GOREGASM

Mexico a Gibson dělají Get the Gringo lepším než ve skutečnosti je, respektive ten film mohl být unikátní peckou právě díky místu, kde se odehrává a jací upocení bastardi se Melovi pletou pod nohy. Herecky, jak už jsem říkal je vše naprosto ok, i přepálené filtry plní svou funkci, ale Gringovi místy polevuje tempo, což má sice za následek nešizený příběh, ale intenzivní extrakt mexického podsvětí se nekoná. Get the Gringo je bez vytáček kus, ze kterého se dalo vyvařit mnohem chutnější burrito, ale fandu Mela Gibsona neurazí a Peter Stormare se zase po kratší odmlce zdravě nas*re. 70% P.S. Balalajkový soundtrack pochvalu ale zaslouží.

Lowbudgetový hixie, která sází na hezkou hlavní mučednici, "správně" zvrácené a pomotané vesničany a v neposlední řadě řemeslně zvládnutý gore. V rámci žánru si Timber Falls samozřejmě nedovolí vybočit, je tady sice kapánek odlišná, tentokrát nábožensky mateřská motivace ústředních zvrhlíků, ale hlavní gró žánru je plnokrevně završeno. Takže modifikované srpy do ruky a jdeme na to. 56%

Fincher je zpět na poli thrilleru a znovu potvrzuje, že v tomto žánru plodí své nejlepší kusy. Velkou zbraní Gone Girl je bezpochyby scénář, se kterým si pan režisér skutečně vyhraje až do posledního políčka. Napětí se bestiálně stupňuje, přestože úvod vlažně klame tělem, a čím hlouběji se dostáváme do spletitých motivací hlavních postav, tím větší vzrůšo přichází. Gone Girl je, jak už jsme u Davida Finchera zvyklí řemeslně bezchybný film, kterému ale zároveň nechybí dostatek šťávy a tajemna, abyste ho chtěli vidět znovu a znovu. Vynikající práci odvedli i pánové Trent Reznor a Atticus Ross, kteří dali dohromady velmi osobitý hudební doprovod, který exceluje například v jediné smrtící scéně (a neprozradím ve které). Absolutní hodnocení filmu bohužel upírá Ben Affleck, který na takto náročnou roli při vší úctě nemá. Každopádne Fincher jako za stara...ehhhh za mlada. 90%

Forrest Gump ztělesňuje plnohodnotně důvod, proč nad Hollywoodem nelámat hůl. Tahle továrna na sny, totiž jednou za čas odvypráví podobně nezapomenutelný příběh, který nepostrádá žádnou z divákův život stimulujících ingrediencí. Vskutku neobyčejný život Forresta Gumpa zahalil Robert Zemeckis do neodolatelně humorného - příjemně sentimentálního - citlivě dramatického kabátku, který padne každému i díky výtečnému Hanksovi. Hlavně ale vítězí onen tragikomický podtón celého snímku zarámovaný metaforickým peříčkem, které naše bytí na tomto světě vystihuje možná ne doslovně, ale rozhodně důvtipně. 100%

Jen dobrý herec v hlavní roli už dlouhou dobu na úspěch nestačí. Luke Evans přitom působí dost neukotveně a jeho snaha o emocionální vyznění jeho postavy vyznívají v kontrastu s amatérským zbytkem přinejmenším komicky. Navíc kinobéčka už dávno netočí nadějní mladí režiséři, ale neumětelové jmenující se například Gary Shore, který neumí atmosféru, neumí akci, zato umí spolehlivě uspat. Většinu akce zastřešují mihotajícící se netopýři a je opravdu podivuhodné, že ve filmu o Draculovi se upíří akce dočkáte až v závěru a to v tak absurdní logické návaznosti, že už vám nezbude než ronit krvavé slzy ala True Blood, protože horším filmem byl z poslední doby snad jen I, Frankenstein. Těžká suchařina a ten rozpočet bych nechal všechny zodpovědné do posledního doláče splácet. 20%

Na žánrové majstrštyky jako "Full Metal Jacket, "Platoon", nebo "Apocalypse Now" Tigerland nemá, každopádně ze sebe ždíme maximum a svým antiválečným pojetím a zobrazením amerického výcvikového tábora dává vzpomenout zejména na Kubrickovu Vestu. Dějově ovšem zůstává "pouze" na půdě výcvikového tábora, kde to vře, zejména díky Farrelovu vojínu Bozzovi (jeho motivace jsou v několika místech diskutabilní), nicméně konec dobrý, všechno dobré. A právě tady je dělící čára mezi Tigerlandem a špičkami žánru, kdy chybí ona sžíravá katarze, kterou od těchto traumatizujících dramat oprávněně čekáme a vyžadujeme. To naštěstí nedevalvuje fakt, že jde o velmi kvalitní snímek, plný méně známých, ale výborných herců pod taktovkou nevyzpytatelného Joela Schumachera, který si tentokrát sáhl na dno. 85%

Sakra bizarní roadtrip, ve kterém Terry Gilliam opět předvádí svou nekonečnou kreativitu a nespoutanost konvencemi, ale tak trochu zapomněl svůj drogami přepumpovaný výlet usadit do rámu, který by dodal všem eskapádám Raoula Dukea a jeho právníka, Dr. Gonza jinou a sofistikovanější výpovědní hodnotu, než jen jízdu odnikud někam, při níž se konzumují všechny známé i neznámé druhy drog a zažívají se situace permanentně smazávající rozdíly mezi raušovou halucinací a bolestivou realitou. Fear and Loathing je svým způsobem šílený film, bohužel ne tak zábavný, jak byste čekali, ale stojí za to ho vidět. 65%

Stylová pomstychtivka, která sází především na vypilovanou a estetickou akci a v ní skutečně exceluje a to nejen díky přesvědčivému Reevesovi a interesantnímu zástupu gaunerů (Ian McShane a Michael Nyqvist si měli své role prohodit, to by bylo teprve žůžo), ale také díky precizní a bezchybné restřimeře (režii - střihu - kameře). K absolutnímu hodnocení chybí větší vycizelovanost, snímek totiž nemá vždy jasno, jestli ho máme brát jako zcela vážnou revengu, nebo cestu za odplatou, která nešetří nadsázkou. Za sebe jsem vždy pro vážnější tón, ale třeba "Payback" s Malem Gibsonem dokázal, že tyto přístupy lze udržet v zábavné a zároveň pro obě roviny funkční rovnováze. Souhrné dojmy přesto pozitivní a jsem pro pokračování, ale na psa už mu prosím nesahejte. 85%

Dalo by se říci, že v Rybě jménem Wanda došlo k dokonalé symbióze britského a amerického humoru a z obou humorných kádí se loví ty nejchutnější sousta. A může za to nejen autor scénáře a hlavní mužské role, John Cleese, ale i špičkoví herci z obou zaoceánských posádek. Na jedné straně Pythoni, John Cleese s Michalem Palinem, na straně druhé, Kevin Kline s Jamie Lee Curtis. Báječné a chytré slovní přestřelky, situační i typicky pythonovský humor šroubují výše zmínění do výšin, ze kterých není cesty zpět a já si opět připomínám, že i před třiceti lety se točily komedie, které si se slovníkem moc hlavu nelámaly, ale na rozdíl od současných vulgárních a obscénních fuckfestů sršely ostrovtipem. Připočtěme kouzelně zamotanou lupičskou zápletku a zvolejme na současné „velmistry“ komedie typicky „cleesovské“ FUCK OFF ;-).

Along Came Polly je velmi nevyrovnaná, přesto velmi zábavná komedie, ve které je jako jsme v rámci uvadající kariéry Bena Stillera nejslabší právě její hlavní protagonista, který víceméně jen přihrává mnohem výraznějším kolegům, kde alespoň za mně ruluje P. Seymour H., který si každou scénu urve pro sebe a samozřejmě nelze zapomenout na bestiální francouzský přízvuk vysekaného Hanka Azarii a jeho instruktora potápění. Jennifer Aniston je taky kouzelná jako nebyla dohromady v celých Přátelích a já mám díky všemu již řečenému pro tuto komedii slabost. 80%