pan Spock

Mám rád Andersonovi filmy. Viděl jsem takřka všechny. Nikdy mi nevadila lehká dementnost a jednoduchost jeho děl. Většina neduhů jeho vypravěčského stylu, které jsem mu byl schopen odpustit u všech těch Residentů, Horizontů a Vetřelců, mi tu neskutečně lezla na nervy. Akční scény jsou natočené velmi slušně, ale co naplat, když za půl hodiny začnou nudit. Nezachrání to ani sympatický Jason Stratham. Neskutečně debilní scénář skoro zapadá do stejné ligy jako jen o něco málo dementnější Soudný den Neila Marshalla. Vypadá to, že mám zcela opačný názor, než většina ostaních tady, ale já se opravdu moc nebavil. Myslím, že jde o nejhorší Andersonův film (možná i ve srovnání s Žoldákem).

Postapokalyptický film trochu jinak. Žádní mimozemšťané, Mutanti, zombie, či digitální orgie všeho druhu. Jen příběh o obyčejném muži, který se za každou cenu snaží přežít. A hlavně ochránit svého malého syna před světem, který je plný nebezpečí, násilí, hladu a chladných nocí. Při putování zdevastovanou krajinou naráží tahle dvojice na různé postavy a situace, se kterými se musí vypořádat. Vše je tu ovšem řešeno jen náznakově. Někdo se objeví a záhy zase zmizí, jako by zdánlivě nikdy neexistoval. Jen vzpomínka v hlavě zůstane. Takže se nedozvíme, co se stalo se starým mužem, zlodějem nebo proč a k jaké katastrofě vlastně došlo. Příběh plyne pomalu, ale pevným krokem kráčí až na konec své cesty. Není to úkol snadný, ale rozhodně stojí za pozornost.

Nemám nic proti filmům, kde zaútočí neznámí vetřelci a lidstvo dostane na prdel. Proč ale vždycky musí přežít ti největší idioti? A po nás tvůrci těchto filmů ještě chtějí, aby jsme jejich nesmyslné a naprosto nelogické chování sledovali. Nebo aby jsme jim snad ještě fandily. Totální průser to sice není, triky se docela povedly. Ale to je dost málo na potencionálně zajímavý příběh. Kdyby alespoň postavy byly trochu zajímavější.

Tohle je přesně ten typ filmu, který dokáže rozdělit filmové fandy na dva tábory. Protože ho buď budete milovat a nebo nenávidět. Nic mezitím zřejmě nehrozí. Mě osobně vypravěčský styl Davida Lynche vyhovuje. Někomu může přijít děj příliš zdlouhavý a chaotický. Někdy možná "ujetý" až na půdu. Ale nezapomínejme, že tohle je sci-fi a v tomhle žánru se meze představivosti nekladou. Zejména, když se příběh odehrává v naprosto vymyšleném světě, který nemá s tím naším společného zhola nic. Pro mě má ovšem Duna naprosto dokonalou atmosféru, přesně takovou, jakou bych u tohohle filmu očekával. Postav je možná až trochu moc a občas se musíte zamyslet co kdo a proč dělá, ale to mi na filmovém zážitku pranic neubralo. Možná právě ta určitá zašmodrchanost a tajemnost dělá z téhle sci-fi to, co je - velmi zajímavý filmový počin. A jak jsem zmiňoval na začátku, buď Dunu budete milovat, anebo nenávidět.

Začátek nám slibuje docela dobrý příběh. Dozvíme se něco o postavách a jak se to s nimi má. Dokonce to vypadá dobře i s Nicolasem Cagem a jeho Balthazarem. I přenesení děje do našeho moderního světa je ok. Dobrý dojem ze začátku mi ale kazí styl pojetí tohoto příběhu. Na jedné straně tu máme dva čaroděje, soupeřící o budoucnost lidstva. Oba dobře obsazené a zasazené do správné atmosféry. Oba dva mají ale za pomocníky naprosté dacany, které bych nejradši rozstřelil plazmovou koulí na krupici. To naprosto zbytečně shazuje příběh ke komedii, skoro bych řekl až k parodii. A to se samozřejmě podepisuje na celkovém vyznění filmu, které evidentně neví co chce. Je to škoda, protože atmosféra je fajn, stejně jako triková stránka. A to bych málem zapomněl na naprosto nevyužitou Monicu Bellucci. Taky si nemyslím, že na souboji dvou zkušených kouzelníků je důležité, jak rychlé mají auto. Škoda promarněné šance, protože to mohlo být o moc lepší.

Čekal jsem standartní, ničím neinovující duchařský horor. Dostalo se mi ale úplně něco jiného. Většina neduhů z příběhů ze strašidelných domů sice zůstalo. V Americe zřejmě mají stěhování se do hnusných a děsivých starých sídel jako oblíbeného koníčka. A dětí, které vidí něco, co jiní ne, je tam asi taky dost (a že jim to nikdo nevěří je přece samozřejmost). V tomhle filmu se ale i přes jízdu ve standartních kolejích žánru dostáváme do trochu jiných vod. Zlo je odtajněno poměrně brzo a pojetí děje nás od hororu vede spíš do fantasy. Nebo spíše do rodinné fantasy. Nebojte se tmy totiž není horor, ale strašidelná pohádka pro odrostlejší děti. I přes předvídatelnost a spoustu nelogičností jsem byl ale spokojen. Vizuální stránka a atmosféra se totiž povedla na výbornou (del Torův vliv je nepřehlédnutelný). A jelikož mám přesně takovéhle filmy rád, skoro mě svrbí prsty, abych nedal 4*.

Ve srovnání s podobnými pořady, kde se vyhlašují výsledky nějaké ankety, jde o docela solidní počin. Moderátorky byly v pohodě a slušelo jim to (a to ani jednu zrovna moc nemusím). Kdo vyhrál jakou kategorii mi bylo vcelku jedno. Některé mě překvapily (Partička), jiné jsem nechápal (Michal David). Výhru Tomáše Kluse jsem uvítal a přeju mu jí. Myslím že šlo o vcelku podařený večer.

Tak tentokrát je český název opravdu výstižný a přesně vypovídá o povaze filmu. Rozhodně jsem nečekal zázraky, ale oddychovku nabitou akcí a nenáročný děj. Skoro nic z toho se ale nekoná. Scénář nám přináší naprosto nudnou hlavní postavu, která se během minuty změní z dacana na akčního hrdinu. Akční scény působí dost směšně, místy až trapně. Těch několik dobrých herců, co se tu vyskytuje, dostává jen minimum času na scéně. Nejhorší je, že se film bere naprosto vážně. Napětí tu ale bohužel nefunguje. Možná kdyby byl přístup tvůrců trochu odlehčenější a přidalo se trochu humoru, mohla to být dobrá akční komedie. Takhle je to bohužel jen podprůměrný akčňák, který na dvě * dosahuje jen s velmi odřenými zády.

Co ještě dodat k téhle klasice? Chválit scénář, hudbu a zejména dokonalou atmosféru by bylo jako nosit dříví do lesa. Nejsem zrovna fanoušek Johna Carpentera, ale tohle je opravdu majstrštyk a rozhodně (a s přehledem) jeho nejlepší film. Od počáteční scény se psem, přes napínavé, akční a drsné scény, podložené všudypřítomnou nejistotou a beznadějí, až do výborného konce, je tahle VĚC dokonalý kousek, který si navždy zaslouží místo ve zlatém fondu kinematografie.

Kdykoliv se na obrazovce objeví tahle geniální dvojice detektivů, usedám do křesla a musím se dívat. Sice znám každou scénu nazpaměť, ale to vůbec nevadí. Je to prostě klasika všech klasik mezi akčními filmy (spolu se Smrtonosnou pastí samozřejmě). Výborný mix akce a humoru, a asi nejlepší dvojice parťáků ve zbrani co znám. A nejlepší scéna filmu? Samozřejmě grandiózní triumf Martina Rigse na střelnici, ten nemá chybu :)