Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (1 617)

plakát

Loki - Season 2 (2023) (série) 

Druhá řada už nepůsobí tak suverénním dojmem jako první, přeci jen se vkrádá jistá vyčpělost, a soudím, že založit děj na prostředí TVA se zcela nevyplatilo. Nicméně Loki se překvapivě stále drží své myšlenkové bohatosti, skákání mezi časovými liniemi a variantami je přehledné a zábavné, a především se zadařilo velkolepé finále, které (snad) uzavřelo celý příběh jednoho (anti)hrdiny. Přestože tedy mnohé postavy nebaví ani zdaleka tak, jak by mohly a leckteré jsou vyloženě zbytečné, jako jedna z verzí nabobtnalého MCU dílko funguje.

plakát

Loki - Season 1 (2021) (série) 

V zásadě mohu říci, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal, aniž bych se toho nadál. Loki chce být velkolepý, skáče mezi přebarevnými a ohromujícími scenériemi a velkohubě žvaní o čemkoli, s čím se právě šarmantně potýká, ale sedí mu právě ono komorní drama o důvěře, svobodné vůli a následcích vlastních činů. Proměna antihrdiny v typicky obětavého a přemýšlivého klaďase sice proběhla jaksi mimo záběr, ale příběhu to nevadí a vzhledem k závěru to patrně neovlivní ani zbytek MCU. A právě závěr asi bude to nejproblematičtější. Přihlédnu-li k předchozím díl(k)ům, očekávání se samozřejmě muselo drápat velmi vysoko, a tu najednou poslední díl především mluvil a mluvil a napínal. A donutil přemýšlet, což jsem opět nečekal. Samozřejmě vše v rámci disneyovského seriálu založeného na komiksech, ale vybírat mezi osudem jedince a smyslem vesmíru dá zabrat. Uvidíme tedy, kam na konci zmizely všechny důležité postavy a kde se opět vynoří, a možná to na maximální hodnocení přeci jen bude.

plakát

Bledé modré oko (2022) 

Detektivní příběh si drží sympatické tempo podobné lepším televizním kriminálkám a dějová linka s lehce gotickým, skoro okutlním nádechem těší i ve své přímočarosti a naivitě. Herci se snaží vykřesat co nejvíc, z kamery vás příjemně zebe i v ponožkách a šosácká akademie se ukazuje jako výtečná volba. Jenže pak příběh skončí a najedenou zjišťujete, že jaksi ještě není konec a zbývá přibližně 20 minut něčeho: Totiž absurdně roubované zápletky, která je navíc vysvětlena zpětně pomocí odtažitého vyprávění a rádoby šokujícího odhalení, které je obratem zprostředkováno skrze bezkrevné intelektuální cvičení. A což potom E. A. Poe? Inu, aby si filmu vůbec někdo všiml, jinou funkci tu nemá.

plakát

Králičí nora (2023) (seriál) 

Jack Bauer (vím, že se jmenuje jinak, ale vyjde to nastejno) tentokrát nehartusí zbraněmi, ale psychologií a paranoiou, a výsledkem je opět místy nervy drásající, místy lehce přestřelená podívaná o současné americké oligarchii v nažehlených oblecích a kostýmcích. Některé nápady donutí k zamyšlení, závěr napínal až k zbytečnému vodítku o pokračování a řemeslně si nemám na co stěžovat, takže vlastně skvělá práce. Jen si už úplně nevybavím, o čem že to vlastně bylo, a ani jedna hrdinova kamarádka mi k srdci nepřirostla... Ups, už jsem na indexu.

plakát

Tři mušketýři: D'Artagnan (2023) 

Francouzští tvůrci se opět vydali do známých vod, ale protentokrát mi vůbec není jasné proč. Ne že by snad poslední pokus, který jsem zaznamenal, stál za to, ale alespoň se pokusil původní látku nějak (hollywoodsky) ozvláštnit. Aktuálně se však hraje na jistotu domácího trhu: Cílem je nikoho neurazit, látku vyšperkovat moderními efekty, prací kamery a tmavými kostýmy, a hlavně nepřidávat žádné nové významy (ale zároveň nezdůrazňovat motivy původní). Vzdor dialogům, které nikam nevedly byvše useknuty v půli, a zápletkám vyšumělým do prázdna (jak že se dostal mušketýrský oddíl z vazby?) jsem tedy vlastně spokojen, jen mi uniká, proč vynaložit tolik energie na tolikrát viděné, zvlášť když se původní romantismus někam vytratil a pro moderní pojetí "všechno je špinavé a temné" v boji ani pořádně nerozeznáte protivníka. A že tu vystupoval nějaký kardinál Richelieu jsem si bohužel tentokrát vůbec nevšiml.

plakát

Africké královny - Královna Kleopatra (2023) (série) 

Nesmírně se stydím za to, že nejsem černá žena, leč má pojišťovna zatím potřebné úpravy neproplácí... Tudíž čtyřdílné dokudrama ani zdaleka nedosahuje kvalit obdobných děl dané produkce. Očividně chyběly peníze, uvěřitelné herecké výkony i potřebná výprava, takže v porovnání s výletem osmanským či carským nemá dílko žádnou šanci. Co mi však vadilo kategoricky více, byla účelová nadinterpretace, argumenty, za které by se nestyděl ani Z. Nejedlý ("moje černá babička si myslela to a to, takže to musí být pravda!") a účelové pohrávání si se sledem historických událostí, které usvědčí ze lži i letmý pohled na anglickou wikipedii. Záměr tvůrců je jasný, zůstává pouze otázka, zda jde o cíl potřebný.

plakát

Případy 1. oddělení - Série 2 (2016) (série) 

Jako by první řada vlastně neskončila a jelo se na úspěšné vlně stále dál. Bez ironie dodávám, že jsem za to rád.

plakát

Případy 1. oddělení - Série 3 (2022) (série) 

Koncepce zůstala nezměněna a vzdor žabomyším půtkám s nesympatickou ředitelkou i zkratkovitému vyřešení této dějové linky v závěru, se vše - naštěstí - drží starých kolejí.

plakát

Boba Fett: Zákon podsvětí (2021) (seriál) 

Rozvíjející se fikční svět Hvězdných válek ukročil směrem k pravému spin-offu, který se bohužel neobejde bez původního hrdiny. Na papíře zní nápad skvěle: Vezmeme tajemného antihrdinu v jeho úžasném brnění a vrhneme ho mezi kriminálníky na pouštní planetě. Jenže ač se T. Morrison snaží, co může, bez helmy připomíná bezradného staříka, kterým každý manipuluje a jemuž je možné namluvit cokoli. Westernový úvod mezi domorodci sice zaujme, ale kriminální podsvětí připomíná dětskou taškařici, respektive takhle nějak bychom šarvátky v mafii vymysleli, když jsme si hrávali v dětství na zloděje. A pak už se jen vrátí Mandalorian a roztomilá loutka a najednou se vypráví o něčem úplně jiném. Finále sice trochu zachrání zábavná bitva, jenže když se nad ní zamýšlím, připadá mi strašlivě hloupá neustálým zvyšováním sázek (pěšáky přebije posila, posilu droidi, droidy bestie atd.). Mrzí mne to především kvůli úžasnému hudebnímu motivu, ale výsledek je přinejlepším průměrný.

plakát

Dunkerk (2017) 

Snaha o realističnost jak v detailech, tak v širším plánu bere dech a nebyl by to Ch. Nolan, kdyby si alespoň formálně nepohrával s časovými liniemi, takže vnějškově vše bezvadně sedí. Jako nepozorný divák jsem měl sice tradiční problém s rozlišením některých postav (především vykutálení pěšáci se mi pletli až do konce), ale největší problém tkvěl jinde: Vyprávění mne jednoduše nechytlo. S výjimkou Hardyho pilota jsem postavám nedokázal fandit, jako by mně i autorům bylo lhostejné, jak dopadnou, a tudíž bohužel nemohu vystoupat až k maximálnímu hodnocení.

Časové pásmo bylo změněno