lola3121

Úžasný seriál, na který mám ty nejlepší vzpomínky. A vůbec bych se nezlobila, kdyby ho v TV zopákli (třeba místo různých Ordinací, Pout či jiných ptákovin).

V porovnání s předchozím režisérovým snímkem Fucking Amal jsou hrdinové Tillsammans o něco starší a řeší trochu jiné problémy v jiné době. Život v rádoby hippie komunitě, kam přichází Elizabet se svými dětmi, se zpočátku jeví jako jeden velký odvaz. Pak začnou vyplouvat "soukromá dramata", která řeší jednotliví obyvatelé domu, tvořící bizarní směsici složenou z permakulturní hippie dvojice, transsexuála, lesbičky, levičáckého fanatika, apoštolky volné lásky a několika společných dětí. Film je poměrně vtipný, i když závěr na můj vkus až moc happy. Ve švédských hercích se moc neorientuji, ale pokud jste viděli některý film z trilogie Milénium, Michaela Nyqvista v roli Elizabetina manžela určitě poznáte.

Nenáročná komedie plná (polo)nahých ženštin, toužících dostat se do postele s poměrně nevzhledným hlavním hrdinou. Ovšem účel světí prostředky, takže většinou pod vidinou úžasného manžela, který přijde POTOM, tento akt rády podstupují. Pak jsou tam ještě tučňáci, hrdinův přítel prznící grapefruity, a trochu přičmoudlá Jessica Alba, do níž se hlavní hrdina zamiluje, zatímco ona o něj nemá zájem. A zkuste hádat, jak to dopadne.

Podle mě jedna z povedených Kingových adptací, zde opět podhodnocená. Rozcuchaný a nemytý Johnny Depp ploužící se po bytě v umolousaném županu je prostě k sežrání a Kreace Johna Turturra coby Shootera rovněž není k zahození. S nadšením řadím tento titul do své deníčkové sbírky... a neodpustím si vzkaz pro místní komentátory: "S těma předvídatelnýma pointama už se jděte taky vycpat".

Mám bohužel v čerstvé paměti knižní předlohu, čili srovnání se neubráním. Začátek téměř doslovně stejný, pak se to začalo rozjíždět a konec už byl od knihy v nedohlednu. Zřejmě bylo nutno dostát happyendu, což je v tomto případě poněkud pracné, pročež počet mrtvol byl zredukován na jednu (!) a s Toddem to pro jistotu nedopadlo nijak, čímž grandiozni knižní závěr a vlastně celá Toddova postava vzala úplně za své. To mě poněkud rozladilo, stejně jako to, že místo nacistického zločince vidím prostě pořád Gandalfa Šedého. Takže to nakonec zachránil za teplouše namaskovaný David Schwimmer a v malé roličce rovněž Široko neboli Jan Tříska.

Mysteriozní thrilery miluju, ovšem tohle bylo zklamání na celé čáře. Námět vynikající, realizace bohužel ne. Celé jaksi podivně překombinované, naznačené, ale nedotažené, místy nudné. Tohle jsem si fakt nezasloužila. Ještě vyzkouším větu "Už tě nemiluju". Schválně, jestli tím někomu zachráním život, v tom případě jsem ochotna přihodit další hvězdu.

Film o vlacích, osamělosti a přátelství. Hlavní role byla zřejmě psána na tělo Peterovi Dinklagemu, kdo jiný by to taky takhle zahrál, že? Film vřele nedoporučuji milovníkům akčních filmů, jelikož zde se většinou sedí, mlčí, čte a hledí na koleje, po kterých dokonce občas přejede vlak. Velkým odvazem je pak návštěva místní knihovny a největší akcí návštěva baru, kde si hlavní hrdina dá pár panáků a posléze vyskočí na stůl a zakřičí. Pak jde v klidu domů a cestou usne na kolejích. Vlak ho nepřejede, protože je malinký a protože pak už by to nebyla komedie. Ale ona to vlastně není komedie, spíš takové milé pohlazení po duši. A toho není nikdy dost.

Tento film asi není pro každého, jak ukazuje i rozporuplné hodnocení od odpadu po pět hvězd. Mně se líbil, přestože (nebo možná protože) v něm nehrály žádné hollywoodské hvězdy. Asi to chce trochu fantazie, aby člověk přistoupil na to, co se děje když spíme. Pak už jde o klasický boj dobra a zla a vztah workoholického otce k malé dceři. To celé podbarvené úžasnou hudbou, čili milovníci příběhů tohoto druhu neváhejte, stojí to za to.

Celkem povedený horůrek na téma "Jak se nevyplácí adoptovat nebohého sirotečka". V miniroličce se mihne i Karel Roden, největší obdiv ale zcela jistě zaslouží představitelka titulní role, jedenáctiletá Isabelle Fuhrman.

Čistě náhodou herečka ve dvojroli stejně jako v El habitante incierto, tentokrát však šlo spíš o horor než mysteriozní žánr, čili hurá, pochopila jsem zápletku i rozuzlení. V závěrečné scéně se tvůrci zřejmě inspirovali Audrey Hepburn a Čekej do tmy, což mi v zásadě nijak nevadilo. Přiměřeně napínavé, záhadné i hrůzostrašné. Naštěstí sledováno za bílého dne, čili na záchod jsem posléze šla poměrně statečně.