Scaevola

Víte, proč byla Evropa v novověku (a středověku) tak nudně jednobarevná? Protože tehdejší malíři pleť schválně zesvětlovali... Ale ponechám stranou jistě jiskřivou anekdotu i otázku, proč se do takovýchto témat seriál vůbec musí pouštět, a raději hrdě nepřizná, že se jedná o prostě a jednoduše fantastickou romanci; a zaměřím se raději na vlastní umělecké dílo. Děj bohužel nedosahuje zábavnosti předchozích eskapád rodiny Bridgertonovy, snad pro vkrádající se vyčpělost tématu, snad pro malý počet postav a vedlejších zápletek, které původní seriál okrašlují. Začátek fungoval, finále dokonce pracovalo i s jistou emoční dojímavostí, která mi nezůstala lhostejná, ale prostřední tři až čtyři díly jsou prázdnou výplní. Vnějškově tedy jde o pohledné dílko, jen nepatřičně natahované.

Velkolepé ve své formě, výpravě, kostýmech a ve zpodobnění dobové atmosféry, nicméně nezáživné a ploché, co se týče děje a hlavního hrdiny. Ne že bych V. Dykovi nevěřil, dokonce mne přesvědčil i během dirigování a komponování, ale přímočarý vzestup lemovaný mnoha veskrze kariéristickými vztahy mě neupoutal. Kde je barokní košatost, nebo alespoň klasicistní cílevědomost? Jinými slovy jsem rád, že se do toho česko-italská produkce pustila a jen více takových děl, ale s duší, prosím. A proč že se J. Mysliveček vydal mezi všechny ty hysterické Italky, to prostě nepochopím.

Pro děti přiměřeného věku a zájmů jde o výtečnou záležitost! Jako divákovi už druhé generace mi samozřejmě vadily upovídané postavy neustále opakující předchozí děj a trochu odbytá animace soubojů, ale vzhledem k určení a době vzniku si nemohu na nic stěžovat. Navíc ty nejasné vzpomínky z dob dávno minulých...

Přemýšlím nad tím už dlouho a vlastně se stále nemohu dobrat jednoduchého výsledku. Bez diskuze je to Indiana Jones, byť je divákovi zcela jasně naznačeno, že na nostalgii se hrát nebude a že hrdina už opravdu zestárl. H. Ford hraje skvěle, sem tam se objeví podařený vtip, úvodní historický nástin má šmrnc i závan mystična, postavy jsou sympatické a člověk jim drží palce, dokonce i záporný hrdina má svou pravdu a lze jej pochopit... Jenže zápletka o geniálním vynálezci mne jaksi nechytla (i když to se může změnit, protože ani mimozemská lebka mi původně moc neříkala), a především snímku schází to nejpodstatnější: Hravá režie, která se mazlí s každým záběrem, nápaditost scének a akčních sekvencí a nadšený tah na cíl, který pointuje vtipy i celé dobrodružství. Zde se všechno děje jen proto, že to divák očekává, či si tvůrce myslel, že by to divák očekával. Nucená je zápletka, Indyho návrat do akce i pátrání po artefaktu, a co hůř - od honičky v Maroku ztrácí vyprávění dech a potápění i průzkum hrobky mne vlastně nudily. Bojím se to říci, leč film nefunguje ani jako pomník minulosti, ani jako osvěžující díl klasické série; pouze nastoluje otázku, co vlastně vždycky bylo Indiana Jonesovým cílem? Protože manžel i otec/kmotr je příšerný.

Celou dobu jsem přemýšlel nad jediným: Proč že jsou tam ti dinosauři? Aby se snímek mohl jmenovat "65" a aby (pozor spoiler) mohl na konci spadnout opravdu velký meteorit? Nebo snad proto, aby se poměrně intimní příběh dvou ztracených duší dobře prodával? Tvůrci si možná měli odpustit zbytečné sci-fi pozlátko s nezajímavou a nepropracovanou dějovou berličkou o pravěké cizí civilizaci, a raději se zaměřit na působivé budování vztahu mezi otcem, který ztratil dceru, a dívkou, která pro změnu ztratila rodiče. O tom totiž snímek byl a veškeří dinosauři, navíc v očekávatelných scénaristických schématech, výsledek pouze rušili.

Sled epizod (více u jednotlivých dílů) trpí zřejmou, ale pochopitelnou nevyvážeností, nicméně předpokládám, že právě to bylo cílem. Tvůrci usilovali o shromáždění těžce srovnatelných počinů různých autorů a různorodých stylů tak, aby výstavička fungovala jako morbidní bonboniéra. Za to si del Toro i Netflix zaslouží potlesk.

Klasická duchařina v tom nejlepším slova smyslu.

Podivné a horrorově neuchopitelné, a přesto funkční a dekadentně podmanivé. Vizuální zpracování vede a kdyby tvůrci bývali neukázali ve finále své monstrum, výsledek by byl ještě silnější.

Původní povídka sama nepředstavuje právě vrchol Lovecraftova díla a její rozšíření o sourozenecké vztahy motivu také nepomáhá. Ale R. Grint hraje skvěle.

Příjemné zpracování a rozvinutí Lovecraftova motivu, ale tvůrci stále nepochopili, že Lovecraftovi hrdinové nemohou mít rodinu, tím by popřeli sami sebe.