WANDRWALL

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD.

Nápadité, vtipné, jen mi často bylo a je líto vlka, že on je tou hlavní postavou a on musí za to i trpět, zatímco zajíc mu vždy nějak vyklouzne z pazourů a je mnohem pasivnější. Pokud by vlkovi ale zajíc nevyklouzl z jeho lstí, tak by pak už neměl vlk kořist, ztratil by tu hlavní motivaci polapit zajíce. Jeden bez druhého by žít nemohli, to je jasnačka.

Již dávno mě současně udělaný film nevtáhl tak do děje, jako tenhle dvoudílný film. začátek poněkud prkenný, schématický je střídán zvyšováním zájmu o osobu CARAVAGGIO, takže jsem si přitom filmu i četl o jeho životě a sledoval jeho obrazy. Už byl jako člověk málem zlomený, odmítl ho i doporučený učitel, který se svými žáky procházel právě městem a jeho obrázkům se vysmál, ale postaral se o něho ten, kdo byl na tom ještě hůře, a dostalo se mu potom lidského tepla v klášteře, kde se dal dohromady, a převor ho vybídl, aby dělal to, co dělá nejraději, když už chtěl CAVARRAGIO rezignovat, a on začal malovat ještě lépe než do té doby. Chtěl vidět život v jeho horší stránce, nevyhýbal se jí, čímž se lišil od většiny tehdejších mistrů, ale i lidí obecně, kteří od smutků a katastrof tohoto světa raději zavírají oči, aniž by si občas o nich zapřemýšleli. Tenhle film k tomu vybízí. Mnou pohnul, rád ho shlédnu opakovaně.

Robot Emil. Pamatuji si jen, že jsem nechápal, proč je oblíbený. když se od nás, maličkých dětí tak liší. Asi proto jsem nevěřil v jeho dobrotu a láskyplnost a přišlo mi, že to jen předstírá. Možná mu křivdím, ale Robot Emil prostě nebyla má oblíbená postavička. Možná, že to s dětmi myslel dobře, ale více než Robota Emila jsem pozoroval tváře svých starších sester, jejich reakce na EMILOVO počínání, a ty byly spokojenější, asi proto, že byly starší a víc jeho příběhům tehdy rozuměly.

Jen pár herců, jen pár kulis a jak válejí! Moudře napsané, a jak to odsýpá, ten boj dobra se zlem, které zde představuje jediný člověk, ale mistroně a jak to chodí i v životě. Neunávně chamtivě žije a užívá si a trápí spravedlivého ne však nevědoucího Krakonoše. Krakonoš rychle prohlédne každou lest od Trautemberga. A když se nudí, tak se dokáže taky pobavit na účet Trautenberga. Skvěle vybraní poddaní, čas roboty, kdy Trautemberg někdy diváky zaskočí, neb pošle Kubu na vojnu, ačkoli je to jeho čeledín, ale za pár peněz zapomíná na zdravý rozum. "Divit se můžete potom", tak poděkuje za rok pobytu ve skále, kde to byl ale jen den Anči, když se shledávají, "nyní hlavně ty zlaťáky a bohatství". Krakonoš je boháč, to je jasné, ví kde ve skalách jsou poklady, ale nepoužívá je, miluje přírodu, a dobro v člověku. A přece i zlu umí rychle a účinně zatnout tipec. Je ale i vůči zlu, které Trautenberg neustále kutí vždy výsledně velkorysí. Zajímavost: Jsem osobně rád, že za těmihle pohádkami stojí sběratelka pohádek z Vrchlabí, stále žijící spisovatelka a dříve lékárnice M. Kubátová, která byla jako dítě předlohou pro svoji maminku a ta napsala dobovou záležitost, ale i dokument doby v knize pro děti, ale i dospělé, co svedou být i dětmi "GABRA a MÁLINKA". Je po těchto hrdinkách pojmenovaná i ZŠ, kam jsem za komunistů chodil 6 let na základní školu, ale tehdy to byl koncentrák! A ani nyní to prý není lepší, jak říkají děti. Proto rada všem rodičům: Nedávajte děti do ZŠ GABRY a MÁLINKY, pokud nechcete z nich mít paka...

Dá se dostat na kobylku ženě, která je prý tvrdohlavá a skoro bezcitná a zaměřená jen na sebe? Navíc má věk, a čím se kdo starší, tím méně je adaptabilní. Hoke, je tím mužem, který je tím pravým, aby si slečna Daisy začala na sklonku života uvědomovat to, co jí do té doby nedocházelo. Je to možné, aby si to i tom věku dokázala vštípit do paměti? Jelikož spolu strávili dost času, tak si na sebe prý zvykli. Je to snadné ve vyšším věku? V tomhle filmu to jde. Ve filmu lze ledacos. A některé ženy mohou mít takové filmy rády. Ale i muži. I když těch je méně.

Rodiče si pořizují děti, ale pak na ně nemají mnohdy čas. A co taková vnímavá a citlivá Vendulka má potom za život? Naštěstí cv pravou chvilku naráží na knihu J.Lady, a ta jí umožní zažít pěkné dobrodružství. Ale parta syčáků nepřeje citlivým dětem a tak ničí krásu dětského života, a přece se dobro nakonec ukáže a Verunka a vytáhne chudáka Ondru z bryndy, jako pravá žena do nepohody? kdo z nás by si v dětství nepřál poprocházet se po Ladově krajině a vesnické idylce? Já bych se jen vyhnul vesnickým rvačkám a za kámoše bych chtěl mít MIKEŠE! Ten udělal kariéru a to prosím bez protekce, sám, díky své jedinečnosti, že jako kocourek mluvil a měl rozumu na rozdávání. A perfektní výchovu od své babičky!

Nosaté čarodějnice to nikdy neměly snadné. Ale pokud vstoupí do života prostořekému a sebevědomému mladíkovi a zapůsobí na něho výchovně, tak ať se klidně i v dnešní době objevují. Nesnáším pýchu a lidi, co si myslí, že tenhle svět je určený jen jim, a vnucují svoje já druhým lidem... Proto mám rád takové čarodějnice, která se objevila v téhle pohádce a působí tak výchovně! Díky zlepšení povahy si mladík našel i prima nevěstu. Tu pravou, kterou tolik mužů hledá! Sotva by se mu to podařilo, kdyby nepoznal nosatou Čarodějnici. jen víc nosatých čarodějnic s tak dobrým srdcem do naší reality!

Tenhle film na mě mohutně zapůsobil, když jsem byl dítě. Nečekal jsem, že mnou tak otřese. Od toho je ve filmu hlavní hrdina, aby se s ním divák buď ztotožnil, nebo ne. Ale takhle jsem tehdy neuvažoval. Jako dítě asi jako každé - jen baví či nebaví! A tenhle film mě bavil moc. Eva Jakoubková sice proslula hlůavně díky "Muži na radnici", ale byla to krásná, modrookatá žena, která byla ideálním protějškem očí Petra Čepka. Mrzí mě, že Eva Jakoubková už nežije. Zmizela z televize a plátna, jako řada herců, neb herců je moc. A tak si člověk ani nevšimne, že někdo náhle už nemá svou práci...Po smrti petra Nováka, zpěváka, asi už ztratila motivaci žít. Poslední co natočila, tak bylo právě vyprávění o Petrovi Novákovi. Kdo dosud nezavítal do kraje Nikoly Šuhaje loupežníka, tak vřele doporučuji.- je tam i muzeum, ta legenda tam stále žije. Tedy pokud se tam vypravíte po přečtení si této krásné knihy od Olbrachta, či vyzbrojeni shlédnutím tohoto stále dojemného filmu. Nestárne! Jen my stárneme!

Mám moc rád povídky G. de Maupassanta. Byl to pro mě svého času literární objev, takže mi hodně obohatil můj život a začal jsem jeho dílo zkupovat. Rád se proto i dívám, jak jsou jeho povídky zfilmovány. Proč mi jeho povídky sedí? Protože mi sedí jeho duch, tedy duch co je psal. Tenhle film je ale hodně vzdáleně o G. de M. Podobně tragicky a uboze byla slátána i "MUŠKA" od stejného povídkáře slovenskými tvůrci. Vše bylo jinak! Křičel bych dříve, to je urážka G. de. M.! Tak jako jsem kdysi křičel a proč se nepřiznat - to je urážka Karla Čapka, po shlédnutí filmu ČLOVĚK PROTI ZKÁZE. Ale časem člověk chtě nechtě měkne a obrušuje své razantní názory, asi i proto, když vidí jaká svinstva se ději a jak se zpronevěřují peníze v jiných oborech, takže proč by u filmového a televizního průmyslu by tomu mělo být jinak?