Mulosz

Příjemný a uvěřitelně lidský film s velmi charismatickou hlavní představitelkou a dalšími sympatickými herci. Možnosti bezproblémové komunikace muslimského a židovského světa jsou naznačeny velmi implicitně a neskouzávají k laciným a vykonstruovaným poselstvím. Snímek rovněž nepřekypuje prvoplánovitými emocemi, což však neznamená, že v něm nejsou obsaženy. Jen si je musí divák v určitých okamžicích aktivně vytáhnout a patřičně si je interpretovat. Ke kladům určitě patří jak diegetická, tak nediegetická hudba a vzhledem k pomalejšímu tempu filmu také rozumně zvolená stopáž. Ideálním hodnocením by byly 4 a půl hvězdičky, vzhledem k tomu, že tato možnost zde není, budu i přes to všechno s absolutním hodnocením ihned po zhlédnutí filmu opatrný, připouštím však, že se nemusí jednat o konečný verdikt.... S odstupem času jednoznačně za 5*, stále to ve mně doznívá...

Hodnocení po první části...

Konečně oprávněný vítěz soutěže Karlovarského festivalu. Zkombinujte western, detektivku a Vláčila a vyjde Vám tento neskutečně zajímavý snímek.

Tři hvězdičky dávám za ten nápad, jinak je českému divákovi novovlné zobrazení lidské nátury obyčejného člověka pochopitelně bližší "počesku" než "porumunsku".

Po všech stránkách smekám. Takový švih kdyby aspoň z poloviny měly současné české filmy. Celé je to jedna velká katarze a to nemluvím jen o samotném filmovém textu. Strach, Epstein, Trojan a Brzobohatý na plátno! Přesně v tomto složení, bez Vejdělků a jemu podobných! PS. I po druhém zhlédnutí vynikající.

Toto mělo neskutečnou sílu. Film je propracován po všech stránkách, odkazuji na veškerá superlativa, která zde padla. A to nemluvím o velmi chytré scéně na nádražních schodech, která se pomalu zařazuje do učebnic. Přílišná sentimentalita mi v tu chvíli nebyla na obtíž, neboť se zručnou režií, jejíž je vždy spoluautorem E.Morriccone, jestliže se na filmu hudebně podílí (nazývat to "hudebním doprovodem" by nebylo na místě), si nechám líbit vše. A to jsem si zpočátku myslel, že není nic horšího než sentimentální fízl se smyslem pro rodinu v podání Kevina Costnera dabovaného Alfrédem Strejčkem (nebo kdo se tohoto partu v novácké produkci zhostil).

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu.

Charismatický Gary Cooper, mimořádně nesympatický jeho nejmenší syn (věřím, že v evropském filmu by mu nějaká ta facka přiletěla, nicméně v americké produkci by toto určitě neprošlo), děj, který se dá shrnout jednou větou, minimum akcí a pomalejší tempo snesitelné díky oku lahodící mizanscéně. V těchto pěti bodech by se dala shrnout charakteristika tohoto snímku, který byl dosud nejslabší, který jsem od W.Wylera viděl.

Scéna, ve které se do sebe po ránu pustí Peck s Hestonem obsahuje chyby (střídavá přítomnost a absence krav v pozadí, měsíc prosvítající nad Hestonem, i když se scéna odehrává ráno, špatná světelná jednota). Patricii nechá scénárista zmizet ze scény, jako by vůbec dále nebyla, což je možná vzhledem k její roli v příběhu škoda. Až na tyto dvě výtky, které ubírají jednu hvězdičku, je to jinak špička v rámci svého žánru.

Příliš akademické...