Segrestor

Musíte mít filmy Sandler & Barrymoreová rádi, aby se vám to líbilo a nadšeně jste tleskali ručičkami. Jinak maximálně oceníte občasnou účast nekorektního humoru a především to, že to není, ačkoliv se jedná o rodinou komedii, debilně sladkobolné a totálně mravokárné. Vůbec ne. Nicméně, vystihl to StuntmanMIKE ve svém komentu, tak se vyplatí to dohledat a přečíst si to. Ono takhle, vyplatí se vám, dát si MIKA do topky a číst si jeho názory na filmy.

Prasečí ksichtík z Downova světa v roli sexy čarodějky, tradičně hysterický spratek Mila Kundis a zachovalá milfka Weiszová jako trio čarodějek, kterým čelí docela sympatický, ale jinak natvrdlý naivka, James Francovka alias Oz. No... a víc už ve filmu neuvidíte. Srandovní opičku a několik dalších, možná nešťastně vymyšlených, postaviček. Paralela s reálným světem vám dojde záhy a nezbude, než se kochat kýčovitým vizuálem s vědomím, že se jedná o film pro nejmenší. Naštěstí se tam skoro vůbec nezpívalo, což beru jako velké plus a chvílemi to bylo i vtipné.

V rámci české amatérské tvorby se jedná o těžce nadprůměrný snímek a to v každém detailu řemeslného zpracování. Podíl profesionálního dabéra Zdeňka Mahdala to hodně navyšuje. Představa, že k nám promlouvá hlas nějakého patnáctiletého sopliaka přes sluchátka, co používá k volání dutých, mě upřímně děsí, ale takovou mám právě díky desítkám, možná stovkám, videí z YT... Snímek Z ledu je zkrátka jiný, sází mimo jiné také na osvědčenou rovinu Chandlerových šestákových detektivek. O tvůrcích vypovídá jediné, totiž, že u toho přemýšleli a nic neuspěchali. Zvolili adekvátní hudbu, hráli si s detaily, dávali na ně důraz. Natočili pěkný film. Doprovodný text se dobře poslouchá, má hloubku, úder a barvitost. Řeknete si, že to nenapsal jen tak někdo. Poznáte talent. Celé to vlastně působí jako videoklip, jen místo hudby je slyšet právě hlas výše zmíněného dabéra. To je ale fajn, no ne? Přesto si musím najít jednu výtku. Od první chvíle to ve mně vyvolalo dojem, že se jedná o dobový snímek, jakési retro. Klidně parodie, klidně vážně, ale brzy jsem zjistil, že je to vlastně ze současnosti. Tento kontrast (Phil Marlowe kontra předměty moderní doby) ať už byl záměrný nebo prostě jen nutný (nebo chybou), mi to na těch pět hvězdiček neháže. Pět hvězd musí být naprostá dokonalost. Tím samozřejmě nemyslím, že by příště měli tvůrci zpunktovat Národní muzeum a nahnat do ulic dvacet "Laurinek". Ze snímku jsem pochopil, že by to šlo i bez aut a k menšímu doladění detailů, které nás odkážou do té doby, by už stačilo poměrně málo. (V rámci projektu, kde musí snímek vzniknout za 48 hodin by to bylo snazší, ale zas chápu, že splašit vše dobové, je nemožné.) Anebo právě mohli tvůrci opustit ten noirový styl, tu Chandlerovskou patinu, a přejít na současný (akční) look. Nedopustit ten kontrast. Ale to jsou jen mé osobní poznámky, návrhy a pindy. Herci mě také potěšili. Nejdřív jsem se bál, že na mě v té nastolené atmosféře bafne střapatý klučina s Thompsonem v ruce a strašně vychechtaným růžolícím výrazem v ksichtě, protože je ve filmu, ale naštěstí tomu tak nebylo. Představitel detektiva by, být po mém, mohl ovšem třošilinku přitlačit. Být víc Marlowe. Ale dosti kritiky, těším na další počin, který by mohl vzniknou za více hodin, než za 48, a pokořit i Mazanýho Filipa.

Kdy ještě bude možnost vidět ve filmu, jak legenda mafiánských filmů, Robert DeNiro, vypráví skutečné zákulisí - reálný podklad (přitom ale opět fiktivní) filmu Mafiáni, kde vlastně sám Robert DeNiro hrál? To je jedním slovem dokonalé. Vtipné a také geniálně vymyšlené. Ale teď k The Family obecně. Je to ryzí mafiánský film, přitom zcela jiný. Nedrží se klasických schémat a syžetů. Je odlehčený, komediální, budete ho ale stejně brát vážně. Vlastně, co si budeme povídat, vy budete fandit zasrané mafiánské kryse, která akorát nabonzovala svou "rodinu" v Brooklinu či kde. Takovým antihrdinou je tedy DeNiro se svou vykutálenou rodinou, kterou byste za sousedy nechtěli mít, ale hned si je zamilujete, o to se s vámi vsadím. Luc Besson po sérii méně zdařilých snímků, přišel s něčím, co připomene jeho dávné úspěchy s Leonem či Pátým elementem. Ukáže, jak krásně vypadá film ze severní Francie, z malého městečka, kde do jednoho byste chtěli v poklidu dožít. Tento snímek se zkrátka do srdce zaryje i když ucítíte, že mohl být o kousek ještě lepší.

Oddychový snímek si neklade vyšší ambice a tak je třeba ho také brát. Má spoustu vtipných momentů, není to zdaleka debilní, jak by si možná mnozí mohli myslet, ale ani to neoplývá nějakým super chytrým humorem. Standardní americká komedie určená spíše ženskému publiku s drsně hláškující Melissou McCarthy a klasickou Sandrou Bullock, která vám přijde chtě nechtě fajn. Její přeměna ze suchopárné kancelářské krysy na sexy akční agentku vůbec nenudí a vy se prostě bavíte. Tak to má sakra být. Žádný moralizování, žádný pseudointelektuální kecy o nesmrtelnosti chroustova hledání ztraceného času. Čistá sranda, kde chlapi jsou pitomci, agenti i padouši, a dvě holky, které nejen lépe porozumí své tvrdé práci, ale hlavně samy sobě. To si takhle přijdu z rachoty domů, lopatu opřu o kuchařku, teda o manželku, poplácám děcka fankou po hlavě, zapadnu do důlku v gauči a právě u Drsňaček v klidu vyslopu svých pár lahváčů. O tom to je, chlapi, kurva že jo.

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule.

Moc se tam mluví a málo píše domů.

Sakra, je to pohádka zobrazená z úplně jiného úhlu, je to hrané zpracování klasické animované dyznejovky, je to bezchybně natočené, bez hluchých dějových míst, bez výrazných dalších filmových chyb, je to pohádka... to už jsem vlastně říkal. Zkrátka povedlo se. Jasně, mohlo to být víc pro dospělé, Jůlie mohla toho ukázat víc, snif snif, ale jsem ochoten to přejít a slintnout na příště. Už jsem viděl spoustu blbých holyůdských pohádek, ale tato se na rozdíl od nich vážně (hlavně vizuálně) povedla. Poučení je, že zlo nemusí být vždy tak primárně zlé, jak se zpočátku jeví a v té stejné logice i dobro není zpravidla vždy tak dobré, jak se může ponejprv tvářit. A pozor, český název je stejně vypatlaný jako u filmu Dead End - Smrt přichází v bílém.

Ten film je v každém jednotlivém detailu dokonalý. Vrhli nás do svého univerza než bys řekl turboblaster, ukázali sympatické postavy, originální, vtipné... Je to napínavé, nenudí, nápadité a vlastně i docela humorné. Přesto jsem jaksi nedošel k nirváně - a to tenhle žánr miluji ze všeho nejvíce. První dojem z filmu (ještě to radši prubnu jednou na BR) byl zkrátka slabý. Všichni tam byli vyzrálí, do jednoho přes třicet let, nikde žádný ušatý juvenil, žádný ušatý homoupír, žádný ušatý panic, ale přesto byl snímek pro děcka, pro mládež - ať nežeru. Šmankote a to mi dost vadilo. Záporák, ten s tím špenátem na ksichtě, byl trapný debil, další záporák Benicio Del Toro byl jedno velké WTF apod. Vím, že to měla být komedie, takové veselé dobrodružství z vesmíru, bez vážnosti, ale ani to nemůžu říct. Že bych se jako chichotal až do konce... ne, ne, kdepak. Chybělo tomu jisté mysterium, hloubka, drsné hlášky, drsnost, všude samá drsnost, zápach, chlast, bitky, krev a tři prdele pořádného chlapského humoru. Zbylo jen hebké pozlátko, které asi zaujme jen a pouze ty juvenily. Ostatně osazenstvo kina a upoutávka na Pošťák Pet: The Movie mi mohlo být dobrou nápovědou. Zas jsem si připadal jak Kulínský na generálce.

Masterchef bez žrádla a Gordona Ramsaye, za to se spoustou překrásných zrůdiček v čele s nadporučíkem Geordim. Pro fanoušky filmu a filmových kouzel vlastně skvělá šou. Bohužel hodnocení poroty není příliš odborné, je to jen spousta keců, aby to mělo dramatický spád. To je otřes. Na své si přijdou milovníci bodypaintingu.