Recenze (1 615)
Král Škorpion - Bitva osudu (2012)
Zajisté to byla hloupost a jistě absolutně nehistorické (makedonská garda krále s egyptským jménem a copánky, za které by se nemusel stydět ani Legolas), ale mohlo to být mnohem horší. Naopak mile mne překvapily exteriéry a sebeparodické vtípky.
Tohle je válka! (2012)
Sci-fi pro ženy s několika humornými momenty a zcela předvídatelnou zápletkou už od prvního rozložení postav.
Chata v horách (2012)
Horror na druhou neboli nejzábavnější nakládání s cliché, které jsem viděl.
Pelíšky (1999)
Primitivní nadhazování vtipných hlášek a dloubání do režimu, který shazoval sám sebe nemaje perspektivu. Ale nci víc.
Občanský průkaz (2010)
Co jiného nám je řečeno, než co už dávno všichni (všichni?) vědí... Přes nedostatek humoru přece jen subjektivně lepší nežli Pelíšky.
Vrtěti ženou (2011)
Příjemné a vtipné, ale musím podotknout, že přesně takhle se dělá propaganda... Nadhodíte vábivé théma, přidáte spoustu milých tvářiček, drobet (ne)korektního humoru a jen tak mimochodem - aby si toho nikdo nevšiml - mluvíte vážně o revolucích. Klidně mne diagnostikujte jako hysterku, ale je to tak.
Příště budeme chytřejší, staroušku! (1982)
Komedii jsem sice neviděl, ale reálný socialismus kape na každém kroku, až se člověk diví, že censura díky několika málo podbízivým větičkám kývla. Pokus o satirické episodické putování dvou existencí se povedl.
Cosmopolis (2012)
Velmi obtížné a domnívám se - doufám -, že nikoli tak prvoplánově levicové, jak se tváří. Mnoho významů a ještě více možných interpretací podivně nelidského mládence rozehrávají škodolibou změť ztraceného významu, který jsme si uvykli spojovat s pojmem lidství aneb k tomuhle míříme a ještě se na to těšíme. Zřejmě budu ještě dlouho přemýšlet a dumat, ale jisto je, že Pattinson překvapil a Cronenberg nezklamal.
Madagaskar 2: Útěk do Afriky (2008)
Prostředí se sice tochu změnilo a přibyly nějaké ty rodinné trable, ale výsledek je v podstatě stejný jako u prvního dílu. Kdyby nebylo tučňáků a opičích proletářů, tak nevím, nevím...
Madagaskar (2005)
Animované filmy mi příliš nejdou k duhu, ale tohle byla zábava. Místy mne sice až bolely oči od neustálého frenetického poskakování všech postav, avšak vtipy byly nosné a tučňáci mne dostali.