Ouwen

Zprvu bylo pro mě trošku netypické to pojetí toho filmu. Protože první hodina je nadopovaná až místama fekálním humorem, improvizovanými výstupy úžasného Nicholsona a do toho mu sekunduje pěkně zdeptanej Dicaprio a uhlazený Damon, se zbytkem, kde každé herecké eso, které se zde vyskytne, odevzdá maximum před kamerou takže i "nepatrný" Wahlberg zde dost zapůsobí. Uznávám, že jsem očekával temnější provedení, nicméně to vše nastane právě po hodině a půl, kdy mi došlo že to sloužilo jen pro to, abych byl omámen a přeslazen tím že je vše cool, kdy ve stejný moment se hlavně Dicaprio pohyboval dost na tenkým ledu a šlo tam o život - najednou smích vyprchal a film nabral dost brutální spád, kdy se chladně prostřelovaly palice za doprovodu hlasitýho olova a na konci víceméně nikdo nevyhrál. Samozřejmě Scorsese neopomenul detaily ve scénáři, které vás později ještě víc uzemní tím, jak přirozeně a chytře jsou proložené napříč dějem a mile vás překvapí, úžasný soundtrack, kvalitní práce se střihem a velká míra nepravděpodobnosti. Neměl jsem pocit, že bych se nudil, klidně bych uvítal další hodinu navíc s tím vězením apod. Skrytá Identita nabízí přirozenou, šikovnou a vášnivou filmařinu, jež balancuje mezi zábavným a temným extrémem a dohromady tvoří bohatou harmonii. Volavky jsem neviděl a ze zvědavosti si je rád pustím. Českej dabing je fenomenální.

A tak tu máme další, až neuvěřitelně vrstevnatou architekturu pestrých charakterů, mini příběhů, které utváří fenomenální filmovej zážitek. Tohle jsem si opět vychutnal do posledního detailu, živé a dobové prostředí, pestrý a dobový soundtrack, áčkové herecké výkony, MISTROVSKÉ!!!!!!! dialogy (hlavně monolog ohledně problémů/rakovině), a hlavně z celého filmu je cítit prostě hmatatelná vášeň. Absolutní bomba, nemám co bych vytkl. Vlastně jo, je to moc krátké...:)

Víte, tohle je přesně ten problém s tím filmem. Lacině to vrství otázky bez nějakých odpovědí, které přichází až v druhé polovině filmu a když už má dojít přeci jen na nějakou konfrontaci s dějem, zápletkou či motivací - vykvete z toho akční scéna. Akce je zde i dost, choreografie je fajn, nicméně režisér/scénárista by si měl uvědomit, že pokud mě nezajímá hlavní charakter, nebudu cítit z akčních scén žádný impakt. Po půlhodině mi už lezlo krkem, když se hlavní postava na něco slušně zeptala, buď se s ním někdo chce hádat, mlátit nebo prostě mlčet. Postupně to došlo do bodu, kdy na místo akce, jsem si přál odpověď na slušně položenou otázku. Je to jako když se snažím diskutovat a slušně se ptám a místo diplomatické odpovědi, se na mě sesype hromada týpků, protože je to jedinej způsob jak řešit jakoukoliv lidskou interakci. Vizuálně je to áčkovej film s pestrou paletou nádherných interiérů a exteriérů, nicméně to považuji za základ - navíc se toho střídalo tolik, že to kompletně vyšachovalo jakejkoliv posun v ději, jen pro to aby nastala nová barvička a nová paleta lokací. Jo a nečekejte, že děj dává smysl - předně si stačí položit otázku, jak je možný že se hlavní postava mění na přesně tu danou postavu která se nachází tam kde se nachází.

Po dvaceti minutách jsem to vzdal. Nulovej tah na branku, mořská panna, podkroví, zastaralej formát, koukání nikam, hluk majáku. Nemám pocit, že by to někam směřovalo a působilo to sterilně, staticky a chudě. A to mám rád abstraktní filmy. Tady je to vzaté za ten absolutní extrém toho, bez nějaké vrstvy navíc.

Jeden z nejvíce přirozených filmů, kterej konečně vyšachoval veškerá otřepaná klišé. Tam kde jsem se bál, že to zakotví v recyklovaném schéma, jsem se dočkal naprosto přirozeného sledu událostí - žádné nucené drama. Dost tomu napomáhá ta skutečnost, že 90% dialogů mezi hlavní dvojící jsou založené na přirozené improvizaci. Bylo to i emocionálně tíživé a tady jsem si ten konec, kdy se zas uvidí, fakt přál. Miles Teller hraje výborně a Woodley je překrásná, jejich vztah patří mezi ty nejvýživnější které jsem kdy mohl na plátně vidět. Jeden z takovejch těch filmů, u kterých bych snesl klidně další tři hodiny navíc...

Nejdřív zmíním to, že místama je to dění fakt hodně over top v porovnání třeba s Shield, které bylo místama až dokumentární. Nicméně jakožto někdo, kdo miluje Banshee, tak mi stačí když dostanu kvalitní herecké výkony se zajímavým námětem, výborné dialogy a důraz na detaily. Jo a takovej bonbonek - špičkové akční scény. Já teda fakt nepočítal s tím, že se to zde bude hemžit taktickou CQB akcí. Je zde fakt hardcorová SWAT jednotka. Jsem naprosto fascinovanej, kolik detailů mají co se týče výbavy. NOČNÍ VIDĚNÍ, chrániče na uši, tlumiče, oslepující granáty, hafo zásobníků. Výborná byla i koordinace a jejich vzájemná komunikace, a zbraně zde opět působí jako šrotovací mašiny (scéna, kdy mukl otevře poklop aby dostal dávku z plného automatu co mu roztrhá tělo patří k nejdrsnějším, které jsem kdy na plátně viděl, to mi fakt zvedlo žaludek) a ano, je zde tedy hodně gore, krvavé průstřely a zbraně jsou i hlasitý. Lacike věděl moc dobře, proč mi tohle doporučit ;-) a mimo akci je zde vrstevnatej děj, herecké výkony (ano Jeremy Renner v každé scéně při každým dialogu a mimice absolutně dominuje), jsou fenomenální a to platí i o samotném audiovizuálu, hodně pestré na barvy, ale né moc přestylizované, furt to má dost syrovou, až urbanovou atmosféru. Dialogy mají místama filozofickej nádech a slovní přestřelky umí vzbudit solidní napětí. Jediné co mě (až na pár výjimek) nebavilo, byla hudba, která mě občas rušila a pár drobností (nějaké zbytečné scény, trhliny ve scénáři apod) - jinak ale můžu v klidu doporučit tuhle jízdu. Je to nařachané detailama, kvalitní filmařinou a i zajímavými charaktery.

Za tu scénu u popravy toho mladýho (syrové jak prase) a za posledních pět minut, kde Renner a Tobi Bamtefa mají výbornou dialogovou výměnu, musím prostě říct, že jsem zatím opravdu nadšený. Tyhle dvě scény jsou pro mě absolutním filmovým zážitkem.

Po třetím díle jsem to zalomil. Postava Reachera mi přijde vyloženě trapná (hlavně s tím jakou zbraň při sobě nosí, wtf?) nikam se nevyvijí. Na to že ZÁLEŽÍ NA DETAILECH, tak detaily jsou to poslední co zde člověk najde. Ta policajtka je obrovskej fail a ostatní charaktery působí jako kýč na to, co člověk mohl vidět už tisíckrát. Akční scény jsou umělý, nesmyslný a mizernej audiovizuál tomu nijak neprospívá.

Moje setkání s prvním dílem nedopadlo moc úspěšně, ale naštěstí jsem si od toho příliš moc nesliboval. Knížky jsem nečetl, takže mi je jedno že Cruise neměl takovou postavu (i když naprosto chápu veškeré ty námitky). Bohužel, Alan Ritchson když nepočítám jeho postavu, nemá takové charisma jako Cruise a hlavně mu... vůbec nic nevěřím. Nevěřím mu, že on je schopnej vyřešit nějakej případ. Jmenuje různé zvyky vedlejších postav, které divák uvidí až po tom co je vyjmenuje (viz s tím prstenem) a hodně těch věcí působí náhodně, jen aby on za každou cenu působil dominatně a nad věcí. Na Cruisovi se mi právě líbilo, jak nenápadně a záhadně působil - neviděl jsem druhej díl, ale právě na tom prvním se mi moc líbilo, že to nebylo ani tolik o něm, jakožto o tom případu. Cruise navíc působil dost inteligentně, charismaticky a uvěřitelně. Alan krom té postavy nemá potřebné charisma a hlavně se kolem té postavy podle mě zbytečně moc odkrývají soukromé záležitosti, takže nějaká mystická aura prostě neexistuje. Na můj vkus působí v tomhle pilotu jako další generická akční mašina - hláškuje, působí jako korba, působí že je nad věcí a nikdy se mu nic nemůže stát, což zmíním v dalším bodě: bitka na toaletách není podle mě zajímavá co se týče choreografie. Cruisův Reacher přinesl KFM (unikátní bojovej styl, kterej se myslím krom Batmana nikde nevyskytl) a každej úder působil fatálně a dost brutálně. Spoustu úderů z té bitky ve sprchách, šlo mimo kameru a vůbec nic jsem z toho nepocítil - né protože by byla málo brutální, ale protože při tom nehrozí žádné nebezpečí. Reacher se z toho vždycky dostane, nepocítí vůbec nic. Na filmové adaptaci se mi líbilo, že i Cruise dělal nějaké chyby a sem tam dostal zabrat od enemáků, takže se tam vyskytovalo napětí. K tomu je potřeba připočítat béčkovej scénář, jež je nadopován klišé dialogama a podprůměrnou, nezávižnou režií a tím pádem mi z toho nevychází nic moc pozitivního. Pár dílů ještě zkusím, protože se nějak bavím, ale mám spíš z toho srandu než že bych byl investovanej do charakterů či akce či zápletky. Jediný momenty, při kterých jsem se bavil, tak jsou scény kdy Reacher působí civilizovaně a má normální dialogy (třeba scéna u holiče byla výborná). Tam mi ten charakter přišel snesitelný. Asi mi i dost vadí, že hodně věcí působí dost na sílu a místo nějakých důkazů, se tam sypou teorie na základě kterých i Reacher jde do vězení.

Vrchol akčních scén patří hned do pilotu, kdy se sešrotuje jeden policejní vůz. Zbytek série působí dost nevýrazně co se týče akce, jedná se pouze o nějaké menší náznaky, ale je znát, že první série dost zestárla a chybí jí tah na branku. Chemie mezi Erdoganem a Johannesem je však výborná i když bylo znát, že Brandrup byl díl od dílu méně výrazný a moc ho to zřejmě nebavilo - měl však dost velké charisma. Je zde dost velkej důraz na charaktery, jejich motivace a vývoj - nicméně mi střih přišel céčkovej a mrzelo mě, jak vždy všechno skončilo jen tak bez nějakého solidního epilogu, to platí pro každej díl.