kocik1

Pane bože, to je trapný! řekla jsem si, když jsem omylem přepla knoflík na TV. Ale potom jsem si kupodivu všimla, že se mezi těmi trapnostmi docela dobře bavím:-).

Je TO až příliš podobné jemu, ale zároveň si člověk musí připomenout i stejnojmenný román Stephena Kinga, kde TO bylo tak děsivé a nebezpečné.. Stejně jako některé vynálezy, které prý mají ulehčit život a ulevit od bolesti....

V Deníku puberťačky si Marielle Heller zřejmě zhmotnila svoje pubertální představy o dospívání. Snažila se mu dát artový rámec, což se celkem i povedlo, ale chybí mu to nepatrné nic, které z průměrného filmu udělá film dobrý. Celý příběh vlastně jenom klouže po povrchu, Minnie má nějaké představy, které si realizuje, ale jak její máma, tak Monroe působí psychologicky nedotaženě jak z poslední soap opery. Škoda zmařeného potencionálu.

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a pokud nás v rámci technologického pokroku čeká toto, jako že o čipech se mluví už nyní, tak potěš koště. Doufám, že odhalení všech svých i partnerových tajemství se už nedožiju anebo mi bude na sklonku života alespoň dopřán milosrdný Alzheimer.

Dneska by se asi Florence stala členkou hvězdné pěchoty a užívala si svou pochybnou instatní slávu na youtube. :-) Co se týče zpěvu, přinesl mi film jedno výrazné pozitivum, uvědomila jsem si při jeho sledování, že jsem taky nesmírně talentovaná, protože zpívám jen o vousek hůř nez Florence, a doufám tedy, že by i mě můj partner chránil před poznáním kruté pravdy. Tohle totiž bylo na filmu nejzajímavější - prazvláštní vztah, který spolu ti dva měli a pak taky všechny ty nitky osudu, které tomuhle vztahu předcházely. A tady mi přišlo, že byl scénář sice napsaný tak nějak líbivě a pro každého, ale za mě mu chyběla hloubka. I když klobouk dolů jak před Meryl Streep, tak před Hughem Grantem, kteří dělali co mohli aby tento handicap vybalancovali a byli oba skvělí.

Nejslabší, máte padáka v kombinaci s osamělostí, neosobností a potřebou lásky na straně jedné a využitím, manipulací a neschopností odmítnout malou výhodu nad ostatními na straně druhé. Tenhle film měl rozjezd trochu pomalejší, ale o to víc byl nakonec působivý. A kam se hrabou všechny ty Hunger Games a podobné kraviny otírající se o podobná témata, které ale na rozdíl od tohoto filmu nemají co říct ani ukázat. Mezi 4 a 5*.

Absurdní myšlenka dotažená do ještě absurdnějšího konce. Díkybohu, že na tohle přišel Charlie Brooker a nikoli extrémisté a upřímně doufám, že co není, nemusí být. Každopádně výborně vymyšlený i zahraný první díl britské minisérie, kterému musím rovnou napálit 5 z 5. Jen mě překvapuje, že ostatní komentující shledali epizodu více či méně zábavnou. Mně přišla spíše tragická a to, co mě na ní oslovilo nejvíc, rozhodně není humor, ale dilema a kontroverze.

Jediná zásadní scéna v tomhle díle: přirovnání mafie k účetnictví. Jako vtípek dobrý, ale jinak jsem opravdu nepochopila, proč byl tento díl natočen.

Druhá série pro mě byla oproti první hořkou pilulkou zklamání. Hloupost hlavních protagonistů narostla do obludných rozměrů, bohužel vtipu pomálu, zato jsme se dočkali mnoha nudných pasáží o ničem. Peg se svým manželem mě neskutečně iritovali a strašně jsem jim přála, aby nepřežili a nemohli tak zplodit dalšího blbého potomka, i když jsem v skrytu duše tušila, že v jejich případě bude spíš platit známé přísloví o štěstí a o rozumu .Ke konci už jsem se přistihla, že nepokrytě fandím indiánovi, který jako jediný měl všech pět pohromadě. 50%

Kdyby hloupost nadnášela, odehrává se celé Fargo někde vysoko v oblacích. A já si pořád nejsem jistá, jestli té hlouposti na mě není přece jenom trochu příliš....