Marigold

Na tohle jsem byl zvědavý. Dlouholetý budovatelský zápal pro kulturu českého stalinismu to povznáší o trochu výš (Velká tavba rulezzz), Michal Dlouhý opět herecky září, jako jeden z mála dokonale spojil nacvičenou Štěpánkovu dikci / mimiku s vlastním projevem, některé scény s Burianem opět jemně působivé, ale jako celek strašně rozbíhavé, nedůsledné, pointa s rámcovým vyprávěním vyzní do ztracena (nejen kvůli fadeu). Dokoukal jsem bez křečí, ale i bez pocitu obohacení...

Something wicked this way comes! V jedničce měli čokla, ve dvojce umělecké ambice. A tváří se při tom stejně smrtelně vážně... a já jim to tentokrát žeru. Důkaz toho, že headshoty patří do galerií a pozdní bondovky jsou možná přežité, ale svým důrazem na stále troufalejší sety ovlivňují i filmy, od kterých byste to úplně nečekali. Zároveň se Stahelski otrkává jako režisér a ještě víc si hraje s timingem akce, který, na rozdíl od mnoha kolegů, považuju za podstatně vymazlenější než v jedničce (už ani nevím, kdy jsem se tak přiblble usmíval při vyzbrojovací scéně). Wick se chytil přesně toho, co mě v jedničce bavilo nejvíc – zvláštní mytologie bratrstva zabijáků – a doplňuje další zajímavé střípky. Hlavní ingrediencí vedle vymazleného vizuálu, bláznivě pompézní scénografie a fantastických choreografií je pochopitelně Keanu. Ten jde proti módě osvalených bijců a zabíjí stále stejným a stále stejně průrazným pohledem. Reeves se vrací mezi elitu dveřmi, od kterých to ještě před třemi lety nikdo nečekal. A já nemůžu než konstatovat, že na trojku ve stylu "him vs the world" se prostě těším. Velmi, velmi milé překvapení, které se stejnými figurkami zahrálo ještě lepší partii.

Ta atmosféra vás pročistí jako slavná voda profesora Volmera. Prvních cca 15 minut čistá extáze. Jako gotický horor od Sorrentina. Dokonce člověka asi hodinu Lék na život drží v podezření, že přichází s chytrou metaforou světa stiženého rakovinou ambicí a mamonu. Nic takového se samozřejmě nekoná, scénář má roztroušenou sklerózu, takže celkem primitivní incestní storku cestou rozsype tak dokonale, že na konci moc nedává smysl. Ale to nevadí. Tenhle film ztrácí příčetnost stejně zábavně jako hlavní postava a plesový závěr je něco, co v Hollywoodu umřelo ve 30. letech. A Verbinski to tahá z rakve, jako by to byla ladná křepelka. Nekrofilní soulož se vším všudy. Nesoudná, nepříčetná, místy bezmála debilní... ale strašně zábavná. Nevíte, kde se dá ta alpská voda pořídit?

Trainspotting byl jako naskakování na rychlík, který nikam nejede. T2 je jako čekání na vlak, který už dávno ujel. Že tuhle marnou nostalgii a zacyklenost film tematizuje jako jeden z hlavních prvků zápletky a nových osudů starých postav, pokládám za polehčující okolnost, ne za vykoupení a kvalitu. Je to jako sedět dvě hodiny s vyžilým týpkem, který šťavnatě vykládá o tom, jaká to v devadesátkách byla jízda. Posloucháte, ale na konci jste rádi, že ho (snad) už nikdy neuvidíte.

Výstřední, ale spíš neuspokojivým způsobem. Hawley je mistr spojování zdánlivě nekompatibilních elementů, ale tady se to sype. Lehce přes hranu ve všech ohledech. Finále navíc nevypadá moc dobře, pokus o plynulost Daredevila tu připomíná spíš lehčí digitální spasma.

Génius prostřednosti.

Tohle urinální Breaking Bad s příměsí plesu příšer bylo už potřeba. Má to šťávu.

Začíná se nám to trochu honit za vlastním vypelichaným ocasem... hmmmm...

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon.

Silně přespekulovaná moralita / podobenství zkorumpovaného Ruska. Čím se ten film snaží být závažnější a tragičtější, tím je průhlednější a mělčí. Takový ten depresivního populismu, který svádí k poměrně povrchním moudrům o tom, že slušný člověk nemá šanci. Leviatan pro méně náročné.