Scaevola

Francouzští tvůrci se opět vydali do známých vod, ale protentokrát mi vůbec není jasné proč. Ne že by snad poslední pokus, který jsem zaznamenal, stál za to, ale alespoň se pokusil původní látku nějak (hollywoodsky) ozvláštnit. Aktuálně se však hraje na jistotu domácího trhu: Cílem je nikoho neurazit, látku vyšperkovat moderními efekty, prací kamery a tmavými kostýmy, a hlavně nepřidávat žádné nové významy (ale zároveň nezdůrazňovat motivy původní). Vzdor dialogům, které nikam nevedly byvše useknuty v půli, a zápletkám vyšumělým do prázdna (jak že se dostal mušketýrský oddíl z vazby?) jsem tedy vlastně spokojen, jen mi uniká, proč vynaložit tolik energie na tolikrát viděné, zvlášť když se původní romantismus někam vytratil a pro moderní pojetí "všechno je špinavé a temné" v boji ani pořádně nerozeznáte protivníka. A že tu vystupoval nějaký kardinál Richelieu jsem si bohužel tentokrát vůbec nevšiml.

Nesmírně se stydím za to, že nejsem černá žena, leč má pojišťovna zatím potřebné úpravy neproplácí... Tudíž čtyřdílné dokudrama ani zdaleka nedosahuje kvalit obdobných děl dané produkce. Očividně chyběly peníze, uvěřitelné herecké výkony i potřebná výprava, takže v porovnání s výletem osmanským či carským nemá dílko žádnou šanci. Co mi však vadilo kategoricky více, byla účelová nadinterpretace, argumenty, za které by se nestyděl ani Z. Nejedlý ("moje černá babička si myslela to a to, takže to musí být pravda!") a účelové pohrávání si se sledem historických událostí, které usvědčí ze lži i letmý pohled na anglickou wikipedii. Záměr tvůrců je jasný, zůstává pouze otázka, zda jde o cíl potřebný.

Jako by první řada vlastně neskončila a jelo se na úspěšné vlně stále dál. Bez ironie dodávám, že jsem za to rád.

Koncepce zůstala nezměněna a vzdor žabomyším půtkám s nesympatickou ředitelkou i zkratkovitému vyřešení této dějové linky v závěru, se vše - naštěstí - drží starých kolejí.

Rozvíjející se fikční svět Hvězdných válek ukročil směrem k pravému spin-offu, který se bohužel neobejde bez původního hrdiny. Na papíře zní nápad skvěle: Vezmeme tajemného antihrdinu v jeho úžasném brnění a vrhneme ho mezi kriminálníky na pouštní planetě. Jenže ač se T. Morrison snaží, co může, bez helmy připomíná bezradného staříka, kterým každý manipuluje a jemuž je možné namluvit cokoli. Westernový úvod mezi domorodci sice zaujme, ale kriminální podsvětí připomíná dětskou taškařici, respektive takhle nějak bychom šarvátky v mafii vymysleli, když jsme si hrávali v dětství na zloděje. A pak už se jen vrátí Mandalorian a roztomilá loutka a najednou se vypráví o něčem úplně jiném. Finále sice trochu zachrání zábavná bitva, jenže když se nad ní zamýšlím, připadá mi strašlivě hloupá neustálým zvyšováním sázek (pěšáky přebije posila, posilu droidi, droidy bestie atd.). Mrzí mne to především kvůli úžasnému hudebnímu motivu, ale výsledek je přinejlepším průměrný.

Snaha o realističnost jak v detailech, tak v širším plánu bere dech a nebyl by to Ch. Nolan, kdyby si alespoň formálně nepohrával s časovými liniemi, takže vnějškově vše bezvadně sedí. Jako nepozorný divák jsem měl sice tradiční problém s rozlišením některých postav (především vykutálení pěšáci se mi pletli až do konce), ale největší problém tkvěl jinde: Vyprávění mne jednoduše nechytlo. S výjimkou Hardyho pilota jsem postavám nedokázal fandit, jako by mně i autorům bylo lhostejné, jak dopadnou, a tudíž bohužel nemohu vystoupat až k maximálnímu hodnocení.

Třetí série se pokouší vylepšit všechno, co jde, a ve většině případů se jí to daří. Příběh má konečně jednolitý směr, postavy se honosí jasnou motivací a akce je přehledná, i když v zásadě zbytečná. Tvůrci také upouští od násilného proporčního vřazování všech menšin (nebo jsem si na to už zvykl). Úvodní díl mne namlsal a prolínaný bál čarodějů i (spoiler) následná vybíjená potěšily, takže až sem šlo všechno skvěle. Jenomže mi jaksi unikla dramaturgie závěru. Proč bylo nutné na konec přihodit ještě dva nezáživné díly, které významem, stylem i náladou patří někam úplně jinam? V této souvislosti bych se vůbec nezlobil, kdyby byla třetí série kratší a čtvrtá o to delší, pročež jsem zvědav, jak si s tímhle protahovaným úvodem (!) tvůrci poradí. Konečně dodám, že H. Cavillovi rozumím a jedním dechem mu i tleskám, protože postavu, kterou oživil, hrál skvěle.

Pokračování zdařile navazuje, přičemž sází na myšlenku, že by hlavní hrdina měl mít ke kosení nepřátel také nějakou tu motivaci. Kupodivu však protivníků není nepřehledné množství a tvůrci se soustřeďují spíše na jejich kvalitu, takže přestřelky i bitky mezi skoro nadlidskými těžkooděnci lahodí oku. Úvod ve vězení si nese nezaměnitelný náboj nahodilé surovosti a přesun do rakouského mrakodrapu příjemně připomenul prastarou Smrtonosnou past. Roztrpčil mne proto pouze protahovaný závěr, který nebyl tak osobní, jak si asi scénáristé představovali, a tudíž i nadsazená stopáž, která klidně mohla skončit už na střeše. Uvidíme, zda to bude stačit na třetí pokračování.

Na základě šeptandy i recenzí jsem asi čekal víc, než jsem měl. Dovedně vybraní herci sice rozehrávají své charaktery podmanivě, rodinné tahanice působí přehledně i vybroušeně zároveň a hlavní hrdinové jsou tak nějak zábavně sympatičtí, ale celek pohromadě příliš nedrží. Vtipy vás ke smíchu spíše nutí, než že by přirozeně plynuly, a především hlavní zápletka není tak objevná, jak se snaží tvářit. Anu de Armas budu do budoucna sledovat, leč jinak ve mně snímek příliš vzpomínek nezanechá.

Kostru snímku tvoří úžasný, mnohovrstevnatý příběh, jemuž prospívá vyprávění z pohledu několika postav, a atmosféra žánru sword and sorcery, který je zde vystižen bezchybně, přičemž dokazuje, že starosvětské rozvržení charakterů a nahota se uplatní i v dnešní, přehnaně korektní době. Jediné, co mi nesedlo, byla animace. Proč tvůrci doplnili nádherné, ručně malované krajiny nepropracovanými postavami bez stínování a s rušivým výrazným orámováním, je mi záhadou.