fmash

Jak nastínit každodenní problémy barevného života v ostrovním království, aniž by to působilo mentorsky a školometsky? Zarámovat je „příběhem“ skotačivé učitelky základní školy, která, na rozdíl od většiny ostatních vědomě, odmítá dospět. Asi to není úplně marný koncept (přinejmenším pro lidi se stejným světonázorem), naneštěstí však zná Leigh slovo optimismus jenom z akademického slovníku, takže je hlavní hrdinka spíš na pěst než na pohlazení a celé to vyznívá mírně řečeno do ztracena. Nemluvě o tom, že první polovina, ač opředená rádoby vílí atmosférou, si vysloveně říká o vypnutí, jak je nudná a trapná. 2½.

Opravdu zajímavým se mi snímek začal jevit až v poslední třetině, kdy se začalo něco dít. V předchozí části se totiž hlavně předvádějí scenáristické dovednosti, časové smyčky a zvraty, což na mě působilo dost umělým dojmem, ale zejména to zcela neutralizovalo moji chemickou reakci na děj. Ale ani mi to nevadí, aspoň mi peripetie dvou vrcholně nesympatických hrdinů rychleji utekly. Ovšem: nesmím zapomenout na Marisu Tomei, jejíž přihlouplá manželka úplně zbytečně, zato hezky předváděla kozy a skutečnost, že čtyřicítka není žádný věk.

Když si odmyslím pár drobností a zejména „válečný vulkán“, který jako by vypadl z úplně jiného filmu, je Origin dobře odvedené postapo anime se zajímavou zápletkou a tradičně krásným prostředím. Trochu lituji nevyužitého melancholického potenciálu světa stojícího na troskách své historie. 3¾.

Zpočátku velmi příjemná sousedská selanka po australsku, ve které jsou nucené pohledy na tlustá Melova stehna v šortečkách vykoupeny pohledy na Piper Laurie, i v sedmačtyřiceti k nakousnutí. Postupem však začíná být retardův jasný pohled a idylické soužití méně a méně věrohodné, až to ruší. I tak ale, přes špatný obraz, zoufalý zvuk a mizernou hudbu, mi ta pohodička stála za to.

Starosvětská kamera bez mraků filtrů se k jednomu z nejznámějších děl anglického popularizátora životních mouder hodí skvěle. A Mel Gibson sice hraje pořád stejně, ale v Hamletovi mu to sedlo jako málokde — snad ještě v Brave Heart. 4¾.

Rozvážně a bez přehnaného patosu vylíčená nenápadná katastrofa člověčenství. Mírný obraz se stává pochmurnějším nikoli přidáváním temných barev, ale postupem poznání, že se vlastně nic zvláštního neděje. Má ovečka Dolly šanci na lepší život, a jaký existuje její vztah ke všem nešťastným pokusným králíkům světa, kteří přišli na svět „normálně“?            Neopouštěj mě je velmi podceněný film, disponující kromě silné myšlenky také mírnou poetikou, za kterou diváci rádi chodí do asijských filmových vod. Film o „odpovědích na otázky, které si nikdo neklade“. 4¾            Poznámka: Vzhledem k symbolickému charakteru příběhu necítím potřebu vést polemiku na téma sociálních tradic anglické společnosti, v jejímž rámci by podobná situace možná nemohla vzniknout. Případně o absenci autodestruktivní revolty hrdinů, jež má ostatně i racionální základy. A řada literárních ostrovních dystopií mě v tomto postoji utvrzuje.

Porco Rosso se sice přímočaře hlásí ke světu dospělých z Miyazakiho filmů hlasem nejsilnějším, ale nevidím v tom žádnou jeho výhru. Získal se tím sice prostor pro cynismus a černý humor (hlavně ovšem pro — byť platonickou — lásku mezi mužem a ženou), tento u mistra vzácný potenciál však skromně zmírá pod hromadou rozevlátých pirátů a jiných taškařic, snad aby to nevypadalo, že bere sám sebe příliš vážně. Hluboký v srdci žal, na tváři lehký smích... vždyť víme. Ani trochu hloupý snímek, ghibliovsky pěkný, s mnoha kvalitami atd. Jen se v něm na můj vkus příliš nesourodě mísí komediální a „noir“ scény, hlavní tajemství zůstávají tajemstvími i po závěrečných titulcích a Miyazakiho četná poznávací znamení to nezachraňují, spíš naopak. Zkrátka mě to neuchvátilo. Rozpolcená slabší trojka.

Fajnové loutky a děti, které jako by vypadly z The Melancholy Death of Oyster Boy. Kvalitní základ, byť působí lehce jako manýra, protože za poslední léta se podobný styl úchylné estetiky značně rozšířil, jak ví asi každý, kdo se občas otře o výtvarnické servery na internetu. Co naplat, že Burton je průkopník. Jenom na zajímavé obraznosti se bezvadný příběh postavit nedá, a zbytek je v tomto případě celkem nezajímavá, byť poučná povídačka o tom, že věci se mají dělat „se srdíčkem“, jinak vědec nevynalezne elektrárnu, nýbrž atomovku, že i zdravý rozum má bez něj své limity, a že i ten rozezlený průměrný dav se dá ovládnout, když mu předhodíte něco srdceryvného. ... ... Jak už to s Burtonem mívám, když se nabaží oči, začnu se zpravidla nudit.

Satirický pseudo-dokument, místy lehce dýchavičná komedie s krimi zápletkou. Venkoncem povedená černohumorná zábava. Na paškál si bere maloměšťáctví, pokrytecké vlastenectví a prázdné fráze, což je až příliš snadný terč; zaujalo mě ale, že tam, kde se film vysmívá buranství, tam já cítím většinou sympatie. Tak přemýšlím, jestli to byl záměr, protože pokud ano, neznamená to, že jsem buran. 3¾.

Hezké to bylo, jak už je u Miyazakiho obvyklé. Nicméně mě sledování fádních trablů třináctileté dívky nijak nenakoplo (přesto, že uměla lítat na koštěti, to umím taky). A i když jsem jí trochu fandil, byla mi taky tak trochu ukradená.