Brylin

Francouzský režisér a scénárista Guillaume Senez navázal na tradici francouzských a belgických sociálních dramat a Náš boj velmi přesně zachycuje situaci rodiny, kterou náhle bez vysvětlení opouští manželka a máma dvou dětí. Olivier (výborný Romain Duris) i děti se musí se vzniklou situací popasovat každý po svém. Snímek se odehrává v sociálně citlivém prostředí dělníků, kde o životní peripetie spojené tak či onak se zaměstnáním není nouze. Vyprávění je velmi civilní a přirozené, často jsem pocit, že sleduji dokudrama. Hezké čtyři hvězdičky.

Neznalý amerických reálií, nebudu komentovat zametání i tak závažných afér, jako je zneužívání dětí, pod koberec, a ani hon na čarodějnice, když aféra přece jenom vybublá na povrch. Ostatně, jádro Levinsonova filmu spočívá v zachycení dopadu aféry bývalého spolupracovníka na život a pověst nejúspěšnějšího fotbalového univerzitního trénera americké historie. Zde odvedl režisér skvělou práci a dokonale rozpitval pomalé zhroucení života v té době již více než osmdesátiletého Paterna. Al Pacino, který kouče ztvárnil, je jako vždy vynikající. Tady zastavím pozitiva: snímek by zasloužil setříhat, druhá třetina postrádá spád a některé dlouhé sekvence nudí. A upřímně, neustálé žonglování s výrazy jako „morální povinnost“ mě nudilo také. Díky Al Pacinovi nakonec tři hvězdičky.

Jakmile Tina začichala, byl jsem lapen a švédský režisér íránského původu Ali Abbasi si mě dokonale přitáhl. Lehký a svůdný rozjezd se ve druhé polovině snímku začíná zahušťovat, ztemní a chvílemi není nic jak se zdálo. Potemnění vývoje je však nutné, aby příběh dospěl, stejně jako jeho hlavní hrdinka. Osobitý film prodchnutý severskou mytologií si mě získal svou syrovostí, tmavými odstíny lesa a zemitou vůní hmyzu a hub. Nakonec přece jenom pět hvězdiček a srdcovka 53. KVIFF.

Dějově velmi slabá příprava dalšího dílu série, obalená nezáživnými a nadbytečnými vedlejšími zápletkami. Zdařilé byly pouze výkony dinosaurů. Za dokonalé počítačové oživení těhle druhohorních potvor přidávám jednu hvězdu navíc. Celkově tedy slabé tři.

Dlouhá směna na tísňové lince se bliží ke konci a Asgerovi začínají pochodovat nervy. Zítra ho čeká soud, který ho snad vrátí k pravé policejní práci. Najednou přijde hovor od unesené ženy a Asger nedokáže zachovat potřebný odstup a pouští se po telefonu do pátrání. Dlouhá vyzvánění, zklamání hlasových schránek a mučivé pocity bezmoci zasáhnout budují velmi napjatou atmosféru, která je skutečně strhující. Debutující režisér a scénárista Gustav Möller de facto ani víc prostředků nemá, a přesto je výsledek jeho minimalistického thrilleru více než uspokojový, vlastně není vůbec co vytknout. Za zmínění bezesporu stojí i perfektní výkon Jakoba Cedergrena v hlavní roli. Na pomezí pěti hvězd se zaokrouhlení nahoru.

Domácí film rodiny Sukových z chorvatského ostrova Susak. Vznikl hlavně pro jejich děti, které ve filmu hrají, a snaží se jim přiblížit otázky smyslu života. Takže velké téma s malými, nepatrnými prostředky. Oceňuji hlavně odvahu karlovarského týmu uvádět takové snímky, možná by Nekonečnému ocasu bylo lépe na jiném typu festivalu. Ve srovnání s ostatními filmy nemohu dát více než jednu hvězdičku.

Gianni Zanasi přivezl do Varů film, který premiéroval letos v Cannes a se kterým také zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Naléhavé zjevení ukazuje především potřebu spirituality, víry, kterou jsme slovy režiséra všichni měli jako děti a která se krok za krokem z našich životů vytrácí. Můžeme stejně jako hlavní hrdinka Lucia bojovat, zapírat se a utíkat, ale když se ta potřeba projeví, je neodbytná, sami před sebou totiž nikam neutečeme. Režisér Zanasi akcentuje i další témata, vztah k půdě, dospívání, korupci, sociální sítě, vztahy lidí mezi sebou... ale téma víry je stěžejní. Možná je dobře, že Zanasi zjevení Madony odlehčil špetkou humoru, jednak daleko snáze přesvědčil finanční partnery filmu (téma zjevení Madony či Boha je samo o sobě jaksi nepatřičné) a druhak tím udělal ústřední motiv stravitelnějším i pro širší publikum. Podnětný snímek na hraně čtyř hvězdiček.

Osudová, životní... Je to zkrátka ona, ta jediná láska, která člověka stravuje, požírá a vrací se jak bumerang, i když ji často chceme odhodit tak daleko jak jen to jde. Pawlikowski po oskarové Idě přichází s dalším formálně vybroušeným snímkem opět v odstínech černé a bílé. Ústřední pár nedokáže být podle anotace ani spolu, ani bez sebe – možná se jen časově neprotínala období, kdy byli připraveni jeden na druhého. Mimo vizuání stránku hraje ve studené válce obou hlavních protagonistů klíčovou roli hudba, ať už polská lidová či džez, a tvoří třetího v milostném trojúhelníku. Toho pokorného a vždy připraveného se přizpůsobit. Pawlikowski připravil prostor i pro skvělé herecké výkony, vyzdvihnu "dvorní" režisérovu herečku Joannu Kulig v roli Zuly. Pěkné čtyři hvězdy a silný zážitek.

Roman a Šarlota. Dva manželé, z jejichž vztahu se vytratila radost a vplížilo se sobecké prosazování vlastních ambicí. Oba jdou nekompromisně za svým cílem a zákonitě se odcizují více a více. Cíl u každého z nich přerůstá v posedlost, která postupně ústí do naprosté tělesné a mentální destrukce. Adam Sedlák minimalistickou formou spolu s až na hranici fyzické nevolnosti jdoucími záběry vyznění snímku neuvěřitelně zesílil. Moc se mi líbilo prostředí bytu, kde se drtivá většina filmu odehrává. U dřezu umírá bazalka a sterilně čisté pokoje se spoustu elektroniky tvoří dokonalou alegorii vyprázdněného a strojového chladného vztahu. Pěkné čtyři hvězdičky.

Režisér a scénárista v jedné osobě, Paweł Maślona, rozehrává šest jen vzdáleně propojených lidských příběhů, které se postupně vyvíjí do absurdních, někdy až tragických vyústění. Lidské chování a reakce jsou skvěle odpozorovány a leckdo se možná alespoň okrajově pozná nebo byl obdobné situace svědkem. Zvolená struktura filmu perfektně udrží vaši pozornost a často se i zasmějete. I když já osobně jsem někdy nevěděl, zda se mám smát nebo rozčarovaně a něvěřícně zírat, protože v druhém plánu mi spousta tragikomických a trapných situací připadala úplně zbytečná a stačí opravdu málo, aby si hlavní postavy ušetřili utrpení. Mezi třemi a čtyrmi hvědičkami.