Endurion

Dostojevského Raskolnikov ve Zločinu a trestu spáchal vraždu, protože věřil, že je lepším člověkem než jeho oběť a má tedy morální právo vzít jí život. Týpek v Bressonově Kapsáři okrádá lidi, protože je moc cool na to aby si našel normální práci. Pardon, ale jestli to měla být adaptace, tak se ztratila podstata původního díla, a jestli to mám hodnotit jako samostatné dílo, tak ho musím zhodnotit jako banální a zbytečné (a ještě k tomu k uzoufání nudně natočené, ale s tím je u Bressona potřeba počítat). Jedna hvězdička za to, že to aspoň není zbytečně dlouhé.

Téma klimatické krize se v hraném filmu moc často nezpracovává, téma environmentálního žalu už vůbec ne. O to větší mám radost z tohohle finského filmečku, který se věnuje právě tomu, a navíc ještě dává problematice lidský rozměr díky citlivě zpracovanému a přesně odpozorovanému generačnímu konfliktu. Hodně chválím i vizuální stránku filmu a těším se, až nás Ida-Maria Olva a Heini Mäntylä obdaří celovečerním debutem - určitě budu u toho.

Hlavní hrdina vypadá jako světec z renesančního oltáře, bohužel přesně takový má i emoční rozsah. Není to zřejmě chyba herce - problém bude spíš v tom, že jediné, co ho Václav Kadrnka nechává celý film dělat, je běhat a koukat se na věci. Těší se kluk na nový život v cizině? Nebo má ze stěhování obavy a nechce přijít o své zlínské kamarády? Jaký je jeho vztah k otci, za nímž má přiletět - pamatuje si ho vůbec? Zdá se, že je pryč celé věky... Kadrnka nám nedovoluje ani náznakem vniknout do vnitřního života hlavní postavy (svého alter ega) a tím je celá anabáze na normalizačních ouřadech naprosto bezvýznamná, ať dopadne jakkoli. Jednu hvězdičku dávám za výpravu - což je paradoxní vzhledem k tomu, že režisér natočil film z vlastních prostředků a tedy s naprosto minimální výpravou - ale funguje to, atmosféra je tíživá a všudypřítomná normalizační hněď nás nenechá na pochybách, že jsme na konci osmdesátých let (pořád nedokážu pochopit, jak lidi dokázali žít v prostředí, kde všechno mělo barvu různých odstínů hovna). Ani bych k dosažení věrohodnosti nepotřeboval hromadu předlouhých detailů na dobové rekvizity... spíš bych ocenil, kdyby si režisér našel čas na lidské bytosti a nějaký příběh.

Lauren Schmidt a ostatní tvůrci tohohle seriálu vejdou do historie jako největší mamlasové v dějinách televize. (Dokonce větší než D&D.) Dostali práva na jednu z nejslavnějších a nejoblíbenějších značek v žánru fantasy, obří rozpočet (těžko by si za adaptaci někdo dovolil vypláznout víc peněz než Netflix), rozsáhlou seriálovou stopáž, knižní předlohu, která svojí povídkovou strukturou přímo vybízí k seriálovýmu zpracování, hry, co dávaly klíč k vizuálnímu pojetí světa, a navrch Henryho Cavilla, jednoho z (právem) nejžádanějších herců svojí generace, co do toho šel jenom z lásky k předloze. Nemohli si přát jednodušší a vstřícnější podmínky, a přes to všechno to oni dokázali, s prominutím, takhle pos*at. Knižní předlohu jsem četl tak dávno, že si z ní nepamatuju téměř nic, neměl bych proto problém se od ní oprostit a přijmout změny, pokud by dávaly smysl; Sapkowskýho knihy nejsou žádná bible a maj svoje mouchy. Jenže změny, co tam zanesl tvůrčí tým, jsou tak bizarní a objektivně špatný, že mam chuť je poslat do prváku scenáristiky na FAMU, aby jim vysvětlili aspoň základy, jak se to dělá. Tu zmatenou a hnusně natočenou novodobou Xenu jsem zvládl vidět do druhý epizody druhý série, pak jsem si řekl, že si radši zahraju kvalitní adaptaci Zaklínače od CD Projektu než abych se dál trápil u týhle netflixácký zhovadilosti. Pan Cavill to nejspíš vnímá podobně, v jeho další kariéře mu přeji jen dobré.

Absurdita situace, která pramení už z jejího principu (měření výtvarného nadání) je znásobená absurditou postav, které v tom vystupují (jak na straně uchazečů, tak na straně pedagogů) a kteří často ochotně zacházejí za hranici parodie a karikatury sebe sama, aniž by si to sami uvědomovali. A takhle astronomicky znásobená absurdita je geniálně posazená do kontrastu s všednodenní nudou vrátných a uklízečů na chodbách... asi hodinu a čtvrt jsem tomu filmu absolutně neměl co vytknout, jenom posledních 20 - 30 minut to bohužel začalo trošku vyhnívat a opakovat se. Což je škoda, protože s trochu radikálnějším střihačem by to byl absolutně bezvadnej film. I tak je to ale strašná sranda, a byla by, i kdyby to nebyla realita - jenže ona je to k tomu všemu navíc přesná sonda do dění na naší nejprestižnější výtvarné škole. Plejáda bizárů, mezi kterejma se občas objeví i pár dobrejcg postřehů o umění a jeho smyslu. 4,5*

Problém s Adamem Ondrou je ten, že v životě opravdu nedělá nic moc jiného, než že leze. A když neleze, tak trénuje, aby potom lezl lépe. Což prostě nestačí na celovečerní stopáž, zvlášť když film nesměřuje k žádnému cíli. OK, směřuje k olympiádě, která dopadla celkem neslavně (spoiler, ale asi jste to tehdy ve zprávách taky zaznamenali) a sám Ondra ve filmu přiznává, že tam jede vlastně spíš z povinnosti, než že by ho to tam nějak osobně táhlo. Proč na to mám teda koukat, když to nezajímá ani samotného protagonistu filmu? Radši bych viděl třeba film z nějaké Ondrovy expedice, tam by byl cíl jasný a mohlo by to mít i potenciál dobrodružného filmu. To, co jsme dostali, je jen úhledně, ale zoufale nudně natočené celovečerní promo video jednoho mimořádného sportovce.

Ridley si chtěl natočit svýho Rašómona, ale nedošlo mu, že vtip je v tom odvyprávět příběh třikrát jinak, takže váháme, na čí straně je pravda - ne třikrát za sebou ukázat to samý s přidáním pár bezvýznamnejch detailů. Jednu hvězdičku dávám za závěrečnej duel, kterej je epickej i navzdory legračním přilbám, a jednu za Matta Damona s ještě epičtějším blonďatým mulletem. Jinak je to bohužel hrozná nuda a ohromnej promarněnej potenciál. Teda, Ridley Scott vlastně říkal, že mě ten film nezajímal kvůli tomu, že jsem milenál co furt kouká do telefonu a nechce se dozvědět nic novýho. Tak možná je to ve skutečnosti tim.

“He’s not the Messiah. He’s a very naughty boy!" Definitivní film o zrodu křesťanství a geniální komedie od začátku do konce. Monty Pythonům se podařil husarský kousek: udělali si legraci z celého křesťanstva (a židovstva k tomu), aniž by byť na moment zesměšnili předmět jejich víry - vlastně se dá říct, že celý film byl napsán a natočen s maximální úctou ke Kristovi a jeho učení. Přesto se tvůrcům podařilo upadnout do nemilosti fanatických následovníků sandálů a tuřínů po celém světě a za to jim patří nehynoucí sláva. “Yes! We’re all individuals! Yes, we are all different!”

Nestává se to často, že bych narazil na film, ve kterým nedokážu najít jedinou věc, kterou bych mu mohl vytknout: Ex Machina je bezchybně napsaný, podmanivě natočený, naprosto přesně obsazený a zahraný sci-fi o věcech, co by nám měly dělat reálný starosti. Ne fakt, tenhle film prostě nemá jedinou chybu. Blade Runner naší generace. A ještě k tomu je místama i dost vtipnej...

Cenim několik zajímavejch režijních nápadů, Michala Kerna v hlavní roli a hlavně to, že se někdo pokusil o dobovku, která má větší ambice než oživit slavnou mrtvolu a pořádně ji vyhajpit. Já jsem se u tohohle filmu ale stejně strašně nudil. Je to zbytečně a samoúčelně zmateně vyprávěný, ve filmu skoro neexistuje jinej druh scén než "postava sedí a mluví" nebo "postava stojí a mluví". Dvě hodiny nepřetržitýho předávání informací dialogem ustojí málokdo. Vlastně nevim, co jsem si z toho měl odnést, pokud jsem historickou osobností Arvéda nebyl předem fascinovanej tak, jako nejspíš byli scenáristi a režisér. Vizuálně ten film neurazí ani nenadchne (hodně vyumělkovanejch statickejch detailů nabarvenejch nahnědo v opakujících se lokacích). Michal Kern je skvělej, naopak Saša Rašilov je živoucí důkaz, že hereckej talent se nedědí. 1,5*