GOREGASM

Atmosféra především ta venkovská funguje, masky si drží solidní úroveň a samotné zrození vlkodlaka zaslouží potlesk trikařům. Hlavní hrdina bohužel disponuje pouze teenagerovsko/vlkodlačí nadrženosti a jeho postava více nenabídne. A propos, vysvětlí mi někdo účast pseudovtipného komisařova poskoka? Samotné vlkodlačí výlety se omezují pouze na vyceněné vlkodlačí tesáky a řev náhodně zakousnutých obětí a uspokojení po čerstvém masu lačnícího diváka v nedohlednu. O to více jsem byl překvapen nečekaně rychlým a ukvapeným závěrem a ihned naběhnuvšími titulky. Pokud vlkodlaky, tak jedině toho Nicholsova s Nicholsonem. 50% P.S. Schválně, kdo poznal bez titulkové nápovědy mladého štramáka, Alana Forda za volantem taxíku.

Pro diagnostikovaného a nevyléčitelného filmofila mého střihu je Pulp Fiction snímkem, který ve mně rozdmýchal chuť hledat ve filmech něco víc. Tarantino zde definitivně vytvořil nový žánr, který svou tvůrčí svěžestí a dravou originalitou inspiroval desítky filmařů. Přitom jde v základu o klasickou kriminálku, to by si ale Quentin nesměl pohrávat s příběhovou linearitou, kterou transformoval do originální dějové mozaiky o třech dějstvích. Scénář je opravdových zjevením v bezedném moři průměrných pisálků hollywoodské továrny na sny a po právu posbíral snad všechny ceny, které byly daný rok k dispozici. Quentinův neotřelý a vtipný přístup k postavám, dialogům, a příběhové kostře samotné přilákal herecké obsazení, plné hvězd (Willis, Travolta), ovšem také herců, z nichž se zářivé stars staly až po premiéře (Jackson). Q logicky neexceluje jen na papíře, ale především place a díky jeho nadšeneckému a nezkrotnému perfekcionismu, který je z filmu sakra cítit, mám opakovaně, při každé projekci, i po téměř dvaceti letech dojem... unikátního, přelomového zážitku. K dokonale ucelenému dojmu chybí už jen prvotřídní pecky z Quentinova jukeboxu, které dělají z Johnnyho Travolty a Umy Thurman nezapomenutelný taneční pár. Nejvtipněji drsná a nejdrsněji vtipná kriminálka všech dob. 100%

Syrové vězeňské drama zachycené vyloženě chladnou optikou z dílny režiséra, Jacquese Audiarda, jehož tvorba mě ihned začala velice zajímat. Prorok je nejen díky své autentičnosti a neuhlazenosti velmi náročným filmem a vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože udržet si přehled mezi všemi stranami, se kterými Malik (vynikající Tahar Rahim) svou hazardní ruletu rozehraje, vyžaduje opravdu dávat pozor a i přesto jsem místy tápal. U některých scén se mi dokonce proběhla husí kůže po zádech (trénink s žiletkou) a oněch šest let Malika El Djebena (jeho postava si zcela oprávněně moje sympatie nezískala, ale to ani nebyl záměr) za katrem má psychologickou hloubku, aniž by došlo ke storytellingovému prořazení. K nejvyššímu hodnocení chyběla opravdu jen větší přehlednost. 85%

1. série - *****(100%) - Goddammit, dnes již kultovní první série s níž vtrhli na televizní obrazovky Matt Stone a Trey Parker jako absolutní zjevení a řekl bych, že nenávratně deformovali nepsanou šablonu televizní korektnosti. Poněvadž, co si pánové vůči celebritám a "celebritám" dovolí, nezná mezí. Nicméně základem jejich úspěchu je kvarteto nerozlučných kamarádů, Stan, Kyle, Kenny a Cartman, kteří v každé epizodě prožívají setsakramentsky ulítlé zážitky a Stone s Parkerem navíc každého z nich od prvního dílu ostře vyprofilují, takže Stan vždy, když promluví k Wendy, hodí grcku, Kyle je Žid, Kenny v každém díle musí umřít a Cartman je zatím jen egoistické a antisemitistické hovádko. Vtipných a absurdních postaviček je v South Parku skutečně spousta a bez nich by tenhle coloradský vidlákov určitě nepůsobil tak vtipně redneckovským dojmem. South Park nikdy nebyl o vulgarismech, ale o zatraceně originálně absurdních zápletkách, o vtipných detailech a dokonalých narážkách, jakkoliv bolestivě mířených. Vyrovnanost první série ztěžuje vybrat to nejlepší, ale přesto to zkusím - Tom's Rhinoplasty, Pinkeye, Death... sakra, musel bych je tady vypsat všechny :-). 2.série - ***** (100%) - Respect my authoritaaa :-) a to je jen jedna z mnoha kultovních hlášek, kterou Parker se Stonem ve druhé sérii vypotili. Kreativita Kennyho usmrcení směle pokračuje, Marilyn Manson natočil hitovku "Smradlavý trencle" a pan Hankey je bůh :-). Řada pestrohumorných dílů je věnována i vedlejším postavám jako Mr. Mackey (Drogy jsou špatné, ááááno), nebo strážník Barbrady (rozejděte se, tady není nic k vidění) a mě naštěstí nezbývá něž konstatovat, že Cartmanova máma je pořád špinavá coura a z Cartmana roste čím dál zábavnější parchant. 3. série - ***** (100%) Humorná laťka opět s přehledem zdolána a je jedno jestli se smějete, protože marklaři mají nejmenší marklary, nebo když hladovej marklar odveze naše čtyři marklary na marklar, aby se setkali s marklarem. A málem bych zapomněl na skvělý díl s Marklarem. Jak by řekl General cartman Lee: "Respect my authoritaaa, and our confederatiooon." End of marklar :-). 4. série - ***** (100%) Začíná to být drsnější a drsnější, přičemž některé prasárny už vaše přítelkyně určitě, tedy pokud nemá lehounce zvrhlé alter ego, neskousne. Parker se Stonem ve svém humoru postupně přitvrzují a nekompromisně se naváží do všeho , co jim zkříží myšlenkové pochody a středoevropan nechápe, jak to americký úzkoprsý cenzor může pustit do éteru. Zábavnost ale mezi všemi těmi coitusy nepolevuje a ještě se podaří ďábelský zakomponovat dvě vtipné postavy. Timmmmmyyyy a "Mám zaracha" Butters svůj potenciál rozhodně mají. Nad některými zběsilými zápletkami skutečně zůstává rozum stát :-). 5. série - ***** (100%) Shiiiiiit. Tak nějak celá série začíná a ani nechtějte vědět jak končí. Některé nápady jsou skutečně unikátně zběsilé, a přestože jde místy o opravdový hard core , téměř vždy se míří do úsměvně černého. Najde se zde sice "zo pár" zbytečných vulgarit a prasáren, exkluzivní pomsta Cartmana Scottu Tenormanovi, orálněrektálněmasturbační vozítko pana Garrisona, nebo uzemňující hláška po vystěhování černošských zbohatlíků, drobné mínusy maže a po právu nám formuje status kultu. A to jsem ani nezmínil geniální epizodu Cartmanland, a že Kenny nás na sérii opouští. 6. série - ***** (100%) Co díl to perla a konečně se naplno rozjíždí ultimátní odvaha tvůrců parodovat cokoliv a kohokoliv pokud možno co nejdrsnějším způsobem. Kultovní díl s Russellem Crowem a jeho remorkérem, nebo jedinečné převyprávění Pána prstenů, dělají ze šesté série skutečnou jízdu, která začne trefným marketingovým nášupem v Asspenu a skončí dílem s parodickým odkazem na Scottův Black Hawk Down (v myslivnách Parker/Stone protřepáno na Red Sleigh Down). A co vám říká takový Mr. Slave... Ohhh, Jesus Christ... 7. série - ***** (90%) Zápletky jednotlivých dílů jsou opravdu bláznivé a vůči všemožným celebritám minulosti i současnosti maximálně urážlivé, až si člověk říká, co tak zlého dotyční udělali. Nejvíce to asi odnesl kmenové buňky z plodů vycucávající Christopher Reeve, ale v těsném závěsu za ním je Jennifer "I love tacos y buritos" Lopez s ručně uspokojeným Benem Aflleckem, nebo nechutně nenažraný Rob Reiner. Parker/Stone nezůstávají jen u parodií, a přestože už delší dobu hraje první housle Cartman a zbylí kluci slouží jako ideální přihravači, je pořád čemu se smát. Hi Wendy, Stan said you´re cunt..., you´re cunt..., cunt........ you´re continuous source of inspiration for him :-) To je třeba slyšet. 8. série - ***** (100%) - Doposud jednoznačně nejzběsilejší série, jak jinak totiž shrnout na Cartmana kálejícího Mela Gibsona, fatálně stepujícího Butterse, robotického Cartmana, který vymýšlí jako na běžícím pásu scénáře s Adamem Sandlerem, rozpadajícího se Michaela Jeffersona /Jacksona, nebo Super Spoiled Whore Video Play Set. A to je jen zlomek ze série ve které se Parker se Stonem nadechli k velkým a zatraceně vtipným kontroverzím aneb Hail Satan ;-). 9.série - ***** (100%) Další série, která zraje jako víno a potvrzuje, že kluci skrze svůj hrubozrný, přesto chytrý humor, dokáží s řádně pekelným nadhledem okomentovat různorodě palčivá témata. Způsob jakým se trefují do rasismu, sexuality, nebo víry si samozřejmě nikdy nebral a nebude brát servítky, což potvrzuje nejen poslední díl jednoznačně pojmenovaný Bloody Mary. Nejlepší epizody série po mě nechtějte, protože tady kvalita seriálu vrcholí. 10. série - ***** (100%) Parker/Stone již podesáté opakují stejný koncept šílených a v rámci celého vesmíru kontroverzních zápletek a nezbývá než se za břicho popadat. Budete utvrzeni, že Ala Gorea opravdu nikdy nikdo nebral vážně, že koupit si Priuse je pěkná snobárna, že by nebylo od věci si simultánně rozkoukat Family Guye, popřípadě pochopíte jak jsou onlineovky návykové, že si ani na záchod nezajdete (Cartmanova "asistentka" by o tom mohla vyprávět). 11. série - *****(85%) Zvěrsky ulítlé parodie známých filmových kousků (pochopíte jak souvisí lesbian scissors s akčním bijákem 300), bezskrupulózní zesměšňování politiků (Hillary Clinton and her s....., no u nás by to asi těžce narazilo) a celebrit (Bono z U2 a jeho upocený souboj s Andym Marshem o největší... schválně zkuste uhádnout, co... na světě) a obecně nekorektní narážky na co si jen vzpomenete. Přes obvyklou chválu si Parker se Stonem vzali v pár dílech (Lice Capades a trojdíl Imaginationland moc nebaví) humoristický timeout a výsledek díky tomu nedosahuje dílové vyrovnanosti předešlých sérií. 12. série - ***** (90%) Once you jack off to Japanese girls puking in each other's mouths, you can't exactly go back to Playboy! Absolutně kultovní hláška, která jen potvrzuje, že ačkoliv Parker/Stone již především parodují známé osobnosti (bezhlavá Britney) a události, stále jim nechybí osobní invence a neopakovatelný humor. Z této výborné a vyrovnané série přesto vyčnívá výše citovaný díl s nedostatkem internetu, nebo můj srdeční s Ericem Cartmenezem (How can I reach these kiiiids ? :D). Kolaps bránice přivodí i dvojdíl Pandemic. 13. série - ***** (100%) Přestože se za ty roky stala ze South Park bezkonkurenční továrna na všeobjímající parodii, stále dokáže pobavit vlastní invenční nápaditostí a festovně si rýpnout. Jeden příklad za všechny je díl "Pinewood Derby", v němž je lidstvo, tedy obyvatelé South Parku v čele myslivnou Randym Marshem podrobeni vesmírné zkoušce, která jim může otevřít bránu do vesmírné koalice, nebo jakže to Parker se Stonem nazvali. A odnese to Finsko ;-). Lahůdková epizoda. A stejně našlapaná je celá série, kterou stylově uzavírá Cartmanův song "Minoritys At My Waterpark". Supercool. 14.série - ***** (90%) Tentokrát to vezmu od konce. Crème Fraiche je jeden z nejlepších dílů seriálu vůbec a to nejen díky Randyho obsesi vařit, ale zejména díky posilovacímu zařízení pro ženy s názvem Shape Weight, jehož účinnost dotáhli Parker se Stonem k smrtící dokonalosti (mrkněte na Youtube). Celá série si drží drsně vyrovnanou úroveň a bláznivost některých dílů opět nezná mezí, viz Randyho nápad chytit rakovinu varlat, aby měl lékařskou marihuanu zdarma... Peckovní je i Criplled Summer, respektive hláška "Shut Up, Whimsy" a jedinou "slabinou" je mírné zklamání z komiksového trojdílu, od kterého jsem čekal více parodie, ale co už, it´s a jersey thing, you f***ing cabbage :-). 15. série - *** (55%) Patnáctá série je chtě nechtě průšvih. Parker se Stonem několikrát překročí již mnohokrát a těžce zkoušenou hranici nezdravého vkusu a tentokrát už jsou některé narážky bohužel pouze trapné. Jediný skutečné výborný díl je o Kanaďanech (prostě klasika), ale zbytek je nevyvážený mix osvědčených heftů, které sráží děsivě nevkusné nástřely mimo terč. Chlapi, tímhle směrem určitě ne. 16. série - ** (30%) Nevkus a tvůrčí vyčpělost pokračuje. Jinak "zábavnost" 16. série bohužel popsat nejde. Přitom některé synopse jednotlivých epizod mají typicky štiplavý potenciál, ale Parker/ Stone se spokojí pouze s megatunou vulgarismů a prasáren. Odpůrci seriálu teprve nyní mají pravdu, pseudovtipný slepenec nadávek a chlíváren to je :-(.

Woody Allen a jeho vztahový šestiúhelník, ve kterém se najde prostor nejen pro Woodyho klasické dialogové perly, ale také pro příjemnou nemanželskou romantiku. Scénář možná nedosahuje vtipnosti Woodyho opěvovanějších kusů, rozhodně ale jde konverzační oddychovku pro romantický večer jako stvořenou. 80%

Obrazově místy hypnotické a pod září neonů omamné, jako celek ale dosti nekoherentní, a přestože jsem byl jako divák trpělivý a dočkal se katarzní koncovky, roztříštěnost vypravěčské formy a kolísavá úroveň jednotlivých pasáží sráží finální hodnocení do průměrných vod. Přitom úvod a závěr jsou stoprocentní a osobitost asijských filmařů a jejich specifický náhled na námi dogmaticky akceptované stereotypy mě nikdy nepřestane fascinovat. 60%

Guillermo del Toro, přestože dějem přímo navazuje na Norringtona, uchopením Bladeova universa brnká na výrazně akčnější a krvavější strunu, což je jenom ku prospěchu věci. Guillermova fascinace monstry všeho druhu je nádherně vidět na řádně nechutném a krvelačném vzezření zmutované rasy upírů, s nimiž si trikaři a maskéři mistrovsky vyhráli. Del Toro své "miláčky" potom nechává pod tlakem sečných a střelných zbraní sakra trpět, aneb jak narovnat hlavu po úderu padesátikilovým kladivem. Wesley je i podruhé pevný v kramflecích, stylově vyholená makovice Rona Perlmana drsně hláškuje a rozštěp spodního patra v podání záporáka Nomaka zaslouží potlesk. Rušivě bohužel působí vyloženě špatné efekty při soubojích, které vypadají jako byste hráli Mortal Kombat na XBoxu...360. Přestože se Guillermo soustředil vyloženě na brutální a efektní akci a kapánek ostrouhal jako vypravěč, natočil i za pomoci invenčních českých herců (hláška Marka Vašuta v úvodu je ryzí hereckou improvizací :-) nejlepší bladeovský film. 85%

Ollie is definitely back a to ve velkém stylu. Vrací se k žánru drsného thrilleru, který svým nekompromisním a zároveň obrazově nenapodobitelným způsobem umí jako málokdo. Savages jsou natočeni skutečně mazácky, kdy vše sviští s pro Stonea typickou samozřejmostí, příběh se s postavami vůbec nemaže a Benicio Del Toro je el bruto animal (jinak jeho další bezchybné převtělení popsat nedokážu). Na první pohled nevyrovnaná herecká sestava ze sebe vymáčkla absolutní maximum a opět se potvrzuje, že kvalitní režisér dokáže s herci hotové zázraky (Blake Lively zde není jen pro parádu). Ke všemu jsem viděl unrated verzi a jinou asi nemá smysl ani vyhledávat. Zatraceně sebevědomý návrat Olivera Stonea z hlubin patetického tápání k látce, která nám po delší odmlce potvrzuje, že jde o jednoho z nejtalentovanějších filmařů své generace. 90%

Stephen Daldry mě doposud vždy přesvědčil o svých kvalitách a zároveň dal jasně najevo, že od něj nikdy nečekejme jednoduchou látku. Na stejně náročné vlně se veze také Extremely Loud and Incredibly Close a to nejen zvoleným tématem 11. září, ale též formou, kterou Daldry volí k odvyprávění příběhu jedné ztracené dětské duše. Přes vysokou formální kvalitu působí Daldryho nový počin na můj vkus příliš vykonstruovaně a emocionálně ploše a má co dělat, aby nakonec držel pohromadě. Mladičký Thomas Horn ze sebe dostává maximum (i když v rámci postavy, otravné maximum), ale jeho hledání mě nedokázalo chytit za srdce tou potřebnou silou. Naopak dějová linie Oskara s dědečkem (výborný Max von Sydow) je nejlepší pasáží snímku. Výsledkem jsou naštěstí jen lehké tvůrčí popáleniny Stephena Daldryho a divák ušetří jedno balení papírových kapesníků. 60%

Krvavě odvázaná a s potřebným nadhledem natočená komiksová adaptace upírobijce Bladea, do kterého se doslova převtělil Wesley Snipes a jeho hrdina je goddamn cool. Své protivníky porcuje ve šlapavém technorytmu a sem tam potěší oko krvežíznivého fanouška líbivou fatalitkou. Norringtonovi se ve své prvotině podařilo zabodovat jak celkovým, "dospělejším" pojetím, tak jednotlivostmi, kterými z Bladea během pár minut udělá poloboha a díky kterým si plakát Wesleyho Bladea pověsíte do obýváku. Goyerův scénář navíc nezdržuje v žánrů ohranou představovací půlhodinou a Blade rozkmitá svou katanu od první minuty do ruda. V roce vzniku, čili ve svých sedmnácti bych neváhal a nasypal bez přemýšlení kilo, jenže již uběhl nějaký ten pátek a v žánru se konkurence výrazně zvýšila. 80%