VenDulin85

Když Sever válčil s Jihem, aneb v hlavní roli vlak. Krom úžasné komedie je zde vidět, že slova jsou často zbytečná, vystačíte si s grimasami.

Bezchybné... Neviditelnou přijímám se vším všudy. Jsou tu samozřejmě asociace na Černou labuť, ale Die Unsichtbare je ještě o něčem jiném, a to se Němcům podařilo vyhmátnout tak dobře, že už ani nemám co dodat, za pět*.

Bez mučení přiznám, že knihu jsem ještě nečetla (do důchodu mám ale daleko a co není, může být), tak jsem zatím vlítla aspoň na filmovou adaptaci a dostala jsem své. Je mi upřímně líto těch, kterým se ty dvě hodiny vlečou (někteří tu uvádějí slovo 'nuda' :-o) a černobílá hmota je do sebe nepohltila tak, jako mě. Děj je celkem přímočarý, farmářskou rodinu Joadů jsem hned soukromě překřtila na joudy, ale hned po tom křtu mi přirostli k srdci a už se ho nepustili. Velká hospodářská krize je zde vylíčena tak, že si co pět minut říkáte- a tohle je Amerika?? Země nekonečných možností s nekonečným obzorem? Co se mi líbilo asi nejvíc, byl rozhovor syna (Henry Fonda) s matkou (Jane Darwell) v závěru snímku, někdo by mohl namítnout, že tu dýchla červená knihovna (nebo šed..ehm), ale pozor, vážení, za tohle dílo dostal Steinbeck nobelovku, takže vsadím boty, že rozhovor je převzat doslovně.

Film s názvem Sliz... z roku 1988... prostě musíte mít na svém filmlistu, jinak nejste správní fajnšmekři. Pokud máte rádi tyhle snímky z období okolo vašeho narození (takže žádné ajfouny, prosím) a nebojíte se toho, že byste se mohli bát, směle do Slizu. Mně osobně se zamlouvalo pojetí a nálada filmu celkově, několik scén bylo vyloženě skvostných a za ten konec jsem chtěla popadnout ocelovou tyč a mlátit s ní do topení (jako nadšením, kdyby to někdo neto..), ale nemám doma ocelovou tyč. Asi bych si ji měla pořídit, kvůli dalším snímkům, člověk by měl být připraven.

Houbičky měly to štěstí, že jsem se na ně podívala po odpudivých Zombeavers, takže asi cokoli, co by následovalo bezprostředně po té šílenosti, bych označila za bezmála skvost... Ale i jinak jsou Shrooms takové evropské, hravé, průměrně originální (člověk se tam i zepár informací dozví), pohled na ně neuškodil a zároveň nezarmoutil.

Ano, podívala jsem se na Fotbalovou horečku... Ne, nebylo to dobrovolně... Ano, líbilo se mi to, rozhodně půjdu i do knižní předlohy, Hornby umí psát. Ne, na fujbal nepůjdu, díky za optání a sbohem a šáteček ;-).

Na tuto dramatickou minisérii jsem zabrousila hlavně proto, abych se podívala, jak hrál Benedict, než se z něj vyloupl Sherlock, protože každý herec musí někde začínat... Netušila jsem, že se mi dostane tak příjemné podívané, kde uvidím samé staré známé, příjemnou Rachael Stirling v roli Nancy počínaje a Hughem Bonnevillem, zapáleným to socialistou konče. Teď si říkám, že sousloví "příjemná podívaná" musí vyznít poněkud zvláštně, když si přečtete obsah filmu, ale.. tak nějak jsem se oprostila od toho, za který tým tam holky kopou a vybrala si z toho to podstatné- každý je svého štěstí strůjce (byť teda ve viktoriánské Anglii to měli tehdy těžší, to joo).

Rok 1941... to není pro vás dostačující argument na čtyři*? Dobrá, možná to bude moje menší (kššc!) úchylka, kdy černobílé filmy neumím řádně zkritizovat, ale krom toho ošklivého vlkodlaka to dýchá ničím nenahraditelnou atmosférou, kterou já prostě můžu.

Asijské horory někdy není lehké přijmout, ale když je přijmete, tak se vším všudy, i s pomalinkým rozjezdem, kdy přejete 'adrenalin' všem zúčastněným, jen aby se už něco začalo dít... a pak je najednou toho adrenalinu až moc, ale máte, co jste chtěli. Každopádně se tu snoubí dvě základní pravidla- nebrat stopaře + nechodit na návštěvu k cizím lidem, dokud se nepřesvědčíte, co přesně mají rádi k večeři.

Asi poplavu proti proudu, ale mně to zase nijak výjimečné nepřišlo, dokonce se dá říct, že jsem se notně trápila a často uvažovala o předčasném ukončení. Když to mám porovnat s knihou, kterou jsem četla ve svém nejsilnějším čtecím období před více než polovinou svého života (to zní strašně, btw.), film ve mně zdaleka nevyvolal takové emoce.