Mulosz

Antiuměni, antikomedie, antisatira, anitisociální film, antiporno - prostě nechtěně boží škvár, jaký jen Vlado Štancel umí:-)

Z tohoto mi bylo opravdu divně.

Těžký a brutální film, rozhodně ne pro každého a rozhodně pro diváky, kteří už mají s Germanem nějakou zkušenost. Mně ten tříhodinový pohled na všechno to bahno, hovna, sople, chcanky, ocasy, vnitřnosti, krev a další pohltil. Není to o ději, který v podstatě žádný není, je to o atmosféře a důkladném vykreslení primitivní ruské civilizace. Nejde ani tak o sci-fi (toto žánrové zařazení může být pro potenciálního diváka odrazující), ani tak o drama (otázka, jestli drama je vůbec žánrem v pravém filmově-teoretickém slova smyslu), ale hlavně o autorsky nekompromisní a formálně neúprosné podobenství. German tímto překonává veškerá svá předchozí díla, za socialismu by film v životě neprošel, a pokud ano, tak režiséra rovnou zastřelí.

Bezesporu nejnarvanější novinářská projekce letos v Karlových Varech, Poláků jako malých myší, správný polský hluk ještě prvních 5 minut projekce filmu, sezení na zemi, přes sebe čtvery nohy, můj zadek na botách toho za mnou, každá ruka na jiném rameni, 100 stupňů Celsia v sále, smrad jak v namoklém cirkusu, k dokonalosti této punkové atmosféry odpovídající punkovosti filmu už jen chyběla láhev teplé polské vodky Soplica, kolující mezi diváky s jedním ušmudlaným oslintaným panákem, 150x utřeným do zpoceného trička, protože pít v Polsku přímo z flašky je ten největší hřích:-)

Bude v české distribuci, nutno vidět. Zvjagincev se vším všudy - více asi netřeba dodávat.

Po úmorné demenci zvané "Rover" ve Velkém sále Thermalu byla následně zhlédnutá Obietnica opět pohlazením po duši kultivovaného diváka. Můj osobní "film zamkniecia" v KV, velmi příjemné rozloučení s letošním festivalem.

Já toho Alonsa uznávám, ví, co dělá, před cca 3 lety v Uherském Hradišti mi byl velmi sympatický, ale ty jeho filmy plné chladu a nulové vstřícnosti vůči divákovi fakt nepotřebuju. Až potud jsem je viděl všechny, žádný další od tohoto chlapa už nechci. Zajímavé srovnání by se mohlo nabízet s vítězným filmem v hlavní soutěži letošního MFF KV Kukuřičný ostrov. Oba filmy jsou založeny na krásných záběrech přírody, v obou se málo mluví, oba vyžadují spolupráci diváka a ne jen usazení se na křeslo a zírání na plátno. V tomto případě však Gruzie vs. Argentina 1:0, abych se držel vedlejšího tématu, který se letošním festivalem prolínal jako červená nit.

!!! Ta závěrečná nehybná katarze... tohle není spoiler, jen je třeba opravdu trpělivě vydržet do konce, kde si divák teprve všechno pořádně prožije. Kompozicí záběrů opět dokonalé, Tsai je vizionář a z Top 10 mých oblíbených režisérů nikdy nezmizí. Ve spojení s jeho experimentem "Cesta na západ" jde možná o nejsilnější zážitek z letošního MFF KV. Mám rád filmy, na které se těším od okamžiku zveřejnění programu, a pak od nich dostanu ještě více, než jsem tušil, možná i věděl.

Já bych byl v tom Rangúnu rychleji...

Adame, sorry:-)