. Snyder začal opakovat: Velkolepý styl totiž nezakryje proděravělé základy vyprávění... A to nemluvím o tom, že jediný bílý, středostavovský, heterosexuální muž v celém spektáklu je zrádný panchart. Jako bychom to někde přehnali.

plakát

Slunovrat (2019) 

Jsem poněkud na vážkách, protože snímek vyvolal nečekanu reakci. Na jedné straně a po delším zamyšlení mám pocit, že jsem viděl zbytečně protahovanou a neoriginální variaci na stařičký The Wicker Man, a především na málo známý The Wicker Tree, kterou se režisér pokoušel zachránit psychologizující linkou o rozpadu vztahu a následcích rodinné tragédie, aniž by měl z významového hlediska výrazněji promyšlené použití prvků lidové kultury, protože vše je pouze pro efekt a bez vnitřních spojitostí typických pro rituály vycházející z mytologie. Také stupňování strachu a ohrožení nefunguje, což je zvláště vzhledem k deklarovanému žánru značný problém. O horror tu totiž nešlo v žádném případě, nadpřirozené prvky se nevyskytují, a navíc je od prvního nástinu komunity jasné, jak vše dopadne, a divák tak jen váhá, zda někdo plíživou vybíjenou přežije. Na stranu druhou musím přiznat, že jsem vzdor přehnané stopáži snímek dokoukal na jeden zátah, jako by systematickou řemeslnou prací a vykreslením postav dokázal zaujmout přes své nedostatky.

plakát

Discopříběh (1987) 

Plesová muzika nezestárne, ale všechno ostatní už je pouze kulturní archeologií pro zvědavé: Podivuhodný dějový oblouk sestávající jen z psychického prožitku jalového floutka nikam nevede a kamera snažící se o videoklip musela být směšná i tehdy, ale přesto je příběhu rozumět a odmítne-li divák jednostranně hodnotit tehdejší a nutně jinou módu a mnohovrstevnaté úlitby vyprázdněnému režimu, pak se katastrofa nekoná, zvláště pokud uvážím cílovou skupinu snímku.

plakát

Godzilla vs. Kong (2021) 

Finále série vychází z tradice, kterou se mi stále nedaří pochopit, neboť si nejsem jist, co že může být zajímavého na neustálém a fakticky beznásledkovém ničení velkoměst. Lidé sice umírají po stovkách a škody jdou nepochybně do miliard, ale epičnost nevzniká z prostorové velikosti hrdinů a ačkoli se snímek snaží neustále přinášet nové prvky do fikčního univerza (dutá Země, mechanický Titán), zle se potýká s fyzikálními zákony i přirozenou uvěřitelností. Přehnanost tak bohužel převládla a na lidstvo už se nikdo neohlíží, byť je párek kravaťáků zdánlivým hybatelem děje a kamera se pateticky vrací k malé holčičce. Jediným světlým momentem nepřehledně natočené barové rvačky dvou oblud se proto stává jen šíleně přestřelená, ale alespoň vtipná výprava černošského ňoumy za pravdou.

plakát

Aladin (2019) 

Takže když má snědý chlapec z ulice modrého/černého otroka a na konci mu velkoryse věnuje svobodu, tak to nevadí? A když by byl běloch... tak to raději necháme stranou. O nic totiž nejde, protože G. Ritchie prostě dostal spoustu peněz na to, aby si natočil pestrobarevnou, trapně velkohubou bollywoodskou pohádku s pečlivou choreografií. Avšak pod tunami konfet, jiskřiček a nabubřelých vtipů tam kdesi dole pořád dýmá klasický příběh o nebojácném klukovi a jeho vyvolené princezně, takže úplná katastrofa to vlastně nebyla, a navíc Jasmína byla ve vší své umanutosti jednoduše okouzlující.

plakát

Poslední legie (2007) 

Byť snímek sliboval mé oblíbené historické období, zpracování je dětinské a odkazy na artušovský mýtus roubované až běda, takže vyjma kostýmů a výpravy není co sledovat.

plakát

Falcon a Winter Soldier (2021) (seriál) 

Marvel moc dobře ví, co dělá, a především kdy to dělá. Leč abych nesklouznul k laciným, ale hlavně zbytečně politickým aktualizacím tak, jako se to podařilo poslednímu dílu, podotknu, že i druhý seriálový počin MCU se nad míru povedl. Ústřední dvojice se sice na obrazcovce spíše míjí, přičemž se každý koupe ve vlastních problémech a jednotící mise je pro ně jaksi navíc, avšak ostatní postavy vše vynahrazují a společenské následky lusknutí nutí k zamyšlení. Zmíním-li ještě sympatické tempo, pohlednou akci a suverénnost D. Brühla, pak bych musel být spokojen, i kdyby se nebyla objevila přehršle odkazů a vodítek pro zbytek fikčního světa. (spoiler) Jen doufám, že A. Mackie v hvězdičkách utáhne celý film.