Marigold

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně...

Tenhle cikánský epos miluju snad nejvíce ze všech Kusturicových filmů. Cesta mladého míšence Perhana z malé cikánské kolonie do velkého světa, kde místo štěstí najde jen peníze a zmar, je natočená s empatií a precizností, která svědčí o tom, že Kusturica mezi cikánskou komunitou žil a naučil se ji chápat jinak než jako režisérský "gádžo". Výkony herců i neherců jsou výborné, humor je černý jak bota, tragika převelice lidská a některé scény v sobě mají (i díky famózní Bregovičově hudbě) magickou uhrančivost. Je úžasné sledovat, jak původně bodré líčení života v kolonii přechází do těžce tragického závěru, ve kterém se Perhanův svět zbortí jak ten dům k pověšení. Mistr ve vrcholné formě!

O životě jednoho oddaného straníka v nelehkých 50. a 60. letech Titovy Jugoslávie očima jeho syna. Kusturica má neobyčejně vytříběný vypravěčský talent, jeho film (jak je ostatně typické) zabírá poměrně dost rozsáhlý dějinný úsek a umožní divákovi prožít komunismus po balkánsku na osudech jedné rodiny. Miki Manojlovič v hlavní roli (Kusturicův dvorní herec) je tradičně bezchybný, režisér netahá z diváka emoce laciným vršením "působivých" scén, naopak, kouzlo Otce na služební cestě tkví v pečlivé drobnohře s charaktery a citlivým pojetím těch opravdu emotivních scén (např. příjezd rodiny za otcem do pracovního lágru). Jako nitka se pak příběhem vine dospívání hlavního hrdiny, a to všechno drží pohromadě až překvapivě dobře.

Příjemná duchařina s tradičně výborným Michaelem J. Foxem a úchylnými triky. Jackson názorně předvádí, že nápadité veletoče mezi komedií a horrorem mu nedělají žádné problémy, ačkoli jistý nádech režijní rutiny tenhle film bohužel má. Postava polorozpadlého ducha veterána /existuje termín duchodce?/ je vážně k sežrání :o). Nenáročné, pohodové, ale v Jacksonově filmografii Přízraky ničím nevynikají...

Umělá hmota. Je lehká, ohebná, univerzálně využitelná; vystavena žáru smrdí a kroutí se. Lepší je tenhle film nekonfrontovat se skutečností a brát ho jako soubor zelenkovských gagů, protože všelijaké ty řečičky o generačních výpovědi a kdesi cosi... Nevím, možná žiju v jiném světě. Ale Samotáři mi připadali jako kulisový konstrukt, kde je to hulení až do zblbnutí vlastně docela zábavná věc, kde jsou všichni mladí, krásní, umělohmotní. I ta samota je něco, co naši mladí a neklidní hrdinové podstupují z nudy, pouze jako další zábavný experiment ve sterilním papundeklovém světě. Vrcholem je pak Jiří Macháček, který je na první ťuknutí opravdu srandovní, ale když jsem film zkoušel znovu, začal mi jeho "vyčazený pohodář" totálně lézt krkem. A to už vůbec nemluvím o některých dialozích, které jsou tak očividně "vtipné", až mě připravují o duševní klid. To už snad ani není film, to je exhibicionismus. K životnějším patří rozhodně linie se skvěle sehraným ztroskotancem Ivana Trojana a několik dobrých a tak trochu mrazivých point (scéna s Japonci)...

Dlouho dlouho jsem si říkal, že Nemocnice po dvaceti letech je skutečně tak blbá. Pak mi to ale přišlo podezřelé... Co když se pletu? No ano, ty náhlé zvraty, nesmyslné výroky, ještě nesmyslnější postavy a roztahaná zápletka... Ovšem! Přátelé, to je pokus o Twin Peaks po česku... Pak ovšem přišel díl poslední a smutné zjištění – nikoli, je to opravdu tak dementní. Hotový hřbitov herců. Nulový scénář, nulová psychologie postav, nulová režie, herecké výkony z kategorie nočních můr. Márnice plná vychladlých legend. A tenhle funus bude zřejmě ještě pokračovat. Inu, dejme lidu, co si jeho vkus žádá. Škoda, že českému diváku nevadí si k pondělnímu kafíčku zakousnout takový dramaturgický výkal...

Nechápu gloriolu "geniálního seriálu" a nechápu ani špínu, kterou na Nemocnici někteří házejí. Seriál, který mi stačilo vidět jednou, ale nijak zvlášť mě ani nezaujal, ani neznechutil. Je to prostě kvalitní řemeslo, dobrá "vypínárna" po těžkém dni. Klasické médium přenosu vlastních starostí do "jiného" světa... Sice to trochu zavání normalizačním sedativem, ale přesto Nemocnice svoje kvality to má (přinejmenší za toho Kopeckého si to tři hvězdy zaslouží)...

Kultovní sitcom, který sice trpí snad všemi obvyklými neduhy, kterými může sitcom trpět (opakování totožných zápletek, omezený repertoár vtipů, časté sklouzávání k moralitám za každou cenu), ale narozdíl od 99% US seriálové produkce je výtečně sehraný, má neodolatelný smysl pro ten nejčernější humor a jeho postavy se snadno stanou součástí vašeho života. Pro mne osobně první kontakt s žánrem a dodnes nastavenou laťku žádný jiný nepřeskočil...

Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska...

Geniální záležitost s nejlepším soundtrackem v dějinách filmu :o)) No, nejsou ty jejich zpívánky k sežrání?