Roman Albach

Můj první a zatím i poslední film, který způsobil, že jsem po jeho zhlédnutí nemohl spát, svíral se mi žaludek a jen jsem pořád přemýšlel nad životem dvou kovbojů, co se poznali pod Zkrocenou horou. Těžko se mi komentuje film, který u mě přesáhl hranice filmu... Smekám před geniálním Angem Lee, výborným Jakem Gyllenhaalem a Heathem Ledgerem. Nikdy neodpustím Akademii, že tomuto snímku nedala Oscara za nejlepší film.

Romy Schneider, Michel Piccoli a Claude Sautet. Trojice umělců, která v 70. letech přiváděla do kin filmy, které se dnes už nevidí. Věci života... věci všedního dne pojaté tak, že se vám tají dech. Automobilová nehoda, na jejímž konci leží v trávě muž, který si právě uvědomil, že umí milovat. Na jejímž konci je zdrcená žena, která do poslední chvíle věří v jeho lásku. Na jejímž konci je jeho manželka, která ukazuje svoji velkou lidskost. Silné, pravdivé, neobyčejné.

Vysoká škola vztahů. Dva muži, jedna žena. Na začátku se vám chvíli bude zdát, že karty jsou rozdány. Ale to je velký omyl. Postupně chápete a obdivujete Césara, zamilujete si Davida a pochopíte Rosalii, která najde tu jedinou možnou cestu z jinak uzavřeného kruhu. Z mého pohledu jedna z nejlepších rolí Romy Schneider, která komplikovanou Rosalii uchopila svým neopakovatelným a jedinečným způsobem. Claude Sautet byl mistr v zobrazování vztahů mezi mužem a ženou. A tímto filmem nám to zase dokázal. Geniální dílo.

Docela obyčejný příběh vypráví na první pohled docela obyčejný příběh ženy, která už ví své, nenechá se nikým manipulovat a je schopná žít svůj vlastní, nezávislý život. Je to film o ženách pro ženy. Na který by se měli podívat i muži, aby ženám více porozuměli ;-) ... Každopádně se jedná o jeden z nejlepších filmů Romy Schneider natočený pod režijní taktovkou jejího přítele Clauda Sauteta, kterému kdysi řekla, že je čas, aby natočil příběh o obyčejné čtyřicetileté ženě a problémech, které musí řešit. A Claude Sautet za několik měsíců přišel za Romy se scénářem k Une histoire simple. A tak vznikl film, který později přinesl Romy Schneider zaslouženého Césara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. Škoda, že takové filmy se dnes již netočí...

Ještě dlouho po zhlédnutí tohoto filmu mi zněla v uších ukolébavka, kterou broukala Mercedes umírající Ofélii. Krásný film, který strhujícím způsobem propojil pohádku a válečné drama. Ivana Baquero byla pro mě velkým překvapením, protože dvanáctiletou Ofélii nehrála, ona jí byla. Dospívající dívka při své snaze dostat se zpátky do pohádkového světa předvedla tolik odvahy, že by jí dospělí mohli jen závidět. Od začátku filmu jsem měl o ní strach a doufal jsem, že svůj boj jak ve skutečném, tak pohádkovém světě vyhraje. Bohužel pozdě jsem pochopil, že není možné zvítězit v obou současně. Ale zvítězila alespoň v tom lepším.

Moje první setkání s Pedrem Almodóvarem mi doslova vyrazilo dech. Nádherný, originální příběh, kdy jste každou chvíli něčím překvapeni a přitom všechno do sebe vlastně zapadá jako dětská skládačka. Španělská krása, která zcela právem získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

V jednom z nejlepších Viscontiho filmů před námi ožívá Bavorsko druhé poloviny 19. století, v jehož čele stojí král, který se nikdy králem stát neměl. Helmut Berger jako Ludvík II. Bavorský geniálně zvládá přeměnu z oslnivě krásného, vzdělaného panovníka na flustrovaného a zakomplexovaného podivína, který hledá únik v uměle vytvořeném světě oper Richarda Wagnera. Romy Schneider po 13 letech opět představuje ve filmu Alžbětu Rakouskou, už to ovšem není sladká císařovna, která dává pít kolouškovi z lahve. Je to komplikovaná žena toužící po svobodě, kterou v habsburském domě nikdy nemůže najít. Visconti připravil pro diváky velkolepou podívanou, kdy v každém záběru potvrzuje svoji touhu po autentičnosti a perfekcionismu. Nic zde není laciné, každý detail dotažený do konce. Nic není ponecháno náhodě. Již nikdo nenatočí takto věrohodný obraz té doby jako to dokázal poslední režisér-aristokrat Luchino Visconti.

Co říct k fimu, který celý svět zachvátil dlouhotrvající Titanicománií? Neznám nikoho z mých vrstevníků, který by Titanic neviděl aspoň dvakrát. Já jsem po první projekci nedokázal pochopit, jak někdo mohl tak dokonale natočit tu nejznámější námořní tragédii v dějinách . Titanic je film, u kterého mě pokaždé mrazí a nikdy mrazit nepřestane..... A to se mi potvrdilo i po dlouhých letech při 3D projekci, kterou jsem absolvoval při stém výročí potopení Titanicu. Přece jenom je to už 15 roků, co jsem ho viděl poprvé, už nejsem teenager, tak jsem měl přirozeně obavy. Ty naštěstí zmizely už s prvním zahoukáním Titanicu. Velkolepá loď a její zkáza natočená způsobem, který už nikdo nikdy nepřekoná.

Jak snadno se stát zločincem, kdy slovo zločinec vlastně není ani na místě. Thelmě a Louise od začátku fandíte, víte, že dělají chyby, ale naprosto jim rozumíte. Chcete, aby to všechno nějak zvládly a až pozdě pochopíte, že je zde vlastně už jen jedno řešení.... geniální film, výborné hlavní představitelky, dokonalá režie.

Když jsem viděl pár upoutávek na IG, říkal jsem si, to bude nějaká slabší romantická komedie, co staví na dvou pěkných tvářích. Zápletka princ a syn prezidentky mi přišla hloupá. Pak jsem jeden večer otevřel Prime Video a úplně jsem změnil názor. Velice kvalitní LGBT film, který začíná jako komedie a postupně se mění na romantické drama dvou mužů, kteří se milují, ale okolnosti jsou proti nim. Poslední třetina filmu je velmi silná a samotný závěr s demonstracemi před BP mi ve finále přijde velmi realistický. Je to velice příjemný snímek, po jehož projekci musí mít každý nehomofobní divák úsměv na tváři a možná i malou slzu v oku.