pan Spock

Nabylo to zdaleka tak hrozné jak jsem čekal. Ničím mě to nenaštvalo a to ani Heather Locklear, kterou moc nemusím. Nepřináší sice nic nového do romantického žánru, ale zkouknout se to rozhodně dá.

Skoro každý tu srovnává Rudého barona s Rytíři nebes a ani se nedivím. Ono se to i nabízí. I já jsem oba filmy viděl takřka hned po sobě. Baron má nižší rozpočet, ale i tak jsou souboje vcelku dost dobré. Možná by jich mohlo být i víc. Příběh má však baron mnohem lepší a působí věrohodněji. Také má nesrovnatelně lepší a zajímavější herecké obsazení. Potažmo i herecké výkony (Lena Headey, Til Schweiger). A vidět pár českých herců také potěší. Skoro bych ho hodnotil o třídu lépe než Rytíře. Ovšem vypuštění posledního souboje, na který čeká každý alespoň trochu znalý historie, je neodpustitelné a nepochopitelné. Netuším co by mohlo dovést tvůrce k takovému konci.

Tenhle film asi každý musí hodnotit ze dvou pohledů. Začátek je skvělý. Vylidněný New York, nástin jak k tomu došlo, velmi slušně hrající Will Smith a výborně vykreslený život osamělého člověka, který se snaží přežít a nezbláznit se. Společnost mu dělá jen fena Sam. Zmutovaní nakažení jsou k zahlédnutí jen zřítka, zato ovšem s pořádnou dávkou napětí. No a pak se hlavní hrdina chytne do pasti a vše zajímavé a napínavé je pryč. Nepochopitelný zvrat ve stylu vyprávění nám místo napínavého postapokalyptického thrilleru nabízí nelogické a totálně odfláklé klišé. Tupé obludy, které dosud jen žraly a nemyslely, se najednou rozhodnou srocovat a dokonce mají i vůdce a snaží se sežrat hlavního hrdinu. Dovíme se, že to všechno se vlastně děje z vůle všemohoucího. Nelogičností je ovšem ještě víc a konec je opravdu podivný. A to nezmiňuju vzhled nakaženců. Jako by druhou půli režíroval nejaký totální fušér (napadá mě třeba Brett Ratner). Škoda, mohla to být velmi slušná podívaná. Takhle je to jen průměr.

Poměrně slušný válečný film z 1. světové. Škoda jen toho amerického popcornového stylu. Příběh je založený na skutečném příběhu amerických pilotů, letecké souboje jsou parádní stejně jako všechny ty digitální letadla. Ovšem romantický podpříběh je zcela zbytečný, předvídatelný a jen natahuje stopáž filmu. Je hodně poznat, že je film zaměřený na teenagery. Všechny postavy jsou neustále v pohodě, přijdou do tábora kde jsou i velitelé v pohodě a přes víkend jsou z nich esa. Když tak přemýšlím, ani si zpětně nevzpomenu, která postava zemřela a která ne. Ale nenudil jsem se, ničím mě to nenaštvalo ani neurazilo, takže docela spokojenost.

Další z řady holywoodských remaků. Tenhle mi ale příliž nesedl. Je to sice napínavé, krvavé a realistické. Ovšem zoufale zdlouhavě se rozjíždí. Téměř tři čtvrtiny děje sledujeme bezduché násilí, které je vlastně jenom předehra k vlastní podstatě příběhu. Na ten už ale nezbývá dost času, a je konec. Nemám moc rád tyhle typy příběhů, kde je jenom krev, bláto, polonahý holky a zase krev a bláto. U mě to prostě nefungovalo.

Don Diego de la Vega je už starý na svou masku a tak je zapotřebí zaškolit mladého nástupce. To je příležitost pro Martina Campbella, který nám servíruje neskutečně zábavnou, romantickou, dobrodružnou a akční podívanou za doprovodu skvělé hudby Jamese Hornera. A herecké obsazení je táké lahůdkové. Hopkins je skvělý jako vždy, Catherine Zeta-Jones je krásná a Lepšího představitele Zorra než je Banderas si ani neumím představit. Super jsou i šermířské souboje, kostými a exteriéry. I po několikátém shlédnutí mě Zorro stále baví jako poprvé a nedám na něj dopustit.

Suprový horor postavený na slušném příběhu a atmosféře. Což nebývá u duchařských hororů vždy pravidlem. Po technické steránce nelze filmu nic vytknout, celá nemocnice, natož pak samotné 2. patro působí správně stísněným dojmem. Herecké obsazení je velice dobré a přesvědčivé. Takže musím tenhle opomíjený kousek vřele doporučit.

TACHO byl pro mě po všech stránkách otřesným filmovým zážitkem. Nečekal jsem nic moc, ale takovou debilitu, která uráží jak filmařinu, tak rallyesport jsem opravdu neměl zapotřebí. Malinko bych přimhouřil oko, kdyby TACHO spáchal někdo, kdo o rallye nic neví. Ale Landa, který sám závodí? TACHO se nám tu snaží namluvit, že jezdit a dělat spolujezdce může kdokoliv, kdo si vzpomene. O rallye se dost zajímám a proto mě to uráží dvojnásob. O scénáři, dalších postavách a jejich hereckých výkonech se nebudu radši rozepisovat, protože bych musel vzteky rozbít počítač. Vedlejší příbehy TACHA jsou naprosto zbytečné a nezajímavé. TACHO mě potěšilo snad jen závěrem. Už dlouho se mi nestalo, abych se těšil kdy už hlavní postavy konečně umřou. Na závěr chci zmínit, proč často používám TACHO v textu - protože je to jeden z nejdebilnějších názvů v dějinách filmu. A ještě snad jen to, že Daniela Landu coby zpěváka mám rád a respektuji ho i přesto, co jsem tu napsal. TACHO.

Souhlasím s tím, že filmu dost ubírá na zajímavosti to, že nám děj prozradí už jeho název. Ale na druhou stranu nám nabízí pohled na život superhrdinky z trochu jiného pohledu, než jak je vykreslují akční filmy o všech ostatních maskovaných bojovnících. Já bych byl asi taky naštvaný, kdybych si nemoh ani chvíli v klidu třeba pustit film a pořád musel zachraňovat svět. Superbejvalka sice není žádná supervtipná nebo bůhvíjak kvalitní komedie, ale neurazí a shlédnou se určitě dá. Minimálně kvůli žralokovi v posteli.

No já teda čekal něco úplně jiného, ale to ovšem nic nemění na tom, že jsem se náramně bavil. Takhle slušnou nálož akce jsem už dlouho neviděl. Je to sice jednoduché a musí se brát s nadhledem, ale nadruhou stranu to má spád a děj je na akční nenáročné béčko docela dobrý. No a vidět Johna Travoltu s holou hlavou kosit hordy dacanů a trousit suché hlášky je neuvěřitelně zábavné. A Jonathana Meyerse s vázou plnou drog uvidím asi ještě hodně dlouho.