VenDulin85

Série, která mě přiměla přečíst knižní předlohu (zábava na měsíc a půl zhruba), což je co říct... Po přečtení tedy můžu směle prohlásit, že tato verze je knize velmi, velmi blízko. Zachytila všechny důležité momenty a postavy a udělala to tak, že se mi to líbí. Až jsem si řekla, že Tolstoj má určitým způsobem blízko k Austenové a mohl se s ní poradit v jediném bodě, kde jsem nebyla spokojená (osud Soni). Ostatní záležitosti- výprava, herci, hudba, všechno za jedna. Ve chvíli, kdy se do sebe Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová zamilují, se vy zamilujete také.

V dnešní době hodně nenápadná a skromná záležitost, o to víc překvapí, že se spousta scén natáčela v Praze a přilehlém okolí (a taky, že je eRková, ale... jo, ta scéna skoro na začátku, piáno v bytě by nemělo chybět :). Catcher určitě má co nabídnout už svým námětem a hereckým obsazením, ale ve scénáři šlape nesměle jako mravenec v kádi se zelím, chtělo by to trochu fortelnější a přitom umnější úchop. Nejlepších je bezpochyby posledních dvacet minut, šachová partie odehrávající se pouze v hlavách dvou důstojných protihráčů a pak závěr (ne že budete jako já a vyspoilerujete si to sami sobě na wiki ;-). Dnes za tři a půl (tady musím dát 4, protože 53% není adekvátních) a opět potvrzeno, že čím méně očekávání, tím líp.

ČSFD filmový víkend v Boskovicích 2018. Film, kterého jsem se obávala z celé šestky nejvíc a kterého se i POMO a strifer obávali tak moc, že při každé zmínce o něm se snažili zapůsobit na diváky, aby mu dali za pět, aby se tak poznali ti, co na něj byli v letním kině v Boskovicích... No za plný počet nedám, ale možná i z absence spánku vidím samu sebe, jak uděluji tři hvězdy. Nevím, jestli mi totiž něco bude schopno vymazat z paměti chvíli, kdy pořadatelé museli stopnout film skoro na začátku, když bylo třeba utnout/zpacifikovat/vyvést na šrot opilého strejdu, přičemž promítač bravurně pauznul film v momentě, kdy většinu plátna zabírá tvář Jasona Stathama s jeho pověstným pohledem ala "I will end you". Druhá hvězda je za Stathama, třetí za Meg- opravdu jsem nečekala, že se budu tak často guilty pleasure smát.

Bylo nebylo. V jednom domě se stala vražda paní domácí-bestie obecné. Otisky prstů vedly k té nejvíce pravděpodobné osobě- nezdárnému synu Jackovi, který byl zatčen a umírá ve vězení... Po necelých dvou letech se však v domě objeví muž, který Jackovo (tehdy neprokázané) alibi dosvědčuje a zdá se, že mu velmi záleží na tom, aby byl aspoň po smrti očištěn. Dobrá, zapomeňte na knižní předlohu, protože vraha si prostě tentokrát zahraje někdo jiný! A proč ne (možná by i Christie byla pro). U Britů mě fascinuje, jak si hýčkají svoje příběhy a Zkoušku neviny v letošním roce natáhli na tři díly. Dostalo se tak víc prostoru pro doktora Calgaryho, majetnickou matku a pro všechny ty charaktery adoptovaných dětí... Motiv měli všichni, vrah je jen jeden. Nevěřila bych, že po nových Černoušcích dosáhne nějaký Agathin příběh tak temně zlověstné atmosféry a tíživého konce...

Další filmová adaptace románu Johna le Carrého, který má nezaměnitelný rukopis: tempo vyprávění více než pomalé, někdo by řekl, že se tam ale vůbec nic neděje... a pak to v závěru přijde a chudáky neznalé málem zabije hutná atmosféra, emoce a všechno to kolem a okolo. Po snímku (a knize) Tinker, Tailor, Soldier, Spy už jsem si na to dávala bacha a stejně jsem zůstala nevěřícně koukat jak motýl znehybněný špendlíkem (jiné přirovnání mě opravdu nenapadá). Knihu jsem zatím nečetla, ale i tak chválím scénáristy, že opět vystihli ducha příběhu a černobílá kamera to už jen podtrhla.

Každý správný noir má v rukávu aspoň jedno eso a Woman in the window skrývá hotový full house. Slaměný vdovec a odborný asistent v jedné osobě se náhle ocitá ve víru nečekaných a značně nepříjemných situací, když oproti svým zvyklostem přijme pozvání na skleničku (jistě, alibisti budou tvrdit, že se šel "jenom" podívat na další vydařené portréty) od uhrančivé mladé ženy. No a pak už to je jako když v zimě na vrcholu kopce uklouznete na zasněžené ledovce... Vynikající výkony všech zúčastněných a opravdu zcela nečekaná závěrečná pointa.

Hodně, hodně zvláštní snímek. Já vážně nechci srovnávat současný Bangkok s pobřežním bulharským městem bratru třicet let zpátky, bylo mi tedy o necelý rok víc než ztracenému Nicolasovi (a jak to dopadlo, našla se? Našla děti, našla), ale... když nebudu srovnávat, není už moc, co bych vypíchla. Hudba Andrea Moricconeho byla velmi zdařilá, ale bylo jí až moc- někde bych prostě nechala mluvit "ticho" velkoměsta. Mně taky nehrála hudba, když jsem šla zpátky z tržnice a hledala cestu k domku, kde jsme bydleli (ono když se vám ztratí rodiče, co taky jiného dělat). Obdivuju vznik snímku, muselo to stát spoustu úsilí, ale nějaký citový zápal tam proběhl jen na začátku, pak už to jen doutnalo, až to vyhaslo.

Tak tohle bych opravdu chtěla slyšet jako rozhlasovou hru... Excelentní noir, skvělé obsazení, výsostně nesympatická osoba v hlavní roli. Tohle už prostě nepřevedete do našeho století ani kdybyste se rozkrájeli na uncle bens.

Černobílá klasika. Dům na pobřeží. Mladá vdova s dcerou. Duch v domě. Pardon me, ale moje dcera je příliš mladá na to, aby... viděla ducha. Gene Tierney s bezbrannými dětskými kukadly a Rex Harrison jako kousavý charismatický... duch námořního kapitána. Celou dobu, kdy jsem se mírně prala s anglickými titulky, jsem si říkala, jak to skončí. A věru, odehrálo se toho tam tolik, že by na to v dnešní době potřebovali tříhodinovou epopej, jejíž závěr by pro jistotu nechali otevřený, aby mohli za rok natočit velkolepé (opět tříhodinové) finále. A pak sequel... a pak prequel, život kapitána Gregga. A tak dále.

Ať se na to nedívají majitelé domácích mazlíčků, příliš by trpěli... jinak si v Alibi na klíč přijdou na své všichni krom nekrofilních vyznavačů mah jongu, troufám si říct. Frantíci si prostě servítky neberou a i když místy dupou na plyn až moc (zběsile, hehe), šťávu to má. Mě osobně zaujali Gregovi loajální spolupracovníci a souboj se světelnými meči za jízdy v karavanu, jinak jsem celý příběh o kupících se lžích brala s dost velkou rezervou, dnes za 3,5*.