Scaevola

Čekání bylo dlouhé a mohu říci, že i zasloužené. Nejnovější filmová marvelovka je sice ještě ohlédnutím za minulostí, takže zřejmě ani neměla ambice přinést něco nového, ale jako snímek mapující vedlejší příběh dosud opomenuté hrdinky se povedla. Nepatrně mne překvapil neustálý důraz na akci, která jede téměř bez zastavení, nevyužití ruského/východoevropského prostředí včetně Red Guardiana, a také nevýraznost padoucha, o němž se sice hodně mluví, ale málo toho předvede, nicméně snímek jako večerní zábava bez problémů funguje. Pouze mi není jasné, proč vzdor pohlaví režisérky, většiny postav a zřejmě i větší poloviny tvůrčího týmu stejně končí spousta záběrů u pozadí libovolné černé vdovy.

Paříž špinavá, temná a nepřátelská, až je s podivem, že by tam kdokoli chtěl žít, k tomu postavy, kterým nevěříte ani jediný úsměv, natož nějaké morální přesvědčení, a roubovaná snaha udělat z hlavního hrdiny (čili zrádce a práskače) čistého klaďase, přičemž v žádném případě nepopírám jeho přínos moderní kriminalistice. Jednoduše velice povedený historický krimithriller, který stojí za to, ačkoli hlavní protivník je poněkud nucený a zápletky z vyšší společnosti jdou do ztracena včetně role pro O. Kurylenko.

Ve všech významech toho slova "klasické" dobrodružství přestavuje nezničitelného, vášnivého, čestného atd. hrdinu, aniž by někomu vadilo, že mnohé z jeho cností se vzájemně vylučují. Boje i akce přesně plní zadání scénáře, anglické námořnictvo se chová jako banda školních uličníků a i ostatní herecké výkony jsou poněkud ochotnické. Nicméně nic nebrání tomu, abyste se snímek užili, a pokud u něj nebudete příliš přemýšlet, vůbec nevadí ani fakt, že neznáte předchozí díl.

Jako romantická komedie snímek funguje bez větších výhrad, protože se vše drží léty prověřených kolejí a i nesympatičnost hlavní hrdinky je později poměrně uspokojivě vysvětlena. Napatrně horší je to s interpretací a s otázkou, co vlastně snímek chce říci moderním ženám a kde by podle tvůrců měly skončit/zůstat, nicméně soudím, že s těmito otázkami v hlavě se na film nikdo dívat nebude.

Sympatický úvod v mých očích stavěl na převedení britských Podfukářů do typicky českého (rozuměj zbytečně rovnostářského a moralizujícího) prostředí. Navnadila mne i rozpracovaná linka proplétající se všemi epizodami a příjemná skupinka hlavních hrdinů, z nichž každý měl svou jasně danou roli v týmu. Jenže od třetího dílu dál se zápletky staly předvídatelnými, ba většinou i nepromyšlenými a soukromí mstitelé se začali projevovat dosti nesmiřitelně, aniž by si připouštěli jakékoli pochybnosti. Lehkovážná kriminální komedie se najednou změnila v jakési příběhy o pomstě a slibná ústřední linie se vytratila do prázdna. Škoda, že tvůrci nezůstali u jednoho televizního filmu, mohlo to skončit lépe, i když tuším, že právě ono zdánlivě morální vyznění ve finále bylo pravým (a zbytečným) účelem seriálu.

Velice pěkně rozehrané prostředí, dobře prokreslený vztah a charaktery, kterým uvěříte téměř vše, bojují s nuceným duchařským pozadím a nevyjasněnou koncepcí. Hlavní hrdinka bohužel není hrdinkou, ale pouze propůjčeným okem kamery, protože se během celé stopáže nedopustí žádné akce, a postava jejího manžela, který svou mnohovrstevnatostí vše táhne, končí nejasně, skoro jako by třígenerační příběh chtěl říci, že takhle dopadnou všichni muži bez ohledu na to, jak se ke svým manželkám chovali...

Když se vyjádřím přízemně, tak se jedná o nostalgickou hloupost, ale uctivou a zábavnou. Scénář je jedním dlouhým prologem, bojová choreografie se nemusí za nic stydět a nebýt bláznivého nápadu sestříhat několik paralelních soubojů do jediné scény, bylo by možné pochválit i akci. Někoho by snad mohla rozladit přehršel postav a jejich zbytečnost, ale soudím, že jde o povinnou úlitbu fandům herní série, takže za mne příjemný návrat do mladistvých let.

Nevtipné, zbytečné a po většinu času značně nucené, přičemž nezmiňuji v tomto typu filmů obvyklou nechutnost. Konce školního roku jsou zkrátka nebezpečné.

Konec školního roku je nebezpečný, protože s rozvolňujícími pravidly se občas před třídou objeví i filmy, které by tam být nemusely, a to včetně tohoto - s odpuštěním - výplachu, plného amerického vylučovacího rádoby humoru, přestřelených hereckých výkonů a závěrečného rodinného smíření přesně v rámci moderního diskursu.

Snaha doplnit klasicky pojatou pohádku o vnitřní motivaci postav a o umělecky zpracovanou vizuální stránku se více než povedla. Několik strašidelných momentů včetně vyčerpaného fikčního světa těší, po herecké stránce vše působí přesvědčivě a pomalý rytmus se snovými sekvencemi grimmovské pohádce svědčí. Nebýt několika motivů jdoucích do ztracena (Kampak se tedy poděla dívka s růžovým čepečkem?) byl bych spokojen maximálně.