GOREGASM

1. série - ***** (90%), 2. série - **** (85%) Rickyho G. mám od Officu hodně rád a jeho suchodrsný humor v duchu toho nejlepšího z britské školy i v After Life dělá divy. Navíc stejně jako v Derekovi tady perfektně funguje dramatická rovina, která opravdu donutí zaslzet, ale hlavně ihned propuknout v smích. Tohle Žervé umí znamenitě. Ricky je ke všemu i velmi přesvědčivý herec a jeho slzy mají k těm hollywoodsky dokapávaným sakra daleko, a když začne atakovat divákovu bránici, tak jim umí i pošimrat, ale většinou do ní kope jako splašený kůň. Jo, tak vtipný tenhle Anglán je. Jeho obliba v někdy až groteskních postavičkám se projevuje i zde a většinou jsou to individua k popukání, až na brutálně vulgárního psychiatra, který je sice výborně zahraný, ale za hranu vtipu napsaný. Tohle Rickymu ulítlo a jde většinou o citelně hluché místo každého dílu. Zbytek je ale top notch a už se těším na třetí sérku.

Nějak mi tahle Worthingtonova paranoia nesedla a nebylo to jenom Samovým toporným výkonem, ale taky nechutně přetwistovaným a okatě účelovým scénářem, který je nejslabší stránkou filmu. Některé dialogy jsou skutečným děsemběsem a zcela záměrně ty dvě slova píšu dohromady. Po druhém twistu jsem chvíli přemýšlel, že se možná překlopím ve svém hodnocení na zdravou šedesátku, ovšem pak přišla koncovka a ta mě vykostila do polohy, ve které mě bolí obě hemisféry a to já pane Alane B. McElroyi opravdu nemám rád. Přitom potenciál ten příběh má, jen se to chtělo držet více při zemi, ale zároveň jít více do hloubky. Typicky moderní a typicky povrchní thriller s ne úplně povedeným castingem. 40%

Zajímalo by mě nakolik dopředu měl tento projekt Night promyšlený, nicméně zapadá to do sebe tak trochu uměle. Korunu tomu dají závěrečné dvě pointy. Ta první by samostatně fungovala, byť o katarzi by se asi těžko dalo hovořit. Spojovacím článkem je nevěrohodná a nefunkční postava Sary Paulson, kterou mám sice docela rád, ale tady do filmového soukolí nezapadla. Zachraňuje to James MacAvoy, který v každé scéně exceluje a právě on s podporou motivů od Phillipa Glasse hýbe všemi možnými emocemi, které ve filmu zažijete. Když se ale na konci zamyslíte, co se vlastně událo, uvědomíte si, že skoro nic. Taková hra na efekt Shyamalanovi zase brzy uplete oprátku do béčkových vod, ve kterých už jednou byl. 60%

Ari Aster podruhé perfektní a možná ještě lepší než v Hereditary. Midsommar jako jeden z mála splní přesně to, co na rozdíl od většiny, jen naznačoval v traileru. A to, že půjde o hodně podivný a atmosférou sevřený film. Neokoukané herecké tváře, neokoukané lokace a jedna strašně moc pošahaná švédská komunita. Každému bylo samozřejmě od začátku jasné, kde bude něco špatně, protože si asi tisíckrát, předtím než šel do kina, přečetl, o čem to vlastně je. :-). Nicméně i s jasně vyloženými kartami umí Aster sehrát setsakramentsky napínavou a hlavně čím dál více znepokojující podívanou, u které vás, tak schválně kolikrát, napadne, že tohle od reality odtrženo být vůbec nemusí. Na mě osobně kromě fantastické kamery působí jako doslovný magnet skvělá Florence Pugh, jejíž tvář nejen v samotném finále dotváří perfektní zážitek z této velmi netradiční slavnosti. Někdy není třeba šokující pointa, ani demonstrace absolutního zla, aby jste docílili velmi mrazivého zážitku na šíji diváka. Z té midsommarovské přátelské nevinnosti běhá mráz po zádech jednomu konkrétnímu divákovi ještě teď. 100%

Temně do polohy gore hororu laděná a variace na Supermana, která nekonečný jakýmkoliv propadákem, ale zároveň zažíváte jako divák ten všeobjímající pocit, že se z toho dalo vypotit, vyždímat, vycucat... mnohem více. Absolutně ošizená story, která fragmentovitým přístupem spoléhá na naši znalost konceptu Clarka Kenta, je plná na první pohled zajímavých postav, na pohled totálně rezignuje na jejich přiblížení divákovi a tak je vám v důsledku putna, jestli někomu vykousne volant do lebky díru nebo ne. Úplně nejhorší psychologický nevývoj je pak u ústřední trojky, kdy reakce rodičů na zničehonic zvěrstva páchajícího superzlouna racionální hlava nebere a tím víc s postupujícími minutami skřípe nejenom logikou jakákoliv jejich interakce O malém divochovi ani nemluvím. Psychologický vývoj se tomu říká Briane a Marku, sakra. Když to shrnu, tak odvyprávěno je to účelově, aby malý satan mohl vygenerovat co nejvíce digitálních mrtvol a působilo to celé hodně temně. Ta temnota se daří, vizuálně při šestimiliónovém rozpočtu nadstandartní, ale po tvůrčí stránce je to baráž o druhou ligu. 60%

Kdyby to byl první Quentinův film dostal by ode mne čistý kilo ;-). Ve srovnání s jeho historickými, ale i nedávnými majstrštyky, jde o látku, která chce hodně času na pozvolnou degustaci (nejlépe třikrát) a pak v klidu trávit. Po prvním zkouknutí mně napadlo, proč Quentin investuje svou energií a nápady do na první pohled tak rutinního materiálu. Jasně, bavilo mně vidět mraky výborných herců v poloze, ve které je uvidíte jenom pod taktovkou Mr. Q, ale ten příběh mně napoprvé stručně řečeno neoslovil. Podruhé už jsem si začal užívat vymazlenou retro atmosféru L.A. a nespočet jednotlivostí a detailů ať už v podobě konkrétních scén, nebo hereckých etud, které fakt jen tak neuvidíte (DiCaprio i Pitt boží). Potřetí už všechno zapadá, já přemýšlím nad alternativním vesmírem bez Charlieho "Motherfucking" Mansona, obdivuju vypravěčský, režijní a obecně tvůrčí talent Quentina Tarantina a dávám to kilo. 100 %

Pro tyhle okamžiky miluju filmařinu nejvíce. Projekt, který se vám i měsíc po shlédnutí neustále v myšlenkách, snech a náladách vrací a nutí vás se zamyslet nad základními životními pravdami a emocemi. Můj osobní režisérský polobůh, Nicolas Winding Refn, mi podobně bezuzdnou tvůrčí lobotomii způsobil už několikrát a znovu mi katarze v řádu týdnů vnukává myšlenkou pustit si jeho Too Old To Die Young znovu. Jde totiž o opravdu těžký matroš a to i na Refnovy poměry. Zaroveň třikrát podtrhávám, že jde o ultimátní "Refnovinu", což pro neznalé tvorby tohoto dánského mistra znamená, že jde o atmosféricky dusnou a pekelně pomalu nasnímanou dvanáct a půl hodiny trvající šílenost zkoumající podstatu lidského bytí, která nemá pro diváka žádnou jistotu, naopak mu vnese do hlavy neklid a spoustu zneklidňujících myšlenek. Nic Refn umí brnkat na ty nejcitlivější struny našich vnitřních tabu a tady se mu to na ploše téměř třináctihodinového filmu daří intenzivně, opakovaně a do hloubky. Tvůrce s tak individuálním stylem vždy rozdělí diváckou obec s rázností mexické mačety na dvě poloviny, ale já patřím do té půlky, která jeho styl zbožňuje, protože intimita, zranitelnost a napětí, kterou jeho plíživé zkoumaní filmového plátna nabízí je místy pohlcující, dvojnásob při ohlušující symbióze se soundtrackem Cliffa Martineze, který zde odvádí výkon kariéry. Mrazí mě, jen když o tom píšu. Po prvním zkouknutí jsem toho více než plný. Zároveň pořád přemýšlím nad zklamáním, které jsem cítil v posledních dvou epizodách, které nedosáhly vrcholu osmé epizody, která totálně vyždímá divákovo očekávání a celého mě vyplivla do špinavého kouta zbitého jak psa. Ale právě proto chci druhou, třetí a možná i další projekci, protože tak rozsáhlý obsah v tak koncentrované intenzitě se najednou prostě pobrat nedá. Temný příběh, který nenabízí soudy, jen mnoho utrpení a pramálo naděje, ale i ta stačí a svět se stejně točí dál. 100%

J.C. Chandor netočí obyčejné filmy, ale už podruhé za sebou mu k dokonalosti něco chybí. Jako první zaujme šťavnatá chlapácká sestava, který chemicky i herecky funguje a po úvodním seznámení a team upu nastupuje i hutná atmosféra, která vás může přepnout do chvilkového módu "Sicario". Tady ale neluštíme nerozmotatelnou kartelovou válku, ale "jen" pět špinavými penězi zlákaných žoldáků, kteří si chtějí vydělat na předčasný důchod. Triple Frontier má od začátku velmi dobré tempo, postupně bičuje i napětí, které vyvrcholí perfektně natočenou havárií vrtulníku (ono obecně musím kameru hlasitě plácat po zádech). Pěší putování dobře prokresluje vztahy mezi zmíněnou pěticí, nicméně osobně zápasím s koncovkou, která je v kontextu se zbytkem filmu taková... nijaká. Tady u mně neplatí, že méně je někdy více. Chápu, že tu přímočarou obyčejnost/reálnost závěru někdo může vychválit, ale tady mi to nesedlo. Pořád ale jde o talentovaně natočenou a zahranou zlodějnu. 80%

Holy Watchmen... Ta předloha je boží a jde o první komiks, který jsem si ve svých 43 letech koupil. Snyderův film je kultovní z mnoha úhlů pohledu a tvůrce této minisérie Damon Lindelof, Snyderovu adaptaci rozšiřuje nepředvídatelným a naprosto odzbrojujícím způsobem. Dospělý komiks nikdy nebyl hutnější a více znepokojující než tahle alternativní minulost (Snyder) a budoucnost (Lindelof). Návykové elektronický soundtrack Trenta Reznora a Atticuse Rosse dodává celé emocionální monumentalitě tohoto projektu rozměr navíc, o top notch herecké a filmové kvalitě nemluvě. Ani nevíte, jak mně štvalo, že to má jen 8 dílu... Dammit. 100%

Přestože už bez Singera a s debutujícím Simonem Kinbergem pořád jde o ten nejlepší Marvel a za to můžeme děkovat především Singerovi, kterému tahle mutantí série prostě patří a Simon Kinberg na něj navazuje velmi citlivě a svým dost podobným stylem velmi dobře balancuje dramatickou psychologickou stránku a precizní akci, která umí ohromit maličkostmi a má kule i díky charismatu samotných X-Menů, mezi kterými dominuje jako vždy elektrizující výkon Fassbendera, ale i ostatní herci jsou prostě o ligu jinde a líp vtělení do svých postav, než v celém zbylém vyumělkovaném Marvel Universu. Je pravda, že postavy i zde hodně těží z mnoha filmů, které jsou za nimi a ta provázanost je v paměti nás všech, ale přesto je to vnímání postav, které jsou z masa a kostí, nikoliv z jedniček a nul. A to neznamená, že si tady CGI department dává odpolední kávičku. Vizuálně je sakra na co koukat, ale krásně to demonstruje, jak by se mělo pracovat s efekty, tzn. aby byly součástí ne nadstavbou zobrazovaného. Abych jenom nechválil, tak Sophie Turner na tak silné charisma vyžadující role zatím nemá a i Jessica Chastain (dejte ji prosím už najíst :-) je takový malý miscast, přesto i díky tomu , že jsou to pěkné baby, tenhle přešlap s přimhouřeným okem obcházím a jsem spokojen a těším se na pokračování a ještě lepšího Kinberga. 79%