Brylin

Dobrý námět, ze kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Hrubá záplata na hrubý pytel 10. B totiž funguje skvěle jen když nesklouzává do klišé. A Karoline Herfurth nemůže hrát nikoho kdo je byť jen označován za ošklivku. Není to totiž důvěryhodné :-), bohužel úplně stejně jako obrácení všech zlobivých. Navzdory předvídatelnému happy endu nakonec tři hvězdičky.

Skvělý dokument Ondry Hudečka o jednom z největších momentů nedávné české nejen sportovní minulosti! Od špetky historie a dobového kontextu, přes pozadí olympijského turnaje a vyvážené vstupy všech důležitých aktérů, až po historické vítězství se všemi jeho dopady kulturními i společenskými. Líbilo se mi rozčlenění snímku do kapitol podle videokazet, stravitelnost pro opravdu jakéhokoli zahraničního (i nehokejového) diváka a řemeslná preciznost režiséra. Nádherné chvíle, dojemné vzpomínky a velmi silné čtyři hvězdy.

Barvitost a pestrost světa zvuků je nekonečná a díky dokumentu Zvuk v tichu máte možnost alespoň ochutnat. Je zcela evidentní, že lidé zrak nadužívají, vnímání světa sluchem, čichem a ostatními smysly otvírá nekonečné dimenze reality, jež nás obklopuje. Působivý byl očividně uklidňující účinek přírodních zvuků na malé miminko. Krásná pozvánka do přírody a vybídnutí k zavření očí. Čtyři hvězdičky a "like" komentáři kolegy Lavrana.

Tak tahle korejská kavárenská konverzačka mě úplně minula. Snímek se tváří artově: prostředí zastrčené pohodové kavárny, intelektuálové a umělci coby hlavní postavy v mezních situacích, černobílá kamera, nekonečné rozhovory, ale celý film je naprosto prázdný. Bohudík za krátkou stopáž. Jedna hvězda.

Nedivím se Evelině, že chce z Běloruska pryč. Hlavně na venkově se poměry a vztahy vůbec nezměnily, jediným symptomem konce éry SSSR je ztráta jistot. Jistot, na které všichni nostalgicky vzpomínají. Absence vymahatelných pravidel znamená, že člověk je člověku často vlkem, kterého z lesů žene nouze. I Evelinina maminka nakonec vymění vlastenecké poučky a ideály za margarín a brambory. Široká (bělo)ruská duše pojme hodně, ale vyznění snímku je hořce depresivní, byť jako portrét živého postsovětského skanzenu dokonalé. Nakonec se přikláním ke čtyřem hvězdám.

Svět potřebuje snílky. Předlouho očekavaný donquijotský opus se (slovy režiséra) po devětadvacetiletém těhotenství konečně narodil. A jablko nepadlo daleko od stromu. Vizuálně opět nádherné včetně typologie herců (nejvíc se mi líbil Adam Driver), oslnivé barvy, extravagantní kostýmy... tak jak jsme u Gilliama zvyklý. A obdobně jako třeba v Imagináriu Dr. Parnasse se prolíná snová rovina s realitou, vzpomínkami a rovinou imaginativní a volný proud vědomí občas tryská na plátno proudem. Velmi zajímavé mi přišlo splývání osudů hlavního hrdiny, režiséra a symbolu (archetypu) Dona Quijota. V závěru jsem měl neodbytný pocit, že si Terry Gilliam tímto filmem natočil závět. S přihlédnutím k osobním sympatiím nakonec čtyři hvězdičky.

Kaledoiskop příběhů, anekdot, rozpustilých i pohodových epizod jednoho léta v předměstském zábavním středisku v Cergy-Pontoise nedaleko Paříže. Zdánlivě nesourodý mišmaš dětí, dospívajích, rodin, hlídačů i penzistů ovšem spojuje příslušnost k jedné sociální vrstvě a dokument Gillaume Braca tak podává svědectví o nižší střední třídě ve Francii - většina pracuje, ale příjmy jim zdaleka nestačí na prázdniny u moře. Což ovšem neznamená, že by rezignovali na letní dovolenou. A zábavní park "Ostrov pokladů" jim dává příležitost zapomenout všední stres školních i pracovních dní na pařížských předměstích a užít si bezstarostné a pohodové léto. Mezi dvěma a třemi hvězdičkami.

Scénáristicko-režisérská dvojka Abrantes & Schmidt vytvořila obtížně uchopitelný fantaskní mix, který bych neváhal označil jako "naivní crazy komedie". Škoda i trochu naivní filmařiny, tady měl být režiérský tandem důslednější a snímku by to výrazně pomohlo. Příběh totiž hýří barvitými nápady i absurdními zvraty a moc mě bavil. Co by na to asi řekl Cristiano Ronaldo? A mají prchlíci rádi vafle? Hezké tři hvězdičky

Malí budhističtí novicové se v ničem neliší od ostatních dětí a je jasné, že před sebou mají ještě dlouhou cestu. Sympatická Yuqi Kang ukazuje neasijské veřejnosti málo známou stránku budhistických klášterů, které slouží také jako školy pro nemajetné, přičemž některé z těchto dětí nakonec v klášteře zůstanou jako mniši, ale většina vyjde jeho branami v okamžiku dovršení 15 let. Líbilo se mi, že i nepříliš dlouhé období natáčení ukázalo vývoj chování malých rekrutů. Tři hvězdičky.

Náročný psychologický snímek, který předběhl svou dobu. Jednak formou využívající prostřihy myšlenek a vzpomínek, druhak skvělou kamerou a v neposlední řadě i režisérským rukopisem debutujícího Jana Němce. Velmi působivá záležitost a jeden z klenotů české filmové tvorby. Silné čtyři hvězdičky.